Ve všem spolu

26. kapitola

Po večeři jsem šla s Ginny do knihovny. Měli tam na nás čekat Hermiona,Harry a Ron. Došli jsme do knihovny a všichni tři si spolu povídali ,jenže jakmile jsme s Ginny byly skoro u nich ztichli. Bylo to docela zvláštní. Pořád nějaké tajnosti no. Ginny si sedla ke stolu a já šla vrátit nějaké knihy zpět na místo ,popřípadě si nějakou novou knihu vzít. V zadní uličce jsem našla Draca. Nečekala bych že ho tu najdu a hlavně takhle samotného. Pomalu jsem k němu přišla a zakryla mu oči. "Pansy nech toho sakra!" odsekl hrubě a já rychle položila ruce z jeho očí. "Pansy?!" řekla jsem podrážděně a on se na mě otočil. "Jak Pansy?!" dodala jsem. "Ty s ní něco máš?!" "Zbláznila ses?!" řekl a stoupl si. Chytil mě za ruce ,ale já sebou škubla.
"Týnko, snad si nemyslíš že já sní něco mám nebo někdy budu mít?!" řekl a trochu se zasmál. Podívala jsem se na něj. Řekl to dost upřímně. Věřila jsme mu ,možná jsem zvolila moc přehnanou reakci a nebo jsem naivní že mu ve všem věřím. Týnko vzpamatuj se je to Draco ten by ti nelhal znáte se celý život.
"Promiň" řekla jsem se smutnými očkama a podívala se na něj. Pevně mě objal ,dal mi lehký polibek na rty a usmál se. Úsměv jsem mu opětovala a on pak řekl: "No a co ten večírek co pořádá Křiklan?" "Přišel ti také dopis od profesora Křiklana?" zeptala jsem se a on záporně zakýval hlavou. "Nejsem Křiklanův oblíbenec." "No a jak ses tedy o tom dozvěděl?" zeptala jsem se on mi nadzvedl bradu a políbil mě. "Já vím přece všechno" odpověděl a já jsem se jen zasmála. "No a mohl bych být tvůj doprovod?" zeptal se a udělal lehké pukrle. Zasmála jsme se znovu a řekla jsem následně:"No nevím chtěla jsem jít s Harrym." On se na mě zmateně zároveň naštvaně podíval. "S Pottrem?! Cožee?!!" dodal a já jsme se začala smát o něco víc. Bylo roztomilý jak žárlil. Přitáhla jsme si ho k sobě a šeptem pověděla: "Lásko to byl vtip s Harrym jít nechci a navíc se ani nezaptal. Jasně že chci aby si šel semnou." Doširoka se usmál a pak mi zastrčil pramínek do vlasů. Políbil mě když v tom jsme zaslechla své jméno. "Týnko?" ozvalo se a já se otočila. Kousek od nás stál Harry. Asi mě hledal ,ale jakmile nás s Dracem zahlédl trochu zrudl. "Promiň-ň já-á.." řekl koktavým toném a rychle odešel. Praštila jsem se rukou do čela a jen jsme si tak v hlavě řekla "no to je výborný". Draco se nad tím jen tak zasmál a já pak taky. S Dracem jsem si chvilku ještě povídala a pak jsem se sním rozloučila . Odešel na koleji a já zpět za holkama a klukama.

Když jsem přišla kluci byli pryč. Posadila jsem se a Hermiona se na mě koukala docela zklamaně jako bych něco udělala. "Co se děje?" optala jsem se zmateně a Ginny si nás s Hermionou prohlídla. "Ale nic" odpověděla Hermiona a sklopila hlavu ke knize. Chytla jsme ji za ruku a zeptala se znova. Trochu si povzdechla a pak řekla: "Jen je mi líto Harryho." "Co?" řekla jsem zmateně a ona se ke mě otočila. "Chtěl jít s tebou na ten Křiklanův večírek ,ale slyšel tvůj rozhovor s Dracem. No a zamrzelo ho to." Svraštil se mi žaludek jakmile to Hermiona dořekla. Harryho mám ráda a rozhodně jsem nechtěla ranit jeho city ,ale zase jsem s Dracem tak nevím proč si něco nalhává. Ach jo. Sklopila jsem hlavu dolu a cítila se trochu provinile i když možná nemám ani důvod. "Já em , no asi se půjdu projít ahoj." řekla jsem zvedla jsem se a odešla.

Procházela jsem se tak různě hradem a pak si sedla na jednu lavičku v jedné chodbě. Rozslzely se mi oči. Nevím proč. Prostě se to na mě všechno nějak sesypalo. Někdy je toho na člověka prostě moc a potřebuje to ze sebe dostat ven. Položila jsem si hlavu do dlaní a trochu plakala. "Jsi v pořádku?" ozvalo se nade mnou ,já si rychle protřela oči a podívala se směrem nahoru. Stál tam Fred a George. Sedli si ke mě každý z jedné strany a podívali se na mě. "Co se stalo?" optal se Fred. Myslím teda že to byl Fred ,abych byla upřímná moc to nerozeznám. "Ale nic" odpověděla jsem a falešně se usmála. "Myslím že „ale nic" by takhle nevypadalo" řekl prozměnu George. "No a nechceš jít s námi udělat menší žertíku na Filche pro menší odreágování?" dodal a já chvilku přemýšlela a pak jsem přikývla na souhlas. Maličké odreagování neuškodí ,i když z tohohle by sice mohl být průšvih ,no to je jedno. Všichni jsme vstali a vydali se před Filchův kabinet. Já jsme se cestou alespoň uklidnila.

"Na." řekl Fred a podal mi bomboniéru ve tvaru srdce. Začal mi vysvětlovat co se stane když to Filch sní a mě se z toho udělalo celkem zle tak jsme ho raději v mžiku zastavila. "No a co sní mám teď dělat?" řekla jsem zmateně. Fred a George mě chytli za ramena a jeden z nich ukázal na dveře Filchova kabinetu. "Dej to před jeho kabinet a k tomu tohle" řekl a k tomu mi podal menší psaníčko kde bylo napsáno: "Něco k mlsání miláčku můj!" a srdíčko. Začala jsme se smát když jsem to dočetla ,ale úplně se mi nechtělo abych to tam šla dát já. Kluci mě trochu postrčili a pak řekli "Jdi Filch se zachvilku vrátí. Neboj." Odhodlala jsem se a běžela jsem to tam dát. Hned jak jsem to postavila na zem dala jsme tam ještě to jejich psaníčko utekla jsem zpět za nimi. Po pár vteřinách přišel Filch. Nepozorovaně jsme ho z rohu chodby pozorovali. Filch si šťastně vzal bomboniéru, přečetl si psaníčko a hned si jednu čokoládu dal. V ten moment se mu udělal velký pupínek na nose a na čele. Byl to hnusný pohled. Filch si hned začal šahat na nos a pak začal nadávat. Všichni jsme se začali smát a pak jsme hned zdrhli na kolej.

Ve společenské místnosti si kluci sedli na pohovku a já s nimi. "Viděli jste jak se tvářil?" řekl George a plácl si s Fredem. Pak nastavil ruku i ke mě. Plácla jsem si sním a on se usmál. "Děkuju moc kluci" řekla jsem a oni se oba usmáli. "Si to někdy zopakujeme ne?" řekl Fred a já přikývla s velkým úsměvem na souhlas. "Tak já si půjdu lehnout." řekla jsem a následně Freda i George objala. Pak jsem se hned vydala do své ložnice.

Osprchovala jsem se, převlékla, udělala si hygienu a ulehla do postele. Byla jsme ze dneška totálně vyčerpaná. Škola,nákupy pak ten Harry a nakonec ta lumpárna. Ale bylo to fajn ,jsem za to klukům vděčná i když docela je mi Filche líto. No teď už je to stejně jedno. Lehla jsme si na bok a pomalu usínala.

..Ráno..
Probudila jsem se a pokoj byl prázdný. Sedla si na postel a protřela si víčka očí. Ozvalo se od dveří klepání a já následně slovem dále pustila dotyčnou osobu dovnitř. Ve dveřích se objevil George. Nečekala bych ,že to bude zrovna George. "Ahoj můžu?" "Jistě pojď dál" "Díky" odpověděl a přisedl si ke mě. "Jak se citíš?" "Dobře jen jsem trochu unavená" řekla jsem maličko se smíchem a on se lehce pousmál. "Dobře chtěl jsem vědět jestli půjdeš alespoň na oběd?" dodal a já jsme se na něj zaskočeně podívala. "To jsme spala celé dopoledne?!" "No... jo" řekl a oba jsme se začali smát. "Sakra no nevadí. Tak počkáš minutku jenom se převléknu?" zeptala jsem se ,on přikývl a následně odešel abych se mohla převléct.

Převlékla jsem se a vyšla jsem z pokoje. Společně s Georgem jsem se vydala do jídelny. Sedla jsme si ke stolu ,pozdravila ostatní a já začala ihned jíst. Měla jsem docela hlad. "Tak jak ses nám vyspinkala šípková růženko?" řekl se smíchem Fred a George do něj jemně strčil. "Stejně si nic zajímavého neprošvihla" dodal rychle Ron a pak se dál ládoval jídlem. "Tak alespoň že tak." řekla jsem s úsměvem a pokračovala v jídle.

Když jsme dojedli měli jsme ještě hodinu kouzelných formulích s profesorem Kratiknotem. Došli jsme do třídy a usadili se. Sedla jsme si s Lenkou ke stolu a v tichosti čekala než začne hodina.

Když začala hodina profesor nám začal říkat něco o nějakém kouzlu když v tom ke mě přilítl lísteček. Chytila jsem se a otočila se na stranu. Draco se na mě usmál a pak mrkl. Otevřela jsem papírek a začala si ho číst.
...
"Po hodině na astronomické věži. <3"
...
Podívala jsme se na něj zpět a přikývla s úsměvem na souhlas. Úsměv mi opětoval a já jsem se poté znovu začala věnovat svoji pozornost profesora Kratiknotovi.

Omlouvám se že tak trvalo 💗 doufám ,že se vám alespoň kapitolka líbí.