Bylo mi ho fakt hrozně líto.. nechtěl jsem ho přestat objímat bylo mi tak dobře v jeho objetí a cítil jsem že i jemu se svým způsobem ulevilo. Zdá se mi že nezná jaké je to objímat se a ještě spoustu dalších věcí..od toho jsem tu v tuto dobu já všechno ho mile rád naučím..
Objímal mě opravdu dlouho a já se cítil krásně v bezpečí hned se mi ulevilo..nechtěl jsem aby to přestalo krásně mě hřál a já mu jeho starost o mě chtěl jakýmkoliv způsobem oplatit.." já..moje maminka umřela a potom se můj o-otec stal al-alko-alkoholik a za-začal si s ně-nějakou pa-paní s kterou se vž-vždy po-pohádal a pak mě vždy z-zmlátil a je-jednoho dne se s ní-ním rozešla a o-on byl tak mo-moc na-naštvaný že mě z-zmlátil a pak na mě du-dupl a já se do-dostal do kómatu a pr-proto jsem teď ta-tady" dokončil jsem můj příběh a on měl úplně promočené triko od mých slz
Řekl mi co se mu stalo mám chuť zabit jeho otce ale strašně strašně moc jsem si vážil toho že se mi s něčím takovým svěřil..je to sice strašné ale nemyslím si že to je ten důvod proč plakal.."tvůj otec je debil! Je mi to moc líto..Ale teď máš mě a já tě vždycky přede vším ochráním ano?" Pohladil jsem ho po tváři a on se upřímně usmál sice to byl jen náznak úsměvů ale stejně si díky tomu mé srdce poskočilo..nikdy jsem neměl přátele ani jsem je nevyhledával ale teď cítím že je úžasný pocit mít nějakého kamaráda kterého můžete obejmout a spolehnout se na něj a on zase na vás..je to fakt skvělý pocit
Ahojkyyy jelikož mám poslední dobou hroznou chuť psát tak nevím kolik budu vydávat kapitol denně..ale minimálně jedna to vždy bude někdy to bude i víc..ovšem má otázka je jakou máte barvu očí?
ČTEŠ
Spřízněné duše [KageHina] (probíhají pouze opravy!)
Fiksi PenggemarNemocnice..místo které nikdo z nás nemá rád a nahání nám hrůzu jen to pomyšlení na to že by jsme tam měli trávit jakýkoliv čas. Denně zde umírají desítky lidí. Ale nás toto děsivé a zároveň velmi důležité místo spojilo..jaká ironie že?