Ráno jsem se vzbudil ale něco na mě bylo nalepené snažil jsem se tedy otočit abych věděl co mě tak krásně břehu ale zároveň tlačí. Otočil a ani nemusíte hádat kdo to byl. Samozřejmě že Tobio úplně jsem zapomněl na to že jsem za ním v noci šel. Otočil jsem se k němu celým tělem a první se podíval do jeho klidné a nevinné tváře. Je vážně roztomilý když spí. Spokojeně oddechový v určitém tempu a já prostě neodolal a začal ho hladit ve vlasech. Měl je opravdu jemné a husté. Měl je rozcuchané do všech světových stran a to mu přidávalo na roztomilosti. Po chvilce jsem mu dal polibek do vlasů. Nádherně voněl. Tu vůni bych snad mohl čuchat do konce života. Možná by se tak i stalo kdyby se však najednou Tobio nevzbudil. "Dobré ráno, jak se ti u mě spalo?" zeptal se mě a jelikož se před chvíli vzbudil tak měl ještě chraplavý hlas. Nikdy jsem ho s takovýmto hlasem ještě neslyšel. Upřímně řečeno jsem si připadal jako nějaká naivní třináctka co vidí Toma Felltona. (Pozn. autorky- naprosto nemám nic proti třináctiletým holkám naopak znám spoustu holek které se ve třinácti chovají velmi vyspěle). Mohl jsem se z toho jeho hlasu snad roztéct. "Jo bylo to v pořádku hezky si mě hřál navíc jsem se už potom nebál." "Tak to jsem moc rád no nic jdu nám udělat vajíčka souhlasíš?" Miluju vajíčka! "Určitě hned za tebou přijdu"
Ahojkyy,
Omlouvám se za naprosto nudné kapitoly ale příští kapitolou by se to mělo rozjet. Chtěla bych vám říct že jsem si založila na instagram speciálně pro vás kde si s vámi budu psát ptát se vás sdílet s vámi můj život a ukážu vám jak vypadam. Tento účet je soukromý a hlavně tam mám zablokované všechny mé kamarády <3 takže pokud mate zájem tak mě můžete sledovat.Moje dnešní otázka je kdyby jste se mohly teleportovat na vždy do jakéhokoliv světa anime který by to byl? Tak uvidíme se na instagramu a dalším kapitol zatím 💗💗
ČTEŠ
Spřízněné duše [KageHina] (probíhají pouze opravy!)
Fiksi PenggemarNemocnice..místo které nikdo z nás nemá rád a nahání nám hrůzu jen to pomyšlení na to že by jsme tam měli trávit jakýkoliv čas. Denně zde umírají desítky lidí. Ale nás toto děsivé a zároveň velmi důležité místo spojilo..jaká ironie že?