Spolubydlící - Larry Stylinson CZ

22

„Hm, skvělí. Klukum bude naštěstí jedno, že smrdíš kouřem, ale tady ti vyvětram. Jdi teď k nim a já jsem za chvilku tam" řekl mi a já jsem ani neměl moc sílu na to, abych mu odporoval. Prostě jsem se jen vydal do obýváku, kde seděli skoro všichni kluci, co byli s Harrym na pokoji na lyžáku.

„Čau" řekl jsem když jsem přišel do obýváku a očima hledal volné místo na sedačce

„Páni, ty jsi asi hodně kouřil, co?" zeptal se jeden a já jsem se na něj jenom podíval

„Mimochodem, to je Zayn a Liam, ale mě už znáš" řekl Niall

„Jo, jsem Louis, ale to už asi víte" řekl jsem poslouchal o čem se baví

Po chvilce přišel i Harry a sedl si nebezpečně blízko vedle mě. Klid začal ustupovat a já jsem zase začal být nervozní a smutný.

„Louisi, ty jsi hrozně potichu, říkej taky něco" postěžoval si Niall a tak jsem se taky snažil nějak zapojit do konverzace. 

„Nemohli bychom si něco zahrát?" zeptal se Zayn a ostatní přikývli

„Máme tady asi jenom karty, monopoly a... to je asi všechno" řekl jsem a čekal, až někdo vybere

„Asi bych si spíš zahrál ty karty, monopoly jsou zdlouhavý" řekl Harry a všichni souhlasili.

Došel jsem tedy pro karty a šel si sednout ke stolu, protože na gauči by se to nejspíše nehrálo moc dobře. 

Kluci přišel ke mně a já jsem karty rozdal. 

---

„Mohli by jsme se na notebooku kouknout na nějaký film, karty už mě nebaví" postěžoval si Niall

„Klidně, taky už mě to tolik nebaví, jdu pro něj" souhlasil s ním Harry a vydal se do jeho pokoje

Přesunuli jsme se zpět na gauč a poskládali jsme se tam jako předtím. Ano, seděl jsem opět vedle Harryho. 

---

Pomalu se mi začali klížit oči, ale snažil jsem se to na sobě nedát znát. Stále jsem z poloviny vnímal ten film, co kluci pustili, ale ani mě to tolik nebavilo. Spíše jsem věnoval pozornost tomu, jak se Harryho dech odráží od mojí kůže. 

Nechtělo se mi jít do pokoje, ale už jsem opravdu nedokázal vnímat. Pracovala mi jen polovina mozku, takže jsem nějak ignoroval to, že moje hlava spadla na Harryho pevnou hruď. 

S celkem hezkým pocitem jsem usnul a byl jsem spokojený.

---

Probudil jsem se ve svém pokoji, ale opět si nepamatuji, že bych se do postele dostával sám. Myslím, že jsem usnul u Harryho a potom už logicky nic. není to ale pocit jako minule, už z toho nejsem tak vyjukaný a nervozní.

Vyšel jsem ven ze svého pokoje a Harry už seděl na sedačce s jeho notebookem. Nejspíše pracoval, protože kdyby dělal něco normálního, asi bych rozuměl co to tam k sakru má. 

„Dobré ráno" pozdravil jsem ho a přemýšlel, co udělám k snídani.

„Dobré ráno, včera jsi vytuhnul na gauči, takže jsem tě přenášel, snad ti to nevadilo" usmál se.

„Uh, ne nevadilo, děkuju" řekl jsem popravdě.

Vytáhl jsem z ledničky vajíčka se salámem a salám jsem hned dal na pánvičku. Vzal jsem vajíčka, která jsem rozklepl do hrnečku, kde jsem se rozmíchal. Když byl salám tak nějak lehce osmažený, nalil jsem tam vajíčka. Míchal jsem to do té doby, něž nebyli hotové.

Talíře jsem dal na stůl a Harry hned přišel. 

Popřáli jsme si dobrou chuť a pustili se do jídla. 

Po jídle jsem se vydal do pokoje, abych se oblékl do oblečení do práce. vzal jsem si to první co mi padlo pod ruku a rovnou s pozdravem vyšel k restauraci.

„Ahoj El" pozdravil jsem u kasy.

„Čau Louisi" odpověděla mi.

Jenom říkám, že Eleanor je v práci každý den, protože tady má i jeden pokoj, kde bydlí. Je tady v druhém patře a bydlí tady, protože když tu začala pracovat, tak tady byla skoro pořád. Šéf jí tedy nabídl, že může bydlet tady. Má to odsud i celkem blízko do její školy a potom může hned pracovat, tak to vzala.

Když jsem se s ní bavil, tak říkala, že až si našetří, tak si koupí svůj byt, aby tady nebyla stále. 

Pustil jsem se do obsluhování stolů, ale když jsem se jednou podíval směrem ke vchodu, věděl jsem, že to za mně na chvilku bude muset El vzít a nebo to nejspíš nedám.

„El?" zeptal jsem se jí.

„Ano?" odpověděla.

„Mohla by jsi za mě vzít stůl s číslem pět? Je tam Harry nejspíš s jeho holkou" řekl jsem a při slovech že je to nejspíše Harryho holka mě zabolelo u srdce.

„A proč tam... aha, musíš ukázat, že ti to nevadí Louisi. Musíš tam jít ty a to ne že bych ti nechtěla pomoct, ale ani nevíš, jestli to je jeho holka. Jdi tam, ty, tohle za tebe nevezmu" řekla a s úsměvem odešla.

Sakra, vždyť ona ví, že pro mě je víc než jenom spolubydlící! No nic, jdu na to.