Nemocnice..místo které nikdo z nás nemá rád a nahání nám hrůzu jen to pomyšlení na to že by jsme tam měli trávit jakýkoliv čas. Denně zde umírají desítky lidí. Ale nás toto děsivé a zároveň velmi důležité místo spojilo..jaká ironie že?
Šlo vidět že měl vážně radost. Byl jsem rád hodně rád. Zašel jsem do kuchyně a tam vytáhl dort který jsem tak pracně celý den pekl..já si neumím uvařit ani čaj a teď jsem měl péct dort? Ne je to fakt divny neumím to ale přece jenom to vypadalo pěkně a možná by to mohlo být i poživatelné a netoxické
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Já vím já him není to žádná dokonalost ale jist se to dá..teda snad.
Hodně štěstí zdraví, Hodně štěstí zdraví. Hodně štěstí milý Shoyo, Hodně štěstí zdraví..
Zazpíval jsem mu..je to poprvé co před někým zpívám a ne protože bych se styděl ale protože naprosto ale naprosto zpívat neumím..prostě zručné práce zpěv tanec kultura a obecně umění jde naprosto mimo mě. Mně jdou zase naopak většina fyzických aktivit jako třeba volejbal který už hrát nikdy nemůžu...ale tohle jsou Shoyovi narozeniny ne moje takže nemůžu být smutný a hlavně nesmím aspoň jeden den v roce pořád myslet jen a pouze na sebe. Když se na to tak podívám tak jsem vlastně hrozný sobec..
"Rozkroj ho" řekl jsem Shoyovi a hlavou jsem naznačil na dort. Poté jsem vytáhl nůž a podával mu ho když v tom sebou hrozně cukl..ne! Neříkej mi že..ne bože prosím ne! "p-promiň j-já j-en...t-to j-je j-jedno" řekl strašně vyklepaným hlasem..přišel jsem blízko k němu obejmul ho a pošeptal mu do ucha " Shoyo fakt netuším co ti u tebe doma dělali a strašně mě to mrzí ale už se mě ani nikoho jiného bát nemusíš..já ani nikdo z nás koho znáš ti nic neuděláme..rozumíš mi? Jsi pro mě strašně důležitý nikdy bych ti nic neudělal.." řekl jsem větu co jsem měl na jazyku a čekal na Shoyovu reakci. Usmál se a silněji mě objal. "Víš už vůbec jak se bude jmenovat to koťátko? Jen tak pro informaci je to holka" zeptal jsem se ho jakmile jsme se odtáhli z našeho objetí "Jo asi Jo..jestli ti to nebude vadit vždycky jsem ji chtěl pojmenovat Ema.." "to je krásné jméno Shoyo!"
Ahoj lidi.. omlouvám se že dlouho nevyšla kapitola ale už mě propustili takže pořad dodelavam všechnu školu k tomu jsem se potkala znova s rodinou takže jsme opozdene oslavili Vánoce a Silvestr..ale hlavne jsem na tom teď nebyla a stále moc nejsem dobře psychicky jelikož mi rekli že jedna z mých noh byla natolik zraněna že už nikdy nebudu moct hrát basketbal...moje dnešní otázka je velmi nezajímavá a to jestli vůbec chcete aby ještě tento příběh pokračoval? Kdyby dáno tak chtěli by jste potom další? A pokud jste i teď odpověděli ano tak bych to chtěla udělat na mha takže mi můžete kdyžtak psát jaký ship.. děkuji moc za hlasy a komentáře. Ještě jednou se omluvam a zkusím opět začít pravidelně vydávat
![Spřízněné duše [KageHina] (probíhají pouze opravy!)](https://img.wattpad.com/cover/252531277-64-k888268.jpg)