Seděl jsi tam. Očividně jsi bojoval sám se sebou. Chápu. Já a ty..je to už pouhá minulost která netrvala déle než pár minut. Doktor oficiálně řekl že se ti už nikdy paměť vrátit nemůže. Fakt bomba. Zajímá mě jak budeš reagovat že spolu bydlíme a máme společně kotě. Bolí to. Neskutečně to bolí. Ty tvoje znechucené pohledy a nenávist kterou ke mně chováš. Neopětovaná láska-další se slov která jsou stejná jako třeba slovo "boty" ale každému se vybaví Jenda určitá osoba co ho zlomila. A já na ní právě teď koukám a snažím se nechytnout tady přímo před ním nějaký psychický záchvat. Byl a pořád je můj život a já jeho prokletí...
Takový menší bonus..budu je takto vydávat častěji a můžete tady vyjádřit vaše pocity ke směru jakým se příběh vyvíjí. Budou bez otázek a hlavní informace je že jsem se už konečně rozhodla na konci takže mužů vydávat častěji a mužů předepisovat kapitoly. Tak mějte se krásně
ČTEŠ
Spřízněné duše [KageHina] (probíhají pouze opravy!)
أدب الهواةNemocnice..místo které nikdo z nás nemá rád a nahání nám hrůzu jen to pomyšlení na to že by jsme tam měli trávit jakýkoliv čas. Denně zde umírají desítky lidí. Ale nás toto děsivé a zároveň velmi důležité místo spojilo..jaká ironie že?
![Spřízněné duše [KageHina] (probíhají pouze opravy!)](https://img.wattpad.com/cover/252531277-64-k888268.jpg)