Spolubydlící - Larry Stylinson CZ

11

Harry si do kufru hodil věci z koupelny a už byl čas na to abychom vycházeli. Nechci tam ale chodit s ním, protože je celkem známý na škole a tak by se celkem jasně dozvěděl že jsem gay. 

„Jdeš? Asi nechceš přijít pozdě, ne?" zeptal se a já v hlavě hledal nějakou dobrou výmluvu

„J-jo jasně jdu, jen si musím ještě něco udělat, než půjdu, jdi napřed" řekl jsem mu a doufal, že na to skočí a nebude se dál ptát

„Oka" odpověděl jen a už si bral boty.

Aby to vypadalo důvěryhodně, tak jsem zaplul do pokoje a čekal, než se zavřou dveře. 

Když jsem jejich klapnutí uslyšel, vyšel jsem z pokoje ven a začal si brát svoje boty. Máme celkem štěstí, že autobus na nás bude čekat blíž než je škola, protože nevím jestli by se mi chtělo jít až ke škole s kufrem. 

Dostal jsem se tam asi pět minut před tím než měl autobus odjíždět. Učitel si mě zapsal a poslal mě rovnou do autobusu, protože už tam všichni byli. 

Kufr jsem si tedy nechám dát do kufru autobusu. Pomalu jsem tam vcházel a snažil se být co nejpotišeji aby si mě nevšimla ta úžasná skupinka. Ještě je tady ta možnost, že bych s nima skončil na pokoji. Budu doufat že ne. 

Šel jsem oprevdu dost potichu a Adamova skupinka si tam něco dělala a koukali dolů, takže tam měli nejspíše telefon a nevšímali si autobusu. Seděli úplně vzadu na pětce, nebo 'houpáku', říkejte si tomu jak chcete.

Sedl jsem si na první volnou dvojsedačku a opět doufal, že si ke mně nikdo nesedne. Naštěstí po chvilce přišel učitel, který zahlásil, že už autobus bude odjíždět. Příjemněji jsem se usadil a do uší si dal sluchátky, kam jsem si pustil písničky. 

Nic jsem nevnímal a jen jsem se koukal ven.

---

Konečně jsme na místě. Je tady všude sníh a řekli nám, že půjdeme ještě nějakou dobu k hotelu, abychom se taky prošli a nejezdili jenom autobusem. 

Vystoupili jsme a když si mne Adamova skupinka všimla, začali na mě ukazovat a smát se. Zatím nepokřikovali, protože bylo kolem asi pět učitelů. Se sklopenou hlavou jsem si vzal svůj kufr, který byl značně nejmenší. Ani jsem se už nekoukal na to co dělá  ta skupinka, protože mi bylo jasný, že se budou smát mému kufru. 

Šli jsme nějakou cestou v lese, kde byl všude sníh. Moje boty byly skoro promočené, protože jsem je zrovna do sněhu neměl. Mám doma jen dvoje boty, takže jsem ani neměl na výběr. 

„Teď vám přečteme jména a číslo pokoje, podle čeho se přesunete do skupinek. Nechceme slyšet žádné protesty a respektovali jsme to co jste napsali do přihlášek, takže většinu lídí, co si tam někoho napsalo, tak budete pokoj nejspíše sdílet. Jsou to pokoje po pěti." řekla naše třídní a já se porozhlédl, kdo je s kým tak nějak u sebe. Harry byl u nějakého blonďáka, tmavšího kluka s dost tmavýma vlasama, a ještě Liama, kterého jsem tady už zmiňoval, takže ty tam mají taky jedno místo, ale to Adamova skupinka taky. 

Nějak jsem nedával pozor, ale mou pozornost upoutalo Harryho jméno které zaznělo. 

„Pokoj číslo dvacet tři -Christian Bast, Niall Horan, Liam Payne, Zayn Malik a Harry Sytles." řekla učitelka a já lehce posmutněl. 

„Pokoj s číslem dvacet dva - Adam Dallas, Justin Adams, James Smith, Bread Williams a Louis Tomlinson" lehce jsem vykulil oči, ale snažil se co nejmíň dát najevo, že opravdu nesouhlasím. 

Tohle bude peklo... Celkem se teď bojím o svoje zdraví, ještě k tomu, když jsem Adama docela bolestivě srazil. 

Seskupil jsem se tedy k nim a oni ode mne hned se znechuceným výrazem odstoupili. 

Opět jsem sklopil hlavu a čekal co se bude dít.

„Jen jeden z vás dostane klíče, takže se budete muset nějak domluvit." řekla učitelka a já se rovnou smířil že se svým štěstím ty klíče já nedostanu

Jak jsem říkal, od nás dostal klíče Adam, jak jinak, protože byl u učitelů oblíbený. Jestli si myslíte že je u nich oblíbený kvůli tomu, že je chytrý nebo něco takového, tak to opravdu ne. Je to totiž syn ředitele. 

To že je syn ředitele je i důvod toho, že je ještě stále na téhle škole, protože učitelé ho viděli u tolika bitek, že by byl vyhozený už pětkrát. 

Šli jsme už do hotelu abychom se zabydleli a já šel za tou pekelnou skupinkou tak tři metry, aby si nestěžovali. Uslyšel jsem za sebou Harryho hlas a tak jsem trošku přidal, aby neviděl, že se od nich straním, mohlo by mu něco dojít, zase tak hloupý není.