Spřízněné duše [KageHina] (probíhají pouze opravy!)

24

V klidu jsem ležel s mým miláčkem v náruči. Byl jsem strašně šťastný a spokojený. Opravdu jsem mu chtěl udělat snídani ale nemohl jsem ho přestat objímat. Každým dotekem jsem ho potřeboval víc a víc...připadám si jako blázen.

Takhle jsem se již dlouhou topol v myšlenkách když v tom moje miminko začalo hrozně míč kašlat. Naklonil jsem se tak ať na něj vidím a šlo poznat že vykašlává krev. Prudce se posadil do sedu a nemohl ani dýchat jak moc kašlal. Ihned jsem běžel pro telefon kterým zavolal sanitku.

Po osmi minutách jsem se již vezl v sanitce spolu s mou láskou směr nemocnice. Jakmile jsme dorazili tak Shoya hned poslali na všechny možné vyšetření ale žádné nic nezjistilo. Ovšem všichni lidé co měli zdravý rozum poznali že něco správně prostě není.

Konečně mě pustili k němu do pokoji. Údajně spal. Vlezl jsem do pokoje a viděl jak do něj i z něj vede strašně moc kanyl a hadiček. Také se celou místností užíval pípací zvuk oznamující jeho tep. Na puse měl dýchací masku. Vážně mě zabijí trhá a ničí ho takhle vidět. Chytl jsem ho za ruku a propletl si s ním prsty. Byl bledý a neuvěřitelně ledový. Bal jsem se o něj. Hrozně moc jsem se bál.

Po hodině strávené s mojí láskou přišel do pokoje doktor.
"Dobrý den.
Moc nás to mrzí ale váš přítel si již prošel velmi mnoho zraněním. Nemocnice je jako jeho nový domov. Zřejmě přestali fungovat orgány které jsme dříve operovali. Bohužel pan Shoyo Hinata podlehl svým zraněním. Není mu pomoci. Můžete se s ním naposledy rozloučit jestli chcete"

S tímhle prostě odešel. Klekl jsem si k němu a začal neuvěřitelně moc plakat. Ruku jsem mu stiskl pevněji. Začal jsem mu pusinkovat celý obličej.
"Prosím Shoyo...nesmíš mě opustit...bojuj dál!"

Z mých očí teklo více a více slz. Začal jsem ho hladit ve vlasech.

Po dvou minutách přišel doktor zpátky na pokoj. Beze slov zmáčkl tlačítko a všechen hluk ustal. Žádné pípání. Žádné syčení dýchací masky. Shoyova hruď se již nenadzvedala. Shoyo už se nesmál jako se smál dřív. Shoyo už není ukecaný jako vždycky býval.

Protože Shoyo je...mrtvý

Ahojkyy,
Snad mě za tuhle kapitolu nezabijete. Vím že jsem dlouho nic nevydala q za to se omlouvám. Tohle je předposlední kapitola možná ještě dnes vyjde poslední. Moje otázka je: kdo myslíte že z  měl nejhorší dětství?
To je pro dnešek vše.
Moc vás všechny miluju
Zatím <33