Jelikož mi Hinata pořád neodpověděl ani po třech hodinách co tam brečel a poté usnul tak jsem měl chuť si dat pěstí. Po nějaké hodinové nám donesli nějakou jejich směs co by teda měl být oběd ale chtělo se mi jen z pohledu na to zvracet fuj jak by to mohl někdo dobrovolně jíst..
Jakmile jsem se probudil byla u nás zrovna paní co rozdávala jídlo. To vypadalo tak dobře mňam!! Doma jsem většinou najíst nedostával takže jsem potají jedl granule od sousedového psa..ochutnal jsem a mě se to doslova rozplynulo na jazyku měl jsem takový hlad..začal jsem to do sebe házet jedno za druhým měl jsem strašnou radost že se můžu najíst a ještě k tomu lidského jídla!! Co víc si k životu přát že?
Dobře ten prcek na tom musel být ještě hůře než jsem si myslel jelikož ten humus do sebe házel a měl u toho takové jiskřičky v očích..měl jsem hroznou radost a něco uvnitř mě se smálo jen díky tomu že byl spokojený a šťastný...najednou jsem si uvědomil jak mi všichni tady na této planetě jsme sobečtí a hloupý protože máme všechno ale chceme víc..já si tady stěžuju ani to neochutnám a on je šťastný jen za to že může jíst..jak inspirující. Proto jsem to jídlo také zkusil a rozhodne nechutnalo tak jak vypadalo bylo vážně výborné..."Shoyo promiň mi to chápu že to pro tebe je asi hodně špatně téma..ale jestli tě to zajímá tsk ti aspoň můžu říct co se stalo mě" řekl jsem mu a on je mírně pokýval hlavou na souhlas " no šel jsem že schodů a tam mě jeden kluk omylem šťouchl a bylo to teď mám rozdrcenou a zlomenou nohu..nic extra zajímavého". Řekl jsem mu a on na mě jen s údivem Koukal..je moc milý už teď se mi zda že ho mám a budu mít rád..takový malý klučina.." a kolik ti je?" Zeptal jsem se ho a on mi jen rychle s plnou pusou potichu odpověděl " 16 tobě?" Co-cože? Tomu špuntovi je šesnáct?! Takže on je starší než já?!Fajn od teď věřím na zázraky "mně je 15 ale tyyy Jo vůbec na 16 nevypadáš ale asi nejsem první co ti to říká co?" Jenom kývl a tím naše konverzace skončila. Ty brďo ale je pěkný ne že ne ale aby mu bylo patnáct..hustý i to více přivítám jeho společnost
Cauuu pro dnešek opět vše chci poděkovat za všechny komentáře a hlasy popularita tohoto příběhu roste a roste což mi dela hroznou radost..moje dnešní otázka je.kolik měříte?
Takže se zase vidíme zítra a papaaa
ČTEŠ
Spřízněné duše [KageHina] (probíhají pouze opravy!)
FanfictionNemocnice..místo které nikdo z nás nemá rád a nahání nám hrůzu jen to pomyšlení na to že by jsme tam měli trávit jakýkoliv čas. Denně zde umírají desítky lidí. Ale nás toto děsivé a zároveň velmi důležité místo spojilo..jaká ironie že?