Ve všem spolu

33. kapitola

Jakmile jsme všichni dojedli vyrazili jsme pro své věci a následně jsme pokračovali na dvůr abychom konečně mohli ke kočárům.

...

"Holky?!" volal na nás přicházející George ,když jsme si s holkama povídaly na dvoře a čekaly na zbytek naší party ,abychom mohli vyrazit k vlaku. Všechny jsme k němu vzhlédly a on začal pomalu pobírat dech. "Copak Georgi?" optala jsem se trochu se smíchem."Zapomněl jsme vám dát tohle." řekl a každé z nás podal obálku. "Klukům jsme to rozdal před snídaní ,ale jak jste přišly pozdě tak jsem neměl šanci." řekl nakonci se smíchem a my se na sebe s holkama podívaly a začaly se smát sním. "To bylo dost vtipné ráno" pronesla Sabri a Ginny na to dodala "To jo a nebo taky jak jsme přišli do jídelny no... trapas.." a my se opět i s Georgem začali smát.

Chystala jsem se otevřít obálku ,ale George mě rukou zarazil. "Otevři si to až doma je to překvapení" dodal s úsměvem ke mě a pohladil mě po ruce. Já se jen usmála a přikývla.

Když všichni přišli vyrazili jsme ke kočárům které nás odvezou k vlaku a pak konečně domů. To volno už potřebuji.

...

Draco byl po celou dobu takový zamlklý. Nic neříkal nevnímal prostě nic ,jen se pořád díval okolo sebe a utápěl se jak kdyby ve svých myšlenkách ,které ho trápili. Chtěla jsem se ho zeptat co se děje ,ale nebyli jsme ani na chviličku sami.

...

Nastupovali jsme už do vlaku a procházeli vagóny. Postupně jsme se všichni rozpojili až jsme zůstali jen já a Draco. Pokračovali jsme s Dracem dál až jsme došli před zmijozelský vagón. Před ním jsme se však zastavili. "Draco já.." řekla jsem a nahlas polkla. "Já tam nejdu." pokračovala jsem a on se na mě pousmál. Nechtěla jsem tam. Nedokázala bych sedět ve stejném vágonu jako Pansy a Blais. Při těch jménech jsem se úplně otřásla. "My tam ,ale nepůjdeme" řekl já lehce pozvedla obočí ,a pak už jen otevřel dveře vedlejšího kupé ,které bylo prázdné a postupně jsme každý vešli dovnitř.

Posadil se naproti mě a o podepřel si o stoleček rukou hlavu. Stoupla jsem si a sedla si hned vedle něj. "Draco je všechno v pořádku?" optala jsem se on se na mě otočil a lehce se pousmál. "Jo" odpověděl jednoduše a pak si znovu opřel svoji hlavu o ruku a zadíval se z okna. "Draco sakra znám něco se děje. Copak? Nejsi rád ,že jedeme domů?" dodala jsem a chytla jeho druhou ruku kterou jsem začala palcem hladit. "Ani ne a všechno je fajn." odsekl nepříjemně a já pustila jeho ruku. "Dobře tak když o tom nechceš mluvit tak promiň." dodala jsem ,sklopila hlavu a zadívala se do svého klína na kterém jsem měla položené ruce. "Jinotaj?" ozvalo se v tu chvíli ve dveřích a já se podívala ke dveřím. Ve dveřích stála Lenka která měla v ruce štos Jinotajů a jako vždy milý úsměv na tváři. "Ráda, děkuju Lenko" odpověděla jsem ji stoupla si a jeden si od ní převzala. Pak se se mnou rozloučila a pokračovala dál. Zpět jsem se posadila tentokrát ,ale na proti Dracovi a začetla se do Jinotaje. "Ahhh... promiň" ozvalo se přede mnou a já zaklapla Jinotaj. "Neomlouvej se. Nic se nestalo ano. Chápu je toho na nás oba moc ,ale neboj teď si odpočineme." odpověděla jsem pak jsem si k němu zpět přisedla. Přitulila jsem se k němu, hlavu si opřela o jeho rameno, nohy si natáhla na zbytek sedačky a začetla se znovu do Jinotaje.

...

"Lásko vstávej." probudil mě Dracův hlas a jemné hlazení po tváři. Posadila jsem se ,protřela si víčka a ospale řekla: "Promiň, nechtěla jsem prospat cestu." na to se jen Draco usmál a pak dodal: "Jsem rád ,že si se alespoň trochu prospala. Jinak za chvíli jsme na nádraží King's Kross." "Dobře." odpověděla jsem a začala se trochu upravovat ,abych nevypadala tak ,že jsem teď vstala.