Spolubydlící - Larry Stylinson CZ

14

„J-jo m-mam ho rád. Proč?" zeptal jsem se ho po tom co jsem mu skoro vyklopil svoje tajemství

„Nic, to je jedno. Neboj nikomu to už neřeknu, ale teď už půjdu do pokoje abych se připravil na svah" zezačátku to vypadalo, že chce říct něco jiného, ale vydal ze sebe tohle

„Dobře, taky se půjdu připravit a děkuju." usmál jsem se na něj

„nemáš za co" usmál se taky a zaplul do svého pokoje, když mu Liam přišel otevřít

Mně stále ještě nikdo neotevřel a klepu už po několikáté. Dobře, tohle asi nemá cenu, zkusim to za chvilku.

„Louisi? Proč tady sedíš před pokojem?" zeptal se Harry který procházek kolem mě když jsem ještě stále seděl před naším pokojem i přes dost minut klepání, které moji spolubydlící ignorovali

„Nechtějí mě pustit dovnitř" odpověděl jsem jednoduše bez toho aniž bych si plně uvědomoval co říkám

„Proč tě tam nechtějí pustit?" zeptal se znova

„Jsem jinej" odpověděl jsem a doufal, že se v tom nebude hrabat

Zamračil se a přešel ke dveřím.

„Hej, otevřete ty dveře!" zakřičel Harry a zabouchal na dveře.

Po chvilce se dveře otevřeli a z nich vykoukla hlava Adama. 

„Co chceš, prcku?" zeptal se s zamračeným výrazem

Zvedl jsem se ze země a s tichým děkuju jsem se sklopenou hlavou vešel do pokoje. 

„On tady bydlí taky, takže by ste se měli naučit reagovat na klepání" zavrčel na Adama Harry

„Co si dovoluješ? Myslíš si, že jsi něco víc? Už jenom to, že se bavíš s tím teploušem tě snižuje. Zapadni do svého pokoje a neotvírej si na mě držku, jinak ti jí rozbiju." mračil se Adam a zabouchl Harrymu dveře přesně před nosem

„Co si myslí? Že je nějakej bůh, když se baví s tímhle odpadem? Ať drží hubu, Styles, nebo jak se jmenuje." zasmál se a plácnul si s jeho kamarádíčkama

Jestli jsem na začátku říkal, že Harryho kamarádi jsou nepovedený, tak jsem se šeredně pletl. 

Vytekla mi jedna slza z oka, protože už jsem to nedával. Neudržel jsem se a omylem jsem ze sebe vydal i jeden vzlyk. Doufal jsem, že si toho nevšimli, ale mýlil jsem se.

„Proč bulíš, kurva?" zasmál se Adam

„Neumíš odpovídat?" řekl už tročku naštvaným hlasem

Zvedl se z postele a přešel ke mně. Chytil mě pod krkem a tím mě vytáhl na nohy. 

Zalapal jsem po dechu. Moc dobře se mi nedýchalo, bodeť by jo, když mě v podstatě škrtil. 

„Taky si myslíš, že jsi něco víc? myslíš si, že si na nás můžeš dovolovat?" kopl mě do slabin a já jsem si tam dal ruce, protože jsem ani nemohl dělat nic jiného, když mě stále držel pod krkem

Protože mě pustil celkem daleko od postele, tak jsem spadl na zem. Něco ukázal na kluky a oni přišli k nám. Začali do mne kopat z každé strany. Tohle je poprvé co u nich zažívám takovouhle fyzickou bolest. Občas mi dali facku, nebo něco takového, ale niky nekopali, nebo alespoň ne tolik a všichni.

Snažil jsem se nevnímat tu bolest, ale nešlo to. Vycházely ze mne i výkřiky, které Adam nenechal jen tak.

„Drž hubu, jinak se odsud nedostaneš zdravej" zahrozil mi a já, protože z něj mám opravdu velký respekt, tak jsem ho poslechl a snažil se být co nejvíce potichu

„Možná by to dneska stačilo ne? Za chvilku se jde na svah" navrhl Justin a ostatní s ním souhlasili

Začli se oblékat a tvářili se, jako by se nic nestalo a já jako bych tady nebyl. Jen jsem v bolestech brečel na zemi v klubku jako malá holka, který někdo nechce koupit hračku, kterou chtěla. 

Bolelo mě celé tělo. 

Po malé chvilce jsem se bolestně zvedl a došel jsem si pro lyžařské oblečení. 

Začal jsem se do něj oblékat a když jsem si bral kalhoty, všiml jsem si několika modřin, které se mi začali dělat na nohou, ale nějáké i na rukou. Vzal jsem si jiné tričko, mikinu, lyžařské kalhoty, a bundu. Na lyže a přezkáče je tady půjčovna, popřípadě na snowboardy, což je zrovna můj případ. 

Jo, říkám lyžařské věci, ale je to prostě jenom jednoduší než snowboardové věci.

Vzal jsem si helmu s brýlema a šel před budovu, kde se máme všichni sejít. Obávám se, že při snowboardování budu hodně v bolestech. Bolelo mě jen to, když jsem scházel schody.

Před budovou už někdo byl, takže jsem se zařadil k učitelovi, který měl na starost snowboard a čekal, než se sem dostaví všichni.