Ve všem spolu

8. kapitola

Celý odpoledne jsme s Hermionou strávili v knihovně. Celou dobu jsme si četli ,povídali si a navzájem si vyměňovali knížky a znalosti. Byla jsem dost ráda ,že jsem našla někoho s kým budu moct takhle chodit do knihovny. "Sakra ne! Ne! Ne!." řekla Hermiona a já se na ní v rychlosti podívala. "Co se stalo?" ptala jsem se ji zvědavě. "Ty zkoušky do nebelvírského týmu na famfrpál začali před deseti minutama." Obě jsme na to úplně zapomněly. "Cože?!" řekla jsem v rychlosti Hermioně a ta se tvářil dost smutně ,protože Ronovi slíbila že tam přijdeme. "Jedna možnost tu je jak to stihnout od začátku ,ale nesměla by si o tom nikomu říct." "... em dobře." odpověděla jsem ji zmateně. "Dobře tak já se podívám jestli tu někdo není." Vůbec jsem nechápala proč a taky co chce udělat a tak jsem raději zůstala sedět a dívala se na ní. "Dobře tak jo prosím stoupni si vedle mě" řekla a já se zvedla a šla přímo k ní. Vytáhla nějaké staré kapesní hodinky ,které měla na krku schované pod hábitem. Přetáhla je ještě přes ze mě a jednou s nimi otočila. Okolo nás se začali strašně rychle pohybovat lidi a já absolutně nechápala co se to děje.
"Dobře zbývá hodina než začnou ty zkoušky musíme se dostat na hřiště a nesmí nás nikdo vidět" řekla a já furt nechápala co se stalo. "Počkej Hermiono chceš mi říct že jsme jako vrátili v čase?" zeptala jsem se ji udiveně a ona pokračovala "...ano, minulý rok mi je dala profesorka McGonagallová ,abych mohla stíhat všechny předměty." "em-m dobře" odpověděla jsem ji furt malinko zmateně. "...vím ,že máš teď asi hodně otázek ,ale na to teď není čas musíme jít pak ti vše vysvětlím ano." Na to jsme ji kývla a z knihovny jsme se rovnou vydali na hřiště za klukama. Dávaly jsme si veliký pozor ,abychom náhodou na někoho nenarazily.

Když jsme dorazili na hřiště potkali jsme Rona s nějakými dalšími dvěmi zrzavými kluky.
"Ahojky kluci." pozdravila je Hermiona. "Ahoj Hermiono kdo to s tebou jde?" zeptal se jí jeden z kluků a podíval se na mě. "Ahoj já jsem Týna" odpověděla jsem mile. "Ahoj Týno já jsem Fred a tohle je George" představili se mi i oni. ".... ty jsi ta nová ,že jo?" zeptal se mě pro změnu ten George. "Ano" odpověděla jsem mu a mile se usmála.

Po chviličce povídání s kluky jsme si šli s Hermionou sednout. Od kluků jsem se dozvěděla ,že dneska to jsou prý první zkoušky a zítra už se rozhodne kdo do týmu půjde,zůstane nebo popřípadě odejde. Dívaly jsme se na studenty z naší koleje ,který se ucházeli o různá místa v týmu když v tom jsme konečně zahlédly Rona. Ron byl na jedný straně u branky a na druhý straně zase někdo jiný. Abych byla upřímná tak Ron asi nebyl úplně ve své kůži ,protože mu to moc dobře nešlo i když teda ubránil všechny míče ,ale tak jako zvláštním způsobem. Na to tomu druhému klukovi to šlo až moc dobře a tak Hermiona ,aby Ron vyhrál řekla potichounku kouzlo ,které způsobilo to ,že koště toho kluka uhlo na stranu. Vlastně díky Hermioně se Ron stane brankářem. Hermiona mě poprosila ,abych nikomj neřekla ,a já to respektovala. Celý ty zkoušky trvali asi půl hodiny a s Hermionou jsme tam byly až do konce. Když klukům skončili zkoušky šli jsme všichni do Nebelvírské komnaty se převléct. Po cestě se Ron celou dobu choval s prominutím úplně povýšeně ,že to dokázal ,že je fakt dobrý a taky že si ani nemyslel ,že chytí ten poslední míč ,ale naštěstí jo ,a tak podobně bylo to až otravné. Poté co jsme se všichni převlékli sedli jsme si všichni do společenské místnosti na pohovku před krb a povídali si.

Povídali jsme si tam asi 2 hodiny a za ty 2 hodiny jsem poznala i skoro všechny z Nebelvíru za což jsem byla ráda všichni byli moc milý. Byl čas večeře a tak jako vždy jsme šli do jídelny a sedli si na své obyvyklá místa. Než jsem začala jíst koukala jsem se po zmijozelském stole jestli tam není Draco ,ale nikde jsem ho nezahlédla ,zahlédla za to tu Pansy ,která se na mě koukala přímo pohrdavým pohledem. "Hledáš Draca?" zeptala se mě Hermiona a já se na ní v rychlosti otočila. ".... cestou jsem ho viděla myslím ,že šel na Astronomickou věž." "Vážně?" zeptala jsem se ji a ona přikývla. Zvedla jsem se a chtěla jít za ním když v tom mě Harry chytil za zápěstí a řekl: "Počkej ty už půjdeš to nemáš ani hlad?" "Harry já potřebuju mu něco říct promiň ,sejdeme se pak ve společenský místnosti ano." řekla jsem a sundala mu ruku z mého zápěstí a odešla. Vycházela jsem z jídelny když v tom se za mnou ozvalo "kam jdeš Týnko?" a hlasitý ironický smích. Otočila jsem se a tam stála Pansy s nějakým. "Myslím že tě to nemusí zajímat ,ale díky za optání Pansy." odsekla jsem ji a falešně se usmála. "...ou ty už znáš i moje jméno no prosimtě ,že by se o mě Draco zmínil" a zase se začala ironicky smát. Neměla jsme chuť ani náladu sní mluvit a tak jsem ji jen naštvaně řekla: "Víš vlastně ne. No a zavidíš hodně ,že se se mnou Draco baví a s tebou pomalu ani nepromluví?" odsekla jsem ji znovu. Nechtěla jsem být hnusná ,ale neměla mě provokovat a vyskakovat si. "Ahh co si to ke mě dovoluješ ty nulo" řekla a výtahla svou hůlku. "Co se to tu děje slečno Parkinsonová a slečno Angel." ozvalo se za mnou. Stál tam profesor Snape nevěděla jsme co mu mám odpovědět když v tom začala mluvit Pansy.
"Nic pane profesor..." řekla a já ji raději skočila do řeči. "Omlouváme se pane profesore už se to nebude opakovat." a usmála jsem se. "Mohu odejít?" zeptala jsem se a on uhl na stranu. Raději jsem svižným krokem odešla a pokračovala na Astronomickou věž. Po cestě jsem furt přemýšlela co té Pansy je jestli jí vážně fakt jen vadí ,že Draco je můj nejlepší kamarád nebo já nevím? Nedokázala jsem to pochopit ,ale věděla jsem že já a Pansy spolu v pohodě asi nebudem.

Když jsem došla na Astronomickou věž ,přesně jak jsem seděla ráno já seděl Draco. Pomalu jsem k němu přišla a sedla si vedle něj. "Jsi v pořádku?" zeptala jsem se ho ale on se na mě ani neotočil. "... půlku dne jsem tě neviděla. Draco?" vůbec mě nevnímal a jen se koukal na západ slunce. "Ach jo" řekla jsem nahlas a on se na mě až potom podíval a usmál se. "Už se mnou budeš mluvit?" "Mluvím s tebou" řekl a já nad tím pokroutila očima. Začal se smát a pak konečně i víc mluvit "Neměl jsem dneska na nic náladu tak jsem byl jenom ve zmijozelské koleji v pokoji a pak tady a čekal na tebe" asi věděl moc dobře ,že o něj budu mít strach a budu ho hledat. "Hm" řekla jsem ironicky a on se začal znovu smát a provokativně do mě strčil až jsem se kvůli tomu začala smát také. "A co si teda na té koleji celý den dělal?" zeptala jsem se ho ,on vstal a natáhl ke mě ruku. "To ti právě chci ukázat pojď." řekl a já se tedy chytila za jeho ruku zvedla se a šli jsme pomalu do Zmijozelu.

Když jsme před ni došli zastavila jsem se a řekla: "Draco počkej ,ale já nesmím do vaší koleje." "Ale prosimtě pojď já můžu všechno" řekl a k tomu na mě mrkl. V hlavě jsem si furt říkala ,že to není dobrý nápad a ,že bych tam fakt chodit neměla když v tom mě Draco chytil zase za ruku a zatáhl do jejich koleje. Jejich kolej byla celá černá s kapkou zelené jinak vlastně žádné jiné barvy. Bylo to hezké i když možná až moc tmavé. Na štěští v jejich společenské místnosti nikdo nebyl tak jsem si celkem oddechla ,rozhodně jsem teď nechtěla někoho potkat obzvlášť Pansy. Pokračovala jsem pomalu za Dracem ,otevřel přede mnou dveře podržel je a já vstoupila dovnitř a on následně hned za mnou.

Doufám že se vám kapitola líbí a měli jste hezké čtení brzo vydán další kapitolu tak se těšte.💞✨