Spřízněné duše [KageHina] (probíhají pouze opravy!)

5

"Shoyo?" Promluvil jsem na něj jakmile jsem opět ležel ve své posteli a upíral zrak na strop "ano?" Zdá se mi že už ve mě získává důvěru..ale to je vedlejší "proč jsi před tím plakal? Jestli mi to nechceš říct tak samozřejmě nemusíš ale rád bych ti nějak pomohl" " víš ono je to hrozen trapné a je mi to hrozné ubohé ti to říct..já jenom že nevím kam půjdu až mě propustí z nemocnice.." bylo to přesně tak jak jsem si myslel nemá kam jít..já bydlím sám Jo já vím že je to divny už v 15 žít sám ale prostě mám radši život sám než s rodiči a jelikož mám fakt brutálně bohaté rodiče všechnu výbavu jídlo a nájem platí oni..takže je to pohoda "pokud budeš chtít můžeš jít ke mě bydlím sám a mám být pro 4 takže pokud ve mě budeš mít dostatečnou důvěru mile rád tě u mě doma uvítám" řekl jsem mu a nezapomněl dodat krásný nefalšovaný úsměv k tomu "tak to máš ještě co dělat abych k tobě získal až takovou důvěru" řekl a upřímně se zasmál má fakt překrásný úsměv a jeho smích byl pro mé uši a srdce jako ta nejkrásnější písnička co jsem kdy slyšel ale chci ji slyšet co nejčastěji to půjde a co nejdéle to půjde..dobře přehodnocuji mé sny a cíle..můj cíl už není být nejlepší ve volejbalu. Můj cíl je teď udělat Hinatovi že světa naprostý ráj protože on si to po tom všem co si prošel zaslouží. Nejvíce si přeji aby byl šťastný a ještě lepší by to bylo kdyby byl šťastný se mnou..

Takže už zase ahoj
Tentokrat jdu rovnou k otázce a to je chcete abych radši vydávala tak cca. 3 krátké kapitoly denně a nebo jednu dlouhou? Pro dnešek je to za mě opravdu všechno a těším se na vás zítra..opět moc děkuji bez vás bych tu už dávno nebyla 💗💗