Ve všem spolu

2. kapitola

Brána se otevřela a mi vkročili dovnitř. Prohlížela jsem si jako vždy Dracovu zahradu ,byla pořád stejná nic se na ní nezměnilo ,a to jsem tu nebyla asi dva-tři měsíce. Přes prázdniny jsme se vůbec nevídali bylo to pro mě velmi neobvyklé ,protože jsme se většinou vídali každý druhý týden někdy i každý týden. Nemohla jsem odtrhnout oči celá zahrada a květiny byli černé bylo to kouzelné a pro rodinu Malfoy typické ,asi nikdy jsem nikoho z Dracovi rodiny neviděla v něčem barevném jediný barvy co nosili byli jenom černá,bílá,zelená a šedá. Najednou na mě začal mluvit Draco a já se probrala ze svého přemýšlení. "Týno potřeboval bych ti něco říct..." řekl trochu smutným hlasem. To mě trochu zarazilo ,než jsem se stačila zeptat o co jde pozdravila mě jeho matka Narcissa. "Moc ráda tě tu vidim Týno už je to dlouho co jsme se neviděli" a usmála se. Úsměv jsem ji opětovala a dodala jsem: "Ano všichni jste mi moc chyběli." "Draco proveď ji po zahradě a nebo jděte do tvého pokoje musím něco dořešit ,a poté bude večeře." Draco přikývl a dodal: "Ano, matko." Draco měl doma řekla bych velmi přísný režim ,s Narcissou měl dobrý vztah ,ale s Luciusem to bylo takové složité. Pořád dokola jen Dracovi říkal co má a nemá dělat ,vykládal mu ať se nebaví s mudli nebo s lidmi kteří mají nečistou krev ,tohle Luciusovi velmi vadilo. Přišlo mi to přehnané ,ale takhle to bylo už od mala ,takže jsem si na to už celkem zvykla ,ale příjemné mi to teda nikdy nebylo.

Draco mi nejprve ukazoval zahradu jak jsem řekla už předtím vůbec se nezměnila ,možná jen přidali nějaký keříky jinak je stále stejná. Draco byl přímo vedle mě a procházel se se mnou. Dělalo mi to radost byla jsem zase nachvilku šťastná. Zapomněla jsem v tu chvíli na stesk po mé matce a na některé ty otázky ,které mi vrtají v hlavě. "Tak co?" zeptal se mě Draco. "Můžeme jít dovnitř?" poprosila jsem Draca abychom ještě chviličku zůstali a on jen přikývl a usmál se. Byla mi trochu zima ,ale díky tý kráse jsem ani na to nemyslela. Draco si všiml ,že se začínám lehce klepat zimou tak si sundal své černé sako a přehodil mi ho přes ramena. Podívala jsem se na něj a poděkovala mu. Usmál se a po chvilce řekl: "Tak a teď se budu zimou klepat já." Začala jsem se smát. Draco byl vždy na mě strašně moc hodný a starostlivý ,vždy mě každou ani někdy ani né vtipnou větou rozesmál. Přestala jsem se smát a odpověděla jsem: "Ano, promiň tak jdeme". Šli jsme tedy zpátky zahradou do vnitř kde jsme procházeli kolem jídelny. Do jídelny byli otevřené dveře tak jsem tam jen tak jukla a zahlédla ženu s černými kudrnatými vlasy a černými šaty. Nikdy jsem ji před tím neviděla ,než jsem si ji stačila pořádně prohlédnout zavřeli se dveře docela mě to zaskočilo ,ale nechala jsem to být. Pokračovali jsme dál až jsme došli jsme do Dracova pokoje kde mi řekl ,že v tričku a džínech asi není vhodné jít na večeři. Zasmála jsem se a on se začal dívat do nějakých skříní. V jeho skříních jsem měla dost často své věci ,protože jsme u sebe hodně spali. Hlavně když jsme byli malý. Vytáhl krásné dlouhé černé šaty a řekl ,že tyhle by mi mohli být. Nevěděla jsem komu patří nebo spíš patřili ,a proto jsem si nebyla jistá jestli by to té ženě nevadilo a jestli je to tudíž dobrý nápad. Draco se na mě podíval a poznal že jsem trochu znervózněla tak mi řekl: "Týnko neboj se patřili mé matce a jí by to určitě nevadilo když si je vezmeš." "Dobře" odpověděla jsme a šla jsem si je zkusit do koupelny.

Vyšla jsem z koupelny a Draco absolutně nic neřekl jen se na mě tak díval s vykulenými oči. "Tak co?" zeptala jsem se ho. "Jsi krásná" odpověděl a usmál se. Začervenala jsem se z toho a poděkovala jsem mu. Rozhlížela jsem se mu po pokoji a v rohu pokoje jsem zahlédla jeho starou kytaru. Vůbec jsem nevěděla že ji ještě má. Když jsem byla malá tak jsem mu ji koupila na jeho třinácté narozeniny ,samozřejmě mi přispěli rodiče. Nečekala jsem ,že ji ještě bude mít. "O můj bože Draco ty máš furt tu kytaru co jsem ti dala?" řekla jsem s nadšením. "Ano mám" přešel ke mě a dodal "..je pro mě moc důležitá ,protože jsem ji dostal od nejdůležitějšího člověka v mém životě" a podíval se zpět na mě. Podívala jsem se do jeho očích a pěvně jsem ho objala. "Chceš něco zahrát?" "Moc ráda" odpověděla jsem mu. Vzal kytaru,posadil se na postel a koukl se vedle sebe a pak zpět na mě ,pohledem mi naznačil abych si k němu přisedla. Sedla jsem si vedle něj a on začal ladit kytaru ,když už mu to přišlo vše v pořádku zahrál první akord. Postupně hrál víc a víc akordů že to znělo už jako písnička. Hrál tak strašně hezky a k tomu tak hezkou písničku ,že jsem se jen na něj tak dívala s velikým úsměvem.

Draco skončil s hraním a já jsem řekla "Draco to bylo krásné děkuju to si napsal sám?" "Ano napsal jsem ji pr..." a než to stihl do říct z ničeho nic do pokoje vstoupila Narcissa. "Pojďte bude se podávat jídlo" a zase vyšla z pokoje na chodbu. Draco se zvedl z postele a já udělala hned to samé ,společně jsme vyšli z pokoje. Měla jsem hrozný strach co na mě v těch šatech ostatní řeknou. Když jsme byli u schodech a měli jsme sejít dolů zastavila jsem se ,a začal mě popadat strach a úzkosti. Naposledy jsem v šatech byla když jsme šli s rodiči za kamarády na večeři. Draco to poznal ani jsem se nedivila znal mě celý život ,a zná mě líp jak já sama sebe. Vždy když mě něco trápilo, když mi bylo smutno, když jsem byla zmatená prostě pokaždé to poznal ,měli jsme to oboustranné. Draco se na mě otočil a řekl: " Týnko si krásná já vím ,ale jsem tu s tebou ano?" Začala jsem mít až slzy v očích koukla jsem se mu do těch jeho krásných modrých očích a odpověděla jsem mu: "Děkuju Draco."

Vzal mě za ruku,sevřel ji pořádně v pěsti a společně jsme sešli dolů. S každým krokem mizel můj strach a já jsem se jen tak zamyslela co bych bez Draca dělala. Draco mi otevřel dveře ,já vkročila dovnitř a Draco zašel hned za mnou. Najednou všichni ztichli a všichni se začali koukat na mě a na Draca. "O můj bože" to byla první věta co jsem zaslechla.

Tak co jak se vám zatím knížka líbí?zaujala vás? napište mi na ig; _tynkaa.e_💗