3. kapitola

84 5 0
                                    

"Moc ti to sluší Týno." řekla Narcissa. "Děkuju." odpověděla jsme ji s úsměvem. Žena ,kterou jsem předtím zahlédla jakoby zmizela. Draco se ke mě sehl a šeptem mi do ucha řekl: "Vidíš já ti říkal ,že si krásná a matce to určitě nevadí." k tomu na mě mrkl ,oba jsme se hned po tom začali smát. "Draco,Týno pojďte si už laskavě sednout!" řekl k nám Lucius s nepříjemným hlasem. "Ano, otče promiň." odpověděl mu Draco a já se hned omluvila po něm také. Šli jsme si s Dracem sednout ,normálně vždy seděl vedle mě ,ale najednou jsem měla sedět vedle Luciuse. Trochu mě to zaskočilo ,ale neřešila to a prosadila jsem se. Draco si sedl přímo na proti mě ,vedle své matky. Až poté co jsem se posadila jsem si všimla že nikde nevidím svého otce. "Promiňte ,ale kde je můj otec?" "Týno šel něco zařidit do půl hodiny přijde neboj se." odpověděla mi Narcissa. "Tak a teď jídlo Gorde." řekl Lucius. Gord byl jejich domácí skřítek sloužil jim už celkem dlouho takových devět let ,luskl a před námi se objevila večeře.

Každý dojedl své předposlední jídlo a měl být už poslední chod neboli dezert ,a můj otec pořád nikde. Začala jsem se víc a víc obávat kde je a zda je v pořádku. Z mého myšlení mě najednou vyrušila Narcissa. "Týno a nechtěla by si dnes u nás přespat?" "Moc ráda bych ,ale zítra je poslední den než odjedeme do Bradavic a já musím ,ještě hodně věcí udělat nezlobte se." takovouhle nabídku jsem velmi nerada odmítala ,ale musela jsem. "Ahh, nevadí chápu tě" odpověděla mi zpět. Usmála jsem se na ni a všimla si přitom ,že Draco byl z mé odpovědi trochu smutný. Chtěla jsem se ho zeptat co se děje a jestli je vše v pořádku ,ale nepřišlo mi to v tu chvíli vhodné ,protože přece jen byli tam i jeho rodiče. Z mého přemýšlení mě odtrhly otevírající dveře ze kterých vyšel můj otec ,a já si oddychla. "Omlouvám se za zpoždění ,Týno rozluč se musíme jít." Nechápala jsem kam můj otec tak spěchá ,ale byl nějaký zadýchaný a radši jsem mu jen na to kývla jako souhlas. "Ano otče hned." Dořekla jsem tu větu a dveře se zase zavřeli. "Moc se omlouvám uvidíme se teda pozítří." "Nic se něděje Týno." odpověděla mi Narcissa ,Draco si stoupl a šel mě obejmout. Obejmul mě docela pevně a něco mi zašeptl do ucha úplně jsem nerozuměla co ,ale myslím že říkal něco jako musíme si pak promluvit prosím. "Dobře" odpověděla jsem mu a on se ode mě zase odtáhl . Dále ke mě přišli i Narcissa s Luciusem. Narcissa mě objala a řekla: "ráda jsem tě viděla Týno." "Tak už jdi ať tvůj otec dlouho nečeká" dodal Lucius. "Ano,ale co ty šaty?" "Nech si je moc ti sluší" dodala Narcissa a já ji znovu objala. "Doprovodím ji" řekl ještě Draco a chytl mě při tom za rameno.

Vyšli jsme ze dveří a z mého ramene se Dracova ruka přesunula na pas ,malinko mě to zaskočilo. Došli jsem až k bráně a Draco mě při tom celou dobu držel za pas. U brány mě pustil a znova mě obejmul a k tomu dodal:"Tak pozítří Týno." "Ano těším se ,i když spíš se bojím" odpověděla jsem mu. "Neboj se budu tam přeci s tebou." dodal a já ho znova pevně objala a potichounku jsem zašeptla: "děkuju." Pustila jsem se ho ,a přešla ke svému otci ,chytla jsem se ho za ruku a společně jsme se přenesli před náš dům.

Došli jsme ke dveřím a najednou se ke mě otec otočil a zeptal se co je mezi mnou a Dracem? Nechápala jsem jak ho něco takového mohlo napadnout ,ano je sice pravda ,že Draco se mi když jsem byla malá líbil ,ale vždy jsem ho brala jen jako nejlepšího kamaráda a nikdy jsem si nemyslela ,že bychom mohli být něco víc než kamarádi. "Jsme jen přátelé otče" odpověděla jsem mu. "Dobře." a tím náš rozhovor skončil. Otec zůstal dole v obývacím pokoji a já po schodech běžela nahoru do svého pokoje. V pokoji jsem dost přemýšlela. Proč se můj otec zeptal zrovna na to co je mezi mnou a Dracem? Co ho k tomu vedlo? A vůbec proč byl tak dlouho pryč? A kdo byla ta žena ,kterou jsem předtím zahlédla? "Samé otázky jsem hrozně zvědavá a na všechno bych ráda znala odpověď " řekla jsem si sama pro sebe nahlas.

Bylo už dost hodin ,proto jsem si udělala večerní hygienu, nakrmila svoji sovu Lusy a uložila se do postele. Nemohla jsem spát moje otázky mi prostě nenechali ani na vteřinku usnout ,chtěla jsem hned teď napsat Dracovi dopis a vše mu v něm říct ,ale řekla jsem si ,že už pozítří ho zase uvidím a že mu to řeknu osobně. Tak jsem si místo toho vzala knížku kterou jsem měla na nočním stolku rozečtenou přečetla jsem si pár stránek a pak už jsem jen zavřela oči a usla.

...Ráno...
Ráno jsem se probudila asi v devět hodin byla jsem docela unavená ,ale věděla jsem že dnes musím vše ještě dobalit a popřípadě dokoupit, dozařídit. Vstala jsem z postele a šla si udělat ranní hygienu ,hned poté jsem se šla převléct. Jakmile jsem byla hotová chtěla jsem jít dolů ale ve dveřích se objevil můj otec. "Dobré ráno" řekl se snídaní v ruce. "Dobré ráno tati." "Udělal jsem ti snídani"pokračoval. "Týno víš uvědomil jsem si ,že poslední dobou si to musela mít hodně těžké a že jsem se nezachoval tak jak jsem měl a teď tu dlouho nebudeš a já..." "Tati to je dobrý já vím" přerušila jsem ho a objala. Objetí mi objetoval a měl z toho až slzy v očích. "Tak já ti to odnesu dolů a počkám na tebe ano?" "Ano děkuju" odpověděla jsem mu a on odešel. Udělalo mi to strašnou radost v tuhle chvíli to byl zase můj táta jako když tu byla mamka.

Seběhla jsem dolů a můj otec mě už čekal u stolu. Posadila jsem se a tím ,že jsem měla celkem hlad tak jsem začala jíst. Můj otec byl asi po snídani ,protože si jen popíjel kávu a četl si noviny. "Budu muset zachvilku jít do práce." promluvil na mě. "Já myslela že máš dnes volno?" "Ano měl jsem mít ,ale na ministerstvu se něco děje a budu tam muset zajít." odpověděl a já na to jen lehce pokrčila rameny. Můj otec pracoval na ministerstvu nějak ministrem kouzel jménem Popletal. Pořádně sama jsem nevěděla jak to je ,ale měl toho opravdu hodně a svými otázkami jsem ho nechtěla zdržovat pamatuju si ,že někdy byl i v novinách ,a když jsem byla malá s matkou jsme se kolikrát hodně nasmály když tam byl nevím už ani proč ,ale přišlo nám to vtipné. "Odpoledne se vrátím a se vším ti pomůžu." "Děkuju ,ale myslím že to zvládnu" odpověděla jsem mu. Usmál se dal mi pusu na čelo a odešel. Já jsem dojedla snídani, dopila čaj a vrátila se do pokoje abych vše zkontrolovala.

Omluvám se ,že to trochu trvalo ,ale tak alespoň je o něco delší kapitola. A mám jen otázku jak se vám zatím líbí knížka jste spokojeny? napište mi kdyžtak na ig @_tynkaa.e_💗

Ve všem spoluKde žijí příběhy. Začni objevovat