Ve všem spolu

10. kapitola

Prosím nepíšu vám sem každý den jak vypadá jen ty důležité a podstatné.

Ráno jsem si trošku přispala vzbudila jsem se asi pět minut než měla začít snídaně. V pokoji jsem byla poslední a tak jsem si rychle udělala klasicky hygienu,vzala si svůj hábit a rychle běžela na snídani. Měli jsme mít před vstupem do jídelny s Dracem sraz. Doběhla jsem tam a Draco už tam stál opřený o zeď. Vypadal docela naštvaně. Pomalu jsem k němu došla a popřála mu dobré ráno. Z jeho naštvaného obličeje se náhle stal úsměv. "No ahoj máš zpoždění" řekl a začal se smát. "Promiň Draco" řekla jsem roztomile a on se usmál. "No nevím jestli ti to odpustím budu si to muset rozmyslet." řekl a oba jsme se začali smát. "Jdeme?" zeptal se a já přikývla. Chtěla jsem se rozejít do jídelny když v tom řekl:"Počkej" a chytil mě za rameno ,já se otočila a zeptala se co se děje. "Abych nezapomněl za chviličku nám Brumbál řekne ,že máme příští týden v úterý a ve středu volno od ministerstva ,prý Popletal chce tady v Bradavicích něco zkontrolovat a posílají nás kvůli tomu domů." "Vážně?" přišlo mi to dost zvláštní proč by ministerstvo chtělo něco tady prošetřit? Divné "...no a přišel mi dopis od matky kde psala ,že jí tvůj otec poprosil jestli by si ty dva dny nemohla být u nás ,že můj a tvůj otec musí na nějakou služební cestu no a ona to potvrdila.""Služební cestu?" "Ano" "Em dobře, děkuju Draco pak si o tom kdyžtak promluvíme." Draco z toho byl docela nadšený ,ale já? Ani nevím. Byla jsem zmatená ,proč by můj a Dracův otec někam odjížděli na služební cestu ,když zrovna ty dny chce ministerstvo prošetřit Bradavice? Celé je to takové zvláštní."Jdeme?" zeptal se mě ,já přikývla a šli jsme si sednout.

Jak říkal Draco pár minut po tom co si všichni sedli profesor Brumbál nám řekl o tom volnu ,ale neřekl důvod. "Divné" ozvalo se od Hermiony. "Proč by najednou mělo být dva dny volno?"řekl Harry a já raději dělala jakoby nic. "Co když to nařídilo ministerstvo?" napadlo Hermionu a já se na ní udiveně podívala. "Ale proč zrovna ministerstvo? Copak Bradavice něco tají?" zeptala jsem se a kluci jenom pokročili rameny. "No to já nevím,..možná kvůli Vy-Víte-Komu..." řekla a mě se z toho sevřel žaludek. "Hermiono, promluvíme si o tom jinde teď to nech být." řekl Harry ,a já se na oba zmateně dívala.

Dojedla jsem a šla jsem s Harrym,Ronem a Hermionou na hodinu bylinkářství. Hermiona a Ron šli před námi a já si zatím povídala s Harrym. "No a co Draco?" zeptal se mě z ničeho noc Harry a já jen pokročila rameny.
"Co by mělo být?" "No já myslel jak si včera přišla pozdě do koleje tak kvůli tomu že si byla s Dracem?" "Mluvíš o mě Pottre?!" řekl Draco ,který šel celou dobu za mnou a já o tom neměla nejmenší tušení. Všichni pokračovali na hodinu ,a na místě zůstalo jenom pár lidí ze Zmijozelu,Draco,Harry,Ron a Hermiona. "Neříkal jsem ti už ať se s Týnou nebavíš?!" řekl podrážděně. "Draco dost!" řekla jsem a Pansy se začala smát. Začínám tu holku nesnášet víc a víc ,ale ji jsem teď řešit nehodlala. "O co ti jde Malfoyi?!" řekl Harry a já raději do toho vstoupila "Kluci prosím dost!" "...co si sakra o sobě myslíš?! Týna má na lepší lidi." řekl a začal se ironicky smát. Nepoznávala jsem ho ,ani jsem nevěděla co na to říct. "Snad nemyslíš sebe!" zastala se Harryho Hermiona. "Jak to se mnou mluvíš ty mudlovská šmejtko!" odsekl na ni Draco a v tu chvíli se ve mě něco zlomilo. "Draco a dost ihned přestaň!" řekla jsem naštvaně ,přišla k němu ,zatáhla jsem ho za hábit a odvedla na stranu: "Co to s tebou je! Nepoznávám tě! Takový si nikdy nebyl! A takhle nechutně nazvat Hermionu?! Sakra co to mělo znamenat!" "Ježiš jenom nechci ,aby si se s Pottrem bavila a on to nedokáže pochopit tak mu to musím nějak vysvětlit ,a pokud jde o Grangerovou tak se do toho neměla montovat!" "To myslíš vážně?! Chováš se jako idiot!" řekla jsem mu se slzami v očích a raději odešla pryč. Cítila jsem se uvnitř strašně ,nikdy mi asi nebylo hůř. Litovala jsem každého slova co jsem mu řekla. S Dracem se nikdy nehádáme ,a když už jo tak jen kvůli maličkostech. Nevěděla jsem co mám v tu chvíli dělat ,tak jsem běžela k lesu. Nechtěla jsem a ani jsem nedokázala s někým mluvit. Běžela jsem tak rychle ,že jsem nedávala pozor a pak najednou "To je ona!" a ČERNO.