Ve všem spolu

5. kapitola

Probudila jsem se asi v deset hodin. Udělala jsem si jako vždy ranní hygienu a převlékla se a lehce se nalíčila. Chtěla jsem si odnést kufry dolů ,ale všimla jsem si ,že mě otec zjevně předběhl. Seběhla jsem dolů a byli tam všechny mé věci i Lusy. Avšak poté jsem si všimla dopisu ležícího na stole od otece kde psal ,že zase musel na ministerstvo a prý se sejdeme ve třičtvrtě na dvanáct na nástupišti 9 a 3/4. Vedle dopisu byl i lístek do vlaku a nějaké peníze. Něco takového jsem od otce čekala bylo to tak skoro pokaždé bohužel ,tak jsem se ještě předtím domluvila s Dracem ,že se tam sejdeme v půl dvanácté ,takže jsem neměla upřímně žádné obavy. Před cestou jsem se ještě najedla a pak si udělala nějaký jídlo do vlaku. Když už bylo čtvrt na dvanáct rozhodla jsem se ,že raději už vyrazím ,protože si myslím že budu dlouho hledat nástupiště 9 a 3/4 přece jen nikdy jsem tam nebyla. A tak pomocí letaxu jsem se tedy přemístila i se svými všemi věcmi na nádraží King's cross.

Vypůjčila jsem si tam vozík co jsem zahlédla bokem a všechny své věci včetně své sovy Lusy položila na něj. Chodila jsem po nádraží a konečně jsem zahlédla nástupiště 9. Myslela jsem si ,že někde tam bude nástupiště 9 a 3/4 ,ale nikde nic takového nebylo. Znejistila jsem. Ale naštěstí jsem zahlédla Harryho a běžela za nim. "Ahoj Harry" pozdravila jsem ho. "Ahoj Týno"pozdravil mě také a já pokračovala: "Harry prosím nevíš kde je nástupiště 9 a 3/4?" "Jistě pojď se mnou" Šla jsem tedy za ním a zastavil se u nástupiště 9 jak jsem předtím byla já. "Musíš se rozběhnout a jít přímo doprostřed té zdi." "Em dobře" odpověděla jsem mu trochu se strachem. "Jdi první půjdu hned za tebou ano?" řekl já jsem se usmála a přikývla. Stoupla jsem si tedy naproti té zdi a rozeběhla jsem se. Raději jsem u zdi zavřela oči a po chvilce zase otevřela. Byla jsem tam jak Harry říkal na nástupišti 9 a 3/4. "Uff" oddechla jsem si a Harry se začal smát. Ani jsem si nevšimla ,že už přišel a tak jsem se jen začala smát sním. "Děkuju moc Harry." řekl jsem hned jak jsem se přestala smát. "Jasně kdykoliv" odpověděl mi. "Tak já budu muset jít někdo tu na mě čeká tak ahoj ,a ještě jednou moc děkuju" dodala jsem a odešla hledat Draca. Draca jsem zahlédla stál u vlaku docela rychle. Doběhla jsem k němu a pozdravila ho: "Ahoj Draco". "No ahoj ani mě neobejmeš" řekl a malinko se zasmál. "Promiňte mi to pane Malfoy" zavtipkovala jsem a on pokroutil očima a pak se začal smát. Objal mě a k tomu mi potichounku řekl "Chyběla si mi". "Ty mě taky" odpověděla jsem mu a pak se od něj odtáhla. Všimla jsem si při tom jak nějaká holka na mě kouká přímo pohrdavým pohledem ,ale nechápala jsem proč a tak jsem ji nechtěla věnovat svoji pozornost a raději jsem ji ignorovala. "Pojď uklidíme tvé kufry" probral mě Draco. "Dobře děkuju" odpověděla jsem mu a šli jsme si společně uklidit oba své kufry.

Zbývalo asi sedm minut do odjezdu a můj otec stále nikde. Začala jsem se obávat ,že nepřijde. Sklopila jsem svůj zrak do země ,aby nebylo vidět ,že se mi lesknou oči od slz. Mrzelo mě to že to nestihne ,a my se uvidíme nejdřív tak za tři měsíce. Draco si toho všiml a tak se mě zeptal jestli jsem v pořádku. "Hm asi ano" odpověděla jsem mu se smutným hlasem. "Neboj on přijde a vše bude v pohodě" řekl a mě nepřišlo ani v tu chvíli divné ,že ví co mi je. Už začali volat všechny studenty do vlaku a v tu chvíli se objevil. "Konečně" řekla jsem si v duchu a šla mu naproti. Nejprve mě objal a pak dodal: "Budeš mi chybět a pilně se uč a taky hlavně mi nezapomeň psát ano mám tě rád tak už jdi papa" obejmul mě ještě jednou a pak mě pustil. Bylo to velmi rychlé rozloučení ,ale upřímně co jsem mohla od svého otce čekat. "Ano otče slibuju mám tě ráda." odpověděla jsem mu ,a pak přešel k Dracovi a taky mu něco řekl ,ale nezaslechla jsem co. Draco jen přikývl a pak mě vzal za ruku ,a společně jsme nastoupili do vlaku.

Procházeli jsme různými vagóny když se před jedním zastavil a řekl: "Týno, víš no... tady je zmijozelský vagón čeká tam na mě pár lidí.. ,a mohou tam jen lidi ze zmijozelu." "Dobře" odpověděla jsem malinko zmateně ,protože jsem nechápala o co mu jde. "... no víš a já chci ,aby si tam šla se mnou jen bych chtěl aby si to věděla" bylo to od něj milé gesto ,ale nechtěla jsem ,aby byli kvůli mě měl problémy nebo tak něco tak jsem raději odpověděla: "Draco nemyslím si ,že je to dobrý nápad ,a navíc mě to nevadí že tam s tebou nemohu sednu si sem do kupé a kdyby něco přijdeš" a kývla jsem hlavou vedle na kupé. "Ale já chci aby si tam šla semnou. Nebudu se ostatním přizpůsobovat oni se přizpůsobuji mě!" řekl s pohrdavým hlasem a mě to zaskočilo ,takovouhle odpověď jsem nečekala a hlavně co to mělo znamenat ,jakože oni se přizpůsobují jemu no cože? "O čem to mluvíš Draco?" zeptala jsem se ,ale on mi na to nic neodpověděl. "...sednu si sem a ty už jdi" řekla jsem malinko podrážděně a on mi před dveře dal rychle ruku až jsem z toho couvla zpět. "Nech toho ,no tak dobře omlouvám se." "Hm" odpověděla jsem a pokroutila nad tím očima. Začal se smát a pak mě chytil za bradu abych se mi podívala do očí. "Promiň nechtěl jsem být hrubý všechno dobrý?" Nedokázala jsem se na něj zlobit tak jsem jen přikývla na souhlas a pak do něj lehce provokativně strčila. Oba jsme se začali smát a pak mě jen obejmul a odešel. Já jsem si mezi tím šla sednout a ,protože jsem tam byla sama tak jsem si raději vyndala z tašky knihu a začala si číst ,aby mi ta cesta lépe utekla.

Z mého čtení mě najednou vyrušila nějaká pani s vozíkem sladkostí. "Dáš si něco milánku" zeptala se mě mile ,já se jen usmála a pak si stoupla a začala se dívat po jejím vozíku. Nic zajímavého jsem nenašla ,ale pak jsem si všimla tabulku bílé čokolády o kterou jsem ji poprosila a pak zaplatila. "Děkuji" dodala a já se na ni usmála a pak pokračovala dál. Já jsem se zase posadila na své místo ,otevřela jsem si knihu a chtěla jsem si začít znovu číst ,ale v tom se ve dveřích objevila blonďatá holčina: "Ahoj nechceš Jinotaj" "Em ráda" odpověděla jsme ji a ona mi ho podala. "Děkuju moc. Jo a jsme Týnka" řekla jsem protože jsem chtěla být přátelská. "Moc ráda tě poznávám ,já jsem Lenka." představila se mi a pak se semnou rozloučila a odešla. Po pár minutách se ve dveřích objevil i Draco se ,kterým přišli i nějací dva kluci. Nejdřív mě pozdravil a pak si přisedl ,jeden kluk za ním zatím zavřel dveře asi abychom měli soukromý nebo nevím?: "Ahoj tak co všechno dobrý" "Ahoj ano, ty ses snad o mě bál?" zavtipkovala jsem a on se malinko začervenal ,pak do mě jemně strčil. "Ano bál" a podíval se mi přímo do očí. Když jsem se zadívala do jeho očí vzpomněla jsem si na to jak se mě onen den zeptal můj otec ohledně Draca. "...no tak už budeme vystupovat půjdeš?" řekl,vstal a natáhl ke mě svou ruku. "Ano" odpověděla jsem mu a chytla se ho. Společně jsme vyšli ven z kupé a ti dva kluci ,kteří před tím přišli s nim najednou zmizeli.

Vyšli jsme následně i z vlaku kde mě Draco pustil. Šli jsme pomalu po cestě než před námi stála brána. Do ,které jsme vstoupili a na kraj cesty si pak stoupli a čekali na kočár který nás měl odvést do školy. Kočár přijel a já viděla to stvoření. "Draco co je to?" zeptal jsem se ho a Draco nechápal o čem to mluvím. "O čem to mluvíš?" "No to zvíře co táhne ten kočár" ten kočár nic netáhne Týno" odpověděl zmateně ,ale já jsem mu ani neodpověděla a dál si prohlížela zvíře. Bylo přímo překrásné i když bylo takové ani nevím jak to popsat. "Týno jsi v pořádku? Pojď půjdeme si sednout." promluvil na mě se smíchem Draco a já odtrhla oči od toho stvoření. "Ano promiň" odpověděla jsem a my nastoupili do kočáru.

Další kapitola je zde doufám ,že se vám líbí a že jste zatím s knížku spokojený a také všem moc děkuju za podporu! (ig:@ _tynkaa.e_)✨💞