Spolubydlící - Larry Stylinson CZ

25

Epilog

Probudil jsem se vedle svého úžasného přítele, se kterým jsem už pět let. Už pět let nám trvá tenhle skvělý vztah a já jsem za to moc rád. Harryho miluji stále stejně a doufám, že on mě taky.

Díky Harryho práci jsme se mohli přestěhovat do lepšího domu.

Přešel jsem do kuchyně, kde jsem si vyndal ingredience na lívance.

Zrovna jsem dával první těsto na lívanec na pánev, ale obmotali se kolem mě dvě velké svalnaté ruce.

Vypískl jsem leknutím a osoba za mnou se hned začla smát.

„Harry!" vypísknul jsem.

„Copak, snad jsem tě nevyděsil, lásko" zasmál se zamnou.

„Ani nevíš jak, tohle už mi nedělej" vydechl jsem a on se zase zasmál.

„Chci tě po snídani někam vzít, tak se připrav." sdělil mi a já se usmál i když to nemohl vidět.

„Dobře" řekl jsem a dodělával jsem snídani.

---

„Cesta bude trvat asi tak půl hodinky, tak se připrav" sdělil mi, když jsme nasedávali do auta, abychom někam jeli. Stále mi nechce říct kam.

„Hmmm" zabručel jsem.

„Notak, přece nebudeš naštvanej" řekl Harry a přitáhl si mě do polibku.

„Dobře no, tak odpuštěno" uculil jsem se, protože nikdy ani jeden z nás nedokážeme být dlouho naštvaní.

---

„Vystupovat!" zavelel když jsme byli pravděpodobně na místě.

Vylezl jsem z auta a rozhlédl se okolo.

„Les" vyjmenoval jsem všechno, co jsem teď viděl.

„Haha, fakt vtipný, nemel a pojď za mnou" chytl mě za ruku a šel se mnou tím lesem.

---

„Jsme tady!" vydechl Harry a já jsem se rozhlédl. Byl tady výhled na skoro celý Londýn.

„Wow, vypadá to tady krásně" řekl jsem.

Podíval jsem se na Harryho, který pustil mojí ruku a klekl si na jedno koleno a z kapsy si vytáhl krabičku.

„Louisi, vezmeš si mě?" zeptal se na tu otázku na kterou čekají ve svém životě všichni.

„Ano, jasně, že si tě vezmu!" řekl jsem a vrhl se mu kolem krku.

Políbil mě a nandal mi na prst prstýnek.

Miluju ho a věřím, že tohle vydrží hodně dlouho.