Spolubydlící - Larry Stylinson CZ

24

Škubnutím jsem se probudil. Vzbudil mě blesk, který udělal neskutečnou ránu. Bojím se bouřek. Hodně se bojím bouřek. Víc jsem se zahrabal do peřiny a doufal, že zase nezačnu brečet jako malý mimino.

Ozval se druhý blesk a já sebou znovu škubnul.

Neudržel jsem se a ano, rozbrečel jsem se. Naposledy když byla bouřka, ještě jsem byl s rodinou a blesk uhodil do stromu, který byl vedle mé jedné sestry. Už si to moc nepamatuji, ale myslím, že ji nějakej kousek stromu trefil.

Ležel jsem zavrtanej v peřině a brečel jsem. Uslyšel jsem nějakej zvuk od dveří, ale nevěnoval jsem tomu pozornost.

„Louisi?" uslyšel jsem šepot mého jména od dveří.

„No?" zašeptal jsem směrem tam mezi vzlyky.

Dál už jsem nic neslyšel, ale po chvilce jsem ucítil, jak se vedle mě prohnula matrace.

Je jasný, že to je Harry. Víc jsem se k němu přitáhl a dal mu taky kousek peřiny.

Dal si ruku kolem mého pasu a přitáhl si mě ještě blíž. Otočil jsem se k němu čelem, abych se mu mohl zavrtat do hrudě. Jak jsem řekl, tak jsem udělal.

Zase jsem sebou škubl, když jsem uslyšel blesk, ale byl jsem víc klidný. Harry o mém strachu z bouřek ví, jednou jsem mu to řekl.

Za chvilku jsem už celkem v klidu usnul a další blesky jsem ignoroval.

---

Probudil jsem se s něčí rukou okolo pasu.

Podíval jsem se na daného člověka a pomalu jsem si začal vzpomínat na bouřku.

Harry přišel sám od sebe ke mně, když jsem hystericky brečel zahrabaný v peřině, protože jsem slyšel blesky. Teď tady ležím s Harrym v mojí posteli a jeho ruka je přehozena přes můj pas. Ale neříkám nic, líbí se mi tady s ním takhle ležet, jde z něj teplo...

Počkat, vždyť, nemá on náhodou přítelkyni? Jestli ne, tak kdo byla včera ta holka v restauraci?

Asi se ho budu muset na všechno zeptat, jen nevím, kdy se k tomu dostanu, protože se mi do toho opravdu nechce.

Jen jsem ležel v klidu vedle něj a ještě si zatím užíval toho, že je tady právě teď jen pro mě a vedle mě.

Pocítil jsem jak se Harryho ruka přesunula jinam, tak jsem se otočil, protože bych ho konečně nemusel vzbudit.

Sledoval jsem ho, ale hned jak se mu oči otevřeli, a já jsem je zavřel. Na rtech mi pohrával malý úsměv, protože mi dělalo problém, abych se nezačal naplno smát. Vždy mi přišlo komické, když na někoho koukáte a když si toho všimne, tak odvrátíte pohled.

„nedělej, že spíš, nachytal jsem tě" zasmál se krásně chraplavý hlas vedle mě.

„Dobře, vzdávám se" zasmál jsem se taky.

„Děkuju, že jsi sem přišel. Nevím co bych jinak dělal, spalo se mi mnohem líp" řekl jsem po pravdě a sklopil pohled dolů.

„Není za co, pamatuju s, jak jsi mi jednou říkal, že máš strach z bouřek" usmál se.

Oba jsme vstali z postele a já jsem poprvé jen v boxerkách šel dělat snídani.

Udělal jsem opět vajíčka a oba jsme je snědli.

Dneska nejdu do práce, takže plánuji se jen celý den válet v posteli.

„Máš dneska něco v plánu?" zeptal se mě Harry.

„Asi ne, ani nejdu do práce, ty?" zeptal jsem se ho na tu samou otázku.

„Právě, že taky ne. Nechceš si dneska udělat filmovej den? Jídlo by jsme mohli taky objednat" navrhl Harry věc, kterou jsem od něj snad nikdy nečekal.

„Dobře, tak jo, proč ne" souhlasil jsem. Dlouho jsem žádnej film neviděl a ještě k tomu to je s Harrym, takže to bude určitě skvělí.

---

Už jsme leželi na posteli a Harry měl na sobě jeho notebook. Byli jsme opět na mojí posteli, Harry říkal, že to v jeho pokoji asi nebude dobrý, protože tam je bordel.

Ani nevím, jaký film běží. Pustil ho Harry.

---

„Začínám mít hlad, něco bych objednal. Co navrhuješ?" zeptal se Harry.

„Čínu, nebo pizzu" řekl jsem svůj názor.

„Tak objednám čínu. To co vždycky?" ujistil se, jestli jím pořád to samé.

„Ano" ujistil jsem ho a dál se věnoval filmu.

„Za chvilku to přivezou" řekl mi, když si lehl zpátky na postel.

Nic jsem neodpověděl a jen jsem kývl hlavou.

---

Dnešní den uběhl nějak rychle. Je večer a my jsme se dohodli, že tohle bude za dnešek už poslední film. Líbil se mi dnešek. Alespoň jsem si užil Harryho.

„Na to, že jsem dneska jenom ležel s tebou v posteli a koukal se na filmy, tak jsem si to užil" řekl Harry když zaklapával notebook.

„Taky jsem si to užil" usmál jsem se a podíval na Harryho.

Koukali jsme se vzájemně do očí a já se topil v jeho smaragdech.

Pomalu se ke mně začal přibližovat a já jsem se začal přibližovat taky. Oba přesně víme co chceme udělat, ale já se bojím. Nikdy jsem se nelíbal, protože spíše než aby mě někdy někdo miloval, spíše mě nenáviděli.

Ani jsem se nenadál a Harryho rty byli přitisknuté na tich mojich. Byl to skvělí pocit, ale stále jsem nervozní, že to neumím a že mi to nepůjde.

Začal jeho rty hýbat a já se snažil jeho pohyby kopírovat.

Líbali jsme se nějakou dobu. Odtáhli jsme se, protože jsme to moc nedávali s dechem.

S úsměvem jsem se na něj podíval a on mi úsměv opětoval.

„A-ale Harry, vždyť ta holka..." začal jsem větu, ale on mě pusou zastavil. Dal mi jen jednoduchou pusu, ale i tak to bylo kouzelný.

„Ta holka byla moje kamarádka. Nikdy bych s ní nic neměl, ale chtěl jsem vidět jak na ni budeš reagovat." zasmál se a já se zasmál taky.

„Louisi?" oslovil mě.

„Ano, Harry?" odpověděl jsem a čekal, co z něj vypadne dál.

„Miluju tě" řekl větu, kterou jsem si tak dlouho přál slyšet, zrovna od něj.

„Taky tě miluju, Harry" spojil naše rty v další krásnej polibek.

„Louisi, staneš se mým přítelem?" kouknul se mi do očí.

„Jasně, že jo Harry!" tentokrát jsem naše rty spojil já.

To, co jsem si vždy přál, tak se mi teď splnilo. Kluk, kterého jsem vždy tak miloval, je teď můj přítel.