Dojeli jsme k němu..nebo spíše k nám domů. Má to tu pěkné a prostorné to se musí uznat..
"Jelikož pěkně smrdíš tak první co udělám tak tě umyju ,protože sám to ještě nezvládneš"
V obličeji ani v hlase jsem neměl žádnou emoci. Věřte nebo ne nedělám to abych ho viděl nahého. Samozřejmě za normálních okolností bych to dělal kvůli tomu ale teď...teď to není Shoyo. Je to jako...cizí člověk.Nakonec moc neprotestoval. Asi to chápal protože cítil sám sebe. Teď mi tady sedí v napuštěné vaně a já mu umývám vlasy.
Nebudu lhát to jak mi umývá vlasy je opravdu příjemné. Malinko mi to něco připomíná...Možná že mě takhle koupával otec? Nejsem si jistý
Po tom co jsem ho mlčky umyl jsem ho utřel do ručníku oblékl do nějakého mého velkého trika a mých boxerek. Vzal jsem si ho do náruče a odnesl do pokoje pro hosty.
"Dělej si co chceš já jdu spát. Dobrou."Asi na mě byl naštvaný...co já vím. Nechtěl jsem ať odchází. Pokud říká pravdu a miloval jsem ho. Potom se do něj zamiluju znova.
"Počkej. Co takhle si zahrát hru? Budeme se navzájem ptát střídavě na otázky a budeme odpovídat jenom pravdu. Bereš?"Chvíli jsem váhal. Potom jsem si však jen odfrkl a hlavou přikývl na souhlas.
"Začínám. Přijdu ti atraktivní?"
"No jak se to vezme. Kdyby jsi měl prsa a zadek beru tě. Moje kolo. Měli jsme spolu něco?"
"Ne. Dali jsme se dohromady těsně před naší havárií"
"Havárií jakou havárií? Myslel jsem si že jsem byl v nemocnici kvůli otci..dobře moje otázka zní. Jak se tohle všechno stalo..?"Bože jsem to ale debil. Vždyť on si vlastně myslel že jsme tam kvůli jeho otci.
"Začalo to všechno tak že jsem si jednou zlomil obě nohy a byl....."
(Pozn. Autorky. Tady to přeskočím nechce se mi to psát to zaprvé a za druhé bylo by nudné jen opakovat to co jste už četli :P)Upřímně..byl jsem v šoku. Musel mě mít hodně rád. I já jeho musel mít hrozně rád. Je mi teď strašně líto všeho co jsem mu řekl a udělal.
"Aha..o-omlouvám se za vše co jsem řekl a udělal! Prosím jako omluvu se se mnou vyspi!"C-cože?!
Ahojkyy,
máme tady další kapitolu. Chci se vám strašně moc omluvit za to že jsem nevydávala kapitoly ani v jednom z mých příběhů ale taky za to že jsem nikomu neodepisovala. Jelikož mám střevní problémy byla jsem N kapačkách jelikož jsem do toho chytla corona-virus. Proto se ještě jednou omlouvám a slibuji že teď v každé své volné chvíli budu psát nové kapitoly. Moje dnešní otázka zní kolik jste už viděli anime..?
Děkuji za každý hlas a komentář. Uvidíme se u další kapitoly.
Zatím <33
ČTEŠ
Spřízněné duše [KageHina] (probíhají pouze opravy!)
FanficNemocnice..místo které nikdo z nás nemá rád a nahání nám hrůzu jen to pomyšlení na to že by jsme tam měli trávit jakýkoliv čas. Denně zde umírají desítky lidí. Ale nás toto děsivé a zároveň velmi důležité místo spojilo..jaká ironie že?