Ve všem spolu

36. kapitola

Pomalu jsem se začala probouzet a tak jsem si protřela opatrně víčka očí. Posadila jsem se ,a až poté jsem si uvědomila ,že sedím v posteli a ne na zemi u okna. Musela jsem usnout u toho jak jsem Dracovi četla. Draco mě asi později přenesl do postele. Brouček můj! Podívala jsem se na hodiny a je půl deváté ráno. Prospala jsem celý večer včetně večeře, což mi ani nijak nevadí. Okolo půl druhé odpoledne má začít ten večírek a já si alespoň odpočinula.

Vstala jsem z postele oblékla jsem si své kalhoty a Dracovu mikunu ,která ležela na kraji postele a šla otevřít okno ,abych mohla alespoň na hoďku, dvě nechat Lusy proletět se. Hned jak Lusy vyletěla z okna odešla jsem se podívat po Dracovi do jeho pokoje.

Otevřela jsem potichounku dveře do Dracova pokoje a nakoukla jsem dovnitř. Draco se různě překrucoval ve své posteli a nevypadal ,že by mu bylo úplně dobře. Po špičkách jsem k němu přišla a začala ho opatrně hladit po vlasech. Jeho pleť byla bledá a čelo zpocené ,jakoby se mu zdálo něco špatného. "Draco lásko?" pronesla jsem šeptem a pohladila ho po líčku tváře abych ho uklidnila. V tu chvíli se Draco vyděšeně probudil a natáhl ke mě hůlku. "Draco?!" vypískla jsem strachy. Jakmile si uvědomil co se teď stalo ihned sklopil hůlku. "Týno... já promiň.. já..." pronesl ,ale já mu nic neodpověděla jen jsem se vystrašeně nadechovala. Byla jsem v šoku. Položil hůlku vedle na stranu a dlaněmi si zajel do vlasů. Stále trochu zrychleně dýchal. Když jsem se uklidnila tak jsem k němu pomaličku natáhla ruku a pohladila jsem jej po ruce. "Draco co se děje? Vyděsil si mě.." řekla jsem tiše. Ten se na mě jen podíval pohledem plný strachu ,jakoby ho něco žralo uvnitř jeho ,ale on nedokázal nic říct jen to samé dokola a to že se nic neděje a že je vše v pořádku. Až po chvilce se zhluboka nadechl a unaveným trochu skleslým hlasem řekl že si půjde ještě na chvilku lehnout. "Dobře-e tak já půjdu." odpověděla jsem mu trochu koktavě a bez jakýkoliv dalších slov jsem odešla z pokoje pryč. V hlavě se mi honilo tisíce myšlenek. Draco mi poslední dobou dělá větší starosti než kdy dříve. Už dlouhodobě nemůže klidně spát, v noci se pořád dokola budí, posledních pár dní už ani moc nejí a nic mi nechce říkat. Dělá jak je vše v pořádku ,že mu nic není ,ale já vím že se prostě něco vážného děje jen nevím co a je těžké zjistit co se té osobě děje když vám nikdy nechce nic říct.
Nevím co mám dělat, mám o něj vážně strach..

Vrátila jsem se zpět do pokoje a tam už na židli čekala sova s menším pytlíčkem ,který držela v drápkách. Pohladila jsem ji po hřbetě a pak si od ní převzala hezký pytlíček ve kterém by měly být ty prstýnky. Nakoukla jsem do pytlíčku a uvnitř byla černá lesklá krabička ve které byly dva nádherné stříbrné prstýnky s mými a Dracovi iniciály a datumem kdy jsme spolu začali chodit. Byly krásné hned mi to zlepšilo alespoň o trochu náladu.  Zavřela jsem krabičku a uklidnila jsem ji do šuplíku. Do sáčku jsem ji dala peníze za prstýnky vrátila ho zpět sově ,která mi přinesla prstýnky a nechala jsem ji zase odletět. Jakmile vylétla z mého okna sledovala jsem ji ,jak míří v dálce zase pryč a v ten moment se mi vybavily vzpomínky  jak jsme v Bradavicích s Dracem sledovali skoro každý večer západ slunce na Astronomické věži nebo jsme se smáli s přáteli ve společně. Chybí mi. Z mého vzpomínání mě probudil chladný zimní vítr ,který mi ochladil líčka tváří lehce do růžova. Nemohla jsem odolat a tak jsem vyběhla po špičkách z pokoje, seběhla schody dolů a zadním vchodem jsem vyšla na zahradu.

...

Byla překrásná. Nebylo vidět jediné zeleně pouze jen čerstvě spadlý sníh. Procházela jsem se pomalými krůčky po zasněžené zahradě až jsem postupem času začínala mít mokré prsty na nohou a mokré vlasy od vloček. I přes to ,že jsem po čase pomalu přestávala cítit prsty na nohou i na rukou nechtěla jsem ze zahrady odejít. Cítila jsem se tam volně a od všech problémů tak daleko ,že mě žádné v tu chvíli netrápily. Byla jsem to jen já.

...

Když už jsem necítila jediný prst na noze a ani na ruce tak jsem se rychlým krokem vrátila zpět do domu ,abych přece jen neonemocněla. Šla jsem potichu po schodech ,když v tom jsem potkala Narcissu. "Dobré ráno" popřála jsem ji s úsměvem. "Dobré rá.." nedořekla to ani ,protože jsi mě prohlížela od shora dolů. "Týno kde si byla jsi celá mokrá! a co ten sníh sakra?!" dodala nepříjemným tónem a já se na sebe podívala. Jak jsem pospíchala dovnitř zapomněla jsem se venku otřepat a všechen sníh šel se mnou dovnitř. "Byla jsem na zahradě omlouvám se Narcisso ,uklidím to."

"Ne jdi si dat sprchu a převlékni se za hodinu přijdou naši hosti ,já tohle zařídím."

"Už za hodinu? Dobře, děkuju." dodala jsem ona se jen lehce pousmála a já hned na to zalezla do pokoje.

Sundala jsem si mokré oblečení a šla jsem si dát horkou sprchu. Umyla jsem si hlavu, vlasy jsem si dala do turbanu pomocí ručníku ,vzala jsem si nové tričko a mokré věci dala ke krbu. Poté jsem se začala líčit na ten večírek.

Dala jsem si jen lehký make-up. Zeleno stříbrné stíny a lehké linky ,pak jsem si na krk zapla řetízek s hadem od Draca a následně si vzala i náušnice, náramek a prstýnek jako vždy. Oblékla jsem si poté své nové černé šaty a černé střevíčky a šla jsem si udělat nějaký pěkný účes.

...

Dělala jsem poslední úpravy u zrcadla ,když v tom se ozvalo klepání na dveře. "Dále" pronesla jsem a ve dveřích se objevil Draco ve svém novém černém smokingu. Otočila jsem k Dracovi a přiběhla k němu. Objala jsem ho a on  si mě silně přitáhl k sobě. Jeho vůně mě silně ,ale velmi pěkné praštila do nosu. "Tyhle šaty se mi na tobě líbí asi nejvíce." řekl a já jsem se trošku začervenala. "..,ale radši bych je viděl dole" pošeptal mi do ucha a já jsme se zasmála. Zásmál se se mnou ,a pak jsme se od sebe odtáhli. Podívali jsme si navzájem do očí a on mě chytil za bradu a přitáhl si mě ke svým rtům. Krátce mě políbil a vydechl mi na rty
"Promiň". Podívala jsem se mu do očí a slza mu stekla po tváři dolů. "Za co?" zeptala jsem ho smutným, starostlivým hlasem a otřela mu palcem slzu a dala pusu na tvář.

"No.. já musím ti něco říct.. Ten večírek není vánoční... on je.." nedopověděl to a v mých dveřích se objevila Narcissa.

"Omlouvám se ,že vás ruším ,ale dole je tvůj otec Týnko myslela jsem ,že to budeš chtít vědět." řekla a pak hned zase zmizela. Podívala jsem se nadšeně na Draca ten se jen pousmál a pak dodal "Jen jdi" "Děkuju, hned potom mi to povíš ano?" odpověděla jsem mu ,dala mu velkou pusu a vyběhla z pokoje pryč. Sebíhala jsem schody a dole pod schody jsem ho konečně zahlédla. Můj otec stál pod schody a povídal si s Luciusem a nějakým dalším mužem. Než jsem seběhla poslední schod Lucius i ten muž odcházeli k jídelně a já se tak vrhla přímo otci kolem krku. Pevně jsem ho chytla a byla jsem tak ráda ,že ho vidím po tolika měsících. "Moc si mi chyběl otče" špitla jsem a on se ode mě odtáhl.

"Týno?! Ty mě taky ,ale co tady děláš?" pronesl.

"Thomasi pojď." křikl Lucius ze dveří na mého otce.

"Už jdu" odpověděl mu a Lucius zase zalezl. Můj otec mě rychle obejmul a pronesl tiše
"Omlouvám se zlato, drž se u Draca." pak mě pustil a zaběhl dovnitř. Chtěla jsme se nakouknout dovnitř ,ale v ten moment mě někdo chytil za ruku. Rychle jsem se otočila a za mnou stál Draco "Chtěla si tam jít beze mě?" řekl s lehkým úsměvem.

"To by mě ani nenapadlo zlato" pronesla jsem nahnula jsem se k němu a dala mu lehkou pusu. "A co si mi to vlastně chtěl říct?" optala jsem ho a on se akorát začal nadechovat ,že něco řekne ,ale přicházející Bellatrix ho přerušila.

"Tak tady jste zlatíčka jen pojďte už na vás všichni čekají." pronesla se svým hnusným smíchem ,pak už nás s Dracem jen chytla za bok a táhla nás dovnitř haly. To co jsem však viděla mi zastavilo na pár vteřin srdce.

Moc se omlouvám ,že kapitola vyšla až teď ,ale měla jsem toho opravdu hodně. Zkusím být zase aktivní 💞 jinak doufám že si užíváte prázdniny a že jste všichni zdravý. 🦆❤️‍🩹