Ve všem spolu

9. kapitola

Vešla jsem do pokoje když v tom jsem si všimla ,že je tam jen jedna postel. Zastavila jsem se a zmateně se dívala na Draca. "Ty máš celý pokoj pro sebe?" zeptala jsem se udiveně.
"No jo no, znáš mého otce trval na tom"  řekl a já se začala smát. "Aha tak teď už to chápu." dodala jsem a on se pak zasmál také. Nečekala bych ,že i na tomhle bude Luciusovi záležet ,ale upřímně moc mě to nepřekvapilo. "A co si mi teda chtěl ukázat?" zeptala jsem se ho ,protože jsem byla dost nervózní a bála jsem se ,že budeme mít problém. "Sedni si na postel a zavři oči ano" řekl a já si teda šla sednout na jeho postel a pak jsem zavřela oči. Byla jsem dost nervózní a měla veliké obavy ,že může někdo přijít. Představa ,že by teď přišel třeba profesor Snape mi naháněla přímo husí kůži. Slyšela jsem nějaký šustění a proto jsem tušila ,že Draco něco hledá. Najednou šustění přestalo a já slyšela kroky ,které mířili přímo ke mě. "Tak jo otevři je."řekl a já je pomaličku začala otevírat. Draco ve svých rukou držel svou kytaru ,upřímně dost mě překvapilo že si ji vzal do Bradavic ,ale moc mile mě to potěšilo.
"...víš já napsal jsem ti písničku" řekl a mě se rozzářili oči. "Chtěla by si ji slyšet?" "Rozhodně" odpověděla jsem mu a jenom jsem natěšeně čekala než začne. Vedle sebe si připravil noty i se slovy a pak hned začal.

Bylo to jak z romantického filmu bylo to překrásné. Každé slovo se hodilo ke každé notě ani nevím jak to popsat. Díky tomu jsem začala mít zas motýlky v břiše ,nedokážu ani vysvětlit jak překrásné to bylo. Posunula jsem papír na kterém byla napsaná jeho písnička a začala zpívat sním. Díval se na mě a já na něj bylo to tak ahh ,nedokážu to prostě popsat. Když jsme spolu řekli poslední slovo furt jsme se na sebe dívali. Draco položil na stranu svoji kytaru a chytil mě za tvář pomalu se ke mě přibližoval... ,když v tom někdo začal klepat na dveře a pak hned vstoupil. Byli to ti jeho dva kamarádi jestli se to tak dá říct Goyl a Blais. "Draco.." řekl Blais a jakmile mě zahlédl zmlkl. "Co tady dělá?" řekl celkem naštvaně Goyl a já nevěděla co na to říct. "... máme jít za Snapem počkáme ve společenský místnosti" dodal Blais a raději zase zmizeli. "Ahh" řekl naštvaně Draco a podíval se na mě. "Draco asi bych měla jít sejdeme se ráno na snídani ano." řekla jsme a stoupla si. Nic mi na to neřekl a jen koukal do země. Cítila jsem z toho nějak blbě ,když v tom vstal a obejmul mě. "Dobře" řekl a dal mi pusu do vlasů. Podívala jsem se na něj a řekla: "Bylo to... ani nedokážu popsat jaké... prostě překrásné děkuju Draco." Malinko se začervenal a pak mě znova objal. Když mě pustil vyšli jsme spolu z jeho pokoje a rychle prošli společenskou místností kde si mě všiml pomalu celý zmijozel. Ahhh! To byl trapas. Když jsme došli ke dveřím Draco mě ještě jednou obejmul pak se otočil a šel za klukama. Já mezitím rychle běžela do své koleje.

Když jsem doběhla do nebelvírské společenské místnosti sedla jsem si na pohovku před krb a začala přemýšlet. Nevěděla jsme co to mělo znamenat celý to Dracovo „překvápko". Když mě chytil za tvář měla jsem zase úplně motýlky v břiše ,ale proč? Celou dobu jsem si myslela ,že já a Draco jsme jen kamarádi tak proč se mi teď tohle poslední dobou děje. Byla jsem strašně zmatená až unavená. "Ahoj" ozvalo se najednou za mnou a já se otočila. Stál tam Harry který nevypadl úplně šťastně. "Můžu si přisednout?" zeptal se ,já přikývla a následně se posunula. "Stalo se něco Harry?" zeptala jsem se ho. "Asi ne dobrý děkuju" řekl a já se na něj otočila. Chytla jsem ho za ruku a řekla: "Opravdu? Vím ,že se známe krátce ,ale jsem tu pro tebe ano?" Podíval se na mě a usmál se ,já jsem se usmála také. Chtěla jsem ho nějak odreagovat a tak mě napadlo něco si zahrát "...a nechceš si něco zahrát třeba šachy na odreagování?" "Moc rád" odpověděl a šli jsme si sednout ke stolu. Sedli jsme si a začal z šuplíku vyndavat šachy a stavět je.

Hráli jsme asi tři hry a docela jsem se na tom i dost nasmáli i když to byli jen šachy. Harrymu to moc nešlo ,abych byla upřímná docela jsem ho porážela. "Nevěděl jsem že umíš šachy ,a hlavně takhle dobře ,kdyby si mi to řekla dřív řekl bych něco jiného než šachy" a zasmál se. Zasmála jsem se sním a pak řekla: "Naučila mě to mamka hráli jsme spolu celkem dost když ještě..." řekla jsem a píchlo mě u srdce. Harry se na mě podíval chytil mě za ruku a řekl: "Já vím ,vím jaké to je." řekl a pokusil se o úsměv. V tu chvíli jsme si ani neuvědomila že jsem byla k Harrymu otevřená a ani to ,že pán Zla zabil Harryho rodiče. "Já.., promiň Harry nedošlo mi to.." řekla jsem a cítila jsem se blbě ,nejen že se mi začalo stýskat ,ale připomněla jsem i Harrymu jeho ztrátu. "To je dobrý ,no nebudeme se o tom bavit dáme poslední hru a půjdem spát?" řekl a já jsem malinko zaprovokovala. "No pokud umíš prohrávat." řekla jsem a oba jsme se začali smát. "No aby si neprohrála ty" dodal a začali jsme hrát. Po chviličce jsem mu řekla: "Šach mat." A on se začal koukat kam by mohl uhnout králem ,ale nic nemohl. "To ne?! No dobře gratuluju ,ale příště chci odvetu" řekl. "Hhh dobře děkuju ,ale teď si půjdu už lehnout dobrou noc." stoupla jsem si a pomalu odcházela do holčičích ložnic když v tom se ještě ozvalo.
"Týno, já... děkuju za zvednutí nálady." řekl ,já se usmála a dodala "To je samozřejmost Harry dobrou noc." a odešla jsem. Všichni už spali tak jsem si jenom potichu udělala večerní hygienu ,vzala si svoje dlouhý tričko a kraťasy který jsem používala jako pyžamo a lehla si do postele. V posteli jsem se jen tak ležela a přemýšlela. Dnešek byl opravdu zvláštní. Nejvíc asi ta chvilka s Dracem. Po chviličce přemýšlení jsem se raději otočila zavřela oči a čekala než usnu.

Kratší kapitola ale doufám ,že vás alespoň malinko napnula a budete se o to víc těšit na další.💞✨vaše Týnka!