Spřízněné duše [KageHina] (probíhají pouze opravy!)

15

Po té výborné snídani jsem se vydal do pokoje do hosty a tam si lehl na postel která byla vlastně dočasně moje. Jsem Tobiovi nesmírně vděčný za to co pro mě dělá jak se ke mě chová a celkově jsem vděčný za něj. Zamyslel jsem se nad ním a nevím jak dlouho jsem tam mohl takhle ležet. 5, 10, 15 minut? Opravdu nemám ani tušení. Najednou zde však dveře od pokoje bez zaklepaní otevřeli a v nich nestál nikdo jiný než Tobio. S nadšeným výrazem v tváři pronesl. "Tak už jsem to vymyslel..takže teď ti půjčím nějaké moje menší oblečení a zajdeme spolu do nějakého obchodního centra poté si tam zajdeme na nějaký oběd a poté tě vezmu na..no to je překvapení" jediné na co jsem se znít lpí takto dlouhém proslovu bylo na Tobia zírat. Bože musel jsem vypadat jako kripl. Ani jsem si nevšiml že odešel ale očividně odejít musel protože teď přišel a se slovy 'na co čekáš oblékni se a jdeme aby jsem všechno stihli' odešel z pokoje a já se začal převlékat. Jsem neskutečně vzrušení nikdy jsem v obchodním centru nebyl a taky jsem nikdy neměl překvapení. Připadám si jako malé dítě ale mě to nevadí. Strašně se těším.

"Tak vysedat jsme na místě" oznámil mi Tobio když jsme zaparkovali před tři patrovou budovou a otevřel mi dveře. Tudíž ať jsem chtěl nebo ne musel jsem vystoupit. Ale kdo taky řekl že jsem nechtěl? Chtěl jsem víc než cokoliv na světě!

První jsme mi koupili nějaké boty od Nike byly opravdu moc krásné ale taky moc drahé čehož jsem si z prvu nevšimnul a vybral si je. Ovšem až u placeni jsem zjistil cenu a začal jsem svého výběru velmi litovat. Nechci aby za mě tolik utrácel..

Potom jsme zašli do druhého obchodu kde mi Tobio koupil dvoje džíny a jedny kraťasy. Vybral jsem si pět triček. A Tobio na mě byl naštvaný že jsem si měl vybrat ještě něco což jsem odmítl. Tak mi nakázal že pokud si nevybere ještě minimálně dvě věci tak nebude překvapení. To mě v celku povzbudilo takže jsem nakonec vybral dvě trička. Ale oni nebyly jen tak obyčejná. Chtěl jsem tímhle dat na jevo jak moc si ho vážím. I přes to že to platí on tak si myslím že by to mohl lehce o něco více chápat. Trička byly dvě párové jedno v našem případě to menší pro mě bylo oranžové a bylo tam napsané You are mine moon a to druhé větší bylo modré a bylo tam napsané You are mine sun. Hrozně moc se mi líbily a ještě více se mi líbily v představě že by jsme je nosili my dva zároveň.

Jakmile Tobio trička platil až v ten moment je uviděl chytnul mě okolo pasu a přitáhl si mě k sobě. Dal mi pusu do vlasů. Byl to sice jen lehký dotyk jeho rtů na mě vlasy ale stejně mnou projela elektřina začal jsem se lehce třást a v břiše jako by se mi rozletělo miliony motýlů. Co to se mnou sakra děla? A co se to děje?

Jakmile jsme vše nakoupili a najedli jsme se tak jsme šli zpátky do auta a opět se rozjeli. Byl jsem celkem dost unavený jen jsem se zmoženě Koukal z okýnka ale najednou před nim někdo stal. Samozřejmě že Tobio. " kotě vstávej už jsme tady pojď" otevřel dveře chytl mě za ruku aby jsme se neoddělili nebo neztratili a my jsme se v ruku v ruce rozešli k neurčitému místu kde bylo tak strašně moc lidi že jsem přesně nemohl určit kde se to nacházíme. Najednou jsem však viděl vše naprosto jasně. Jsme v zábavním parku. Dává to smysl teď je čas hodů. Měl jsem obrovskou radost že jsem se ani nasmlouvat nezmohou prostě jsem jen silně obejmul Tobia a doufal že z toho pochopí jakou mám radost. "Tak kam by jsi chtěl jít první?" Zeptal se mě milým hlasem. Já jsem jen bezeslova ukázal na ruské kolo a Tobio přikývl. Rozešli jsme se tedy k tomu obrovskému kolu...

Ahoj
Hrozně moc se omlouvám za dlouhou neaktivitu ale nemela jsem chuť čas ani nápady jak dále pokračovat ale to ovšem už teď všechno mám takže jediné co vám mužů říct je že se mate na co těšit. Taky jako omluva je tu jedna dlouhá kapitola. Taky ještě bych pokračovala ale kdybych to psala dal tak bych už cely ten příběh cely dopadla jen v jedné kapitole což by byla skoda protože na tento příběh jsem velmi pyšná a nejen za jeho pointu ale také v něm mám spoustu i mých pocitů. Ovšem konec o mě a má otázka zní kdyby se vás úplně všichni kluci z Haikyuu zeptali jestli s nemi budete chodit komu by jste rekli ano a koho by jste odmítli? Můžete říct ano jen jednomu. Těším se na vaše odpovědi a vidíme se u další kapitolu
Zatím