Spřízněné duše [KageHina] (probíhají pouze opravy!)

7

Bohužel jsem se musel s Hinatou po nějakém určitém čase zase odloučit jelikož už skončili návštěvnické hodiny...nechtěl jsem odejít chtěl jsem tam s ním být ještě chvilinku prosím..ale bohužel čas pravidla a řád pouhým prosím nespravím..

Tobio odešel a mě najednou pohltil pocit samoty a prázdnoty. Ty pocity se mi za žádnou cenu nelíbily a chtěl jsem aby zmizely ale bez Tobia to očividně nepůjde. Jelikož se můj stav výrazně zlepšil a zjistili že mám zítra narozeniny tak mě už zítra pustí domů..nebo spíše k Tobiovi

Tobio <3:
Ahoj Shoyo,
Tak co jak ti je?

Shoyo <3:
Ahojkyy Tobio,
Mám dobrou zprávu

Tobio <3:
Tak to jsem s ní

Shoyo <3:
Propustí mě už hned zítra díky velmi rychlému zlepšení mého fyzického i psychického stavu..zároveň ti chci i moc poděkovat protože kdyby jsi nebyl ty tak na tom s psychickou stránkou do teď nejsem moc dobře..
Tobio <3:
Tak to je úžasné!!
Samozřejmě že u mě je to naprosto stejně. Naprosto netuším co bych bez tebe dělal Shoyo <3 takže spíše já děkuji tobě!!

Na to jsem už jen hodil zobrazeno a velmi se těšil na zítřejší den ale hlavně na Tobia..i když je to jen pár hodin co jsme se neviděli už teď mi hrozné chybí..před spaním jsem se pořad musel koukat na to srdíčko co mi Tobio napsal cítil jsem se najednou mnohem lépe a zároveň ubylo velký kus pocitu samoty a prázdnoty..jedno hloupé srdce..jendo hloupé emoji.

Ahoj
Já vím já vím hrozné krátká kapitola já vím ale je to zaprvé protože se to tak teď hodí a za druhé dneska jsem celé dny létala po vyšetřeních jelikož i mě stejně jako Hinatu brzo z nemocnice pustí...Moje dnešní otázka je Jaké je vaše úplně nejoblíbenější anime že všech?