Spřízněné duše [KageHina] (probíhají pouze opravy!)

6

Už jsem tady s ním tři týdny a už zítra ho propustí..mám v něj naprostou důvěru ale smutné je že ho zítra propouští..a mě až za 5 dní tudíž jak jsem si myslel z toho stěhování nic nebude..jak nečekané..jakmile odjede všechno přestane a já už zase budu sám..

Ty brďo zítra mě propouští z nemocnice..Shoyo vypadal sklesle asi si myslel  že ho teď opustím...to je to poslední co bych chtěl udělat...jelikož už jsem se naučil naprosto v pohodě chodit o berlích tak mu hodlám hned zítra koupit telefon a pak si můžeme volat psát..a pak si ho hezky vezmu domů..teda pokud bude pro.. "Shoyo..doufám že víš že tímhle se vůbec nic nemění. Počítám  s tím že se nastěhuješ ke mně já tě budu každý den navštěvovat a pak už to bude všechno v pořádku.." upřímně? Po těch třech týdnech jsem k němu začal cítit obrovské pouto..mám ho strašně rád přímo ho miluju ale né tak jako všechny přijde mi jako by to byla moje spřízněná duše on mě asi viděl stejně..ale jen jako obrovského kamaráda což mu nezazlívám naprosto chápu že teď to s city nemá lehké a rozhodně na něho nehodlám tlačit..

"Shoyo..doufám že víš že tímhle se vůbec nicnemění. Počítám  s tím že se nastěhuješ ke mně já tě budu každý den navštěvovat a pak už to bude všechno v pořádku.." jakmile to řekl strašně moc jsem se usmál asi jsem vypadal jako úplný idiot ale mě se tímhle změnila celá budoucnost a život jsem rád že jsem potkal zrovna jeho...je pro mě jako bratr..

Dnešek je ten osudový den..odešel a už jsem znova na pokoji úplně sám proto jsem zavřel oči a spal protože jsem nikoho dělat nic zábavnějšího...

"Shoyo.." slyšel jsem a cítil nějakou ledovou ruku na tváři. Otevřel jsem oči a uviděl tam toho koho jsem chtěl vidět nejvíce. Kageyama se tam nade mnou usmíval. "Ahooj,chyběl jsi mi" pošeptal jsem mu. "Ani nevíš jak moc si chyběl ty mně..něco tu pro tebe mám" řekl a vytáhl dárek zabalený v balícím papíru..jen jsem se na něj nechápavě podíval a šel jsem to rozbalit. Jakmile jsem to rozbalil byl tam úplně nový telefon..nikdy jsem žádný neměl.." to je pro tebe pochopitelně..teď si můžeme volat psát a cokoliv co budeme chtít zároveň tam můžeš hrát hry nebo se dívat na seriály nebo filmy předplatil jsem ti tam netflix" vím že pro některé je to obyčejné ale pro mě to bylo něco dokonalého strašně moc jsem si toho vážil...začal jsem opět brečet štěstím a přitáhl si ho do objetí a u toho mu šeptal "strašně moc děkuji nikdy jsem telefon neměl..ani nevíš co to pro mě znamená"

Takže ahooj
Omlouvám se že to vydávám ve dvě ráno takže teoretický už je druhy den ale to už je jedno..doufam že se vám kapitola líbí a uvidíme se u další..moje otázka je..hrajete nějaké sporty? Kdyžtak jaké?