Ve všem spolu

22. kapitola

Ráno jsem vstala celkem brzo a tak jsem se ještě před snídaní vydala do sovince. Lusy se ještě nevrátila ,ale místo toho jsem našla Narcissy sovu ,která měla dopis pro mě a pro Draca. Vzala jsem si je a vrátila se zpět do hradu.

Před jídelnou jsem se sešla s Dracem a tak jsem mu rovnou dala dopis od Narcissy. Vypadal trochu znepokojeně když zahlédl ,že Narcissa napsala dopis i mě. Šla jsem si sednout ke stolu a cestou jsem se ho ze srandy zeptala jestli si nechce sednout semnou ke stolu. Neměl nic proti. Byla jsem jeho odpovědí mile zaskočená. Sedli jsme si a začali jsme jíst. Bylo až překvapující jak si na Draca nikdo neotevře pusu. Když jsme se najedli odešli jsme na první hodinu.

Hodiny byli v celku nudné ,naštěstí nám zbývala už poslední hodina Černé magie s profesorem Lupinem ,takže myslím že to bude fajn ,protože přece jen profesor Lupin je dost dobrej učitel.

..na hodině Černé Magie..
Došli jsme do třídy a lavice byli srovnány do zadu k tabuly nejspíš proto aby bylo ve třídě co nejvíce místa. Kousek od stolů stála skříň ,která sebou každou chvíli cukala. Trochu mě to děsilo. Když všichni přišli do třídy profesor Lupin začal. "Víte někdo co je uvnitř?" zeptal se a najednou se ozvalo "To bude určitě bubák" "Výborně pane Thomasi a ví někdo jak bubák vypadá?" "To nikdo neví" vykřikla Hermiona. "...bubáci mění svůj tvar na to čeho se člověk nejvíc bojí ,proto jsou tak..." "Proto jsou tak děsivý ano ano" přerušil Hermionu profesor Lupin. "Známe ale velice jednoduché kouzlo které bubáka zažene. My si ho teď vyzkoušíme a bez hůlek prosím. Opakujte Ridiculus" "Ridiculus" zopakovali jsme všichni ve třídě a Draco měl k tomu protivné komentáře. "Směšná je tahle hodina" řekl já do něj strčila a věnovala mu jeden svůj nepříjemný pohled. "Nech toho vždyť je to docela zajímavé." dodala jsem a on nad tím pokroutil očima. Znovu jsem do něj strčila a on se začal smát ,následně mě chytil za pas a přitáhl si mě k sobě. Usmála jsem se na něj a pak jsem věnovala svoji pozornost profesoru Lupinovi. "... ale to není vše , kouzlo nestačí ,musíte přinutit bubáka aby na sebe vzal podobu která vás rozesměje" dodal a já svraštila své obočí. Pak si vzal ze studentů Nevilla a zeptal se ho čeho se nejvíc bojí. Ten odpověděl že profesora Snapa. Všichni se začali smát. Profesor Lupin měl k tomu vtipné komentáře a pak něco pošeptal Nevillovi do ucha. Následně pomocí hůlku otevřel skříň a zní vylezl profesor Snape. Nevill použil kouzlo Ridiculus a profesor Snape měl na sobě najednou ženské šaty,klobouk a červenou kabelku. Všichni jsme se začali smát o něco víc. "Výborně Neville!" pochválil ho Lupin a následně nám řekl ať si stoupneme do řady. Stoupla jsem si za Rona a těsně za mnou byl Draco. Bylo zajímavé pozorovat čeho se každý bojí. U někoho se objevil had ,u Rona třeba pavouk a u jednoho kluka z mrzimoru dokonce kancelář. Že se prý nejvíc bojí práce v kanceláři ,přišlo mi to velice vtipné. Když došla řada na mě stalo se něco co bych nečekala. Bubák se proměnil v hodiny. Ručičky se otáčeli strašně rychle že na nich začalo až praskat sklo. Vyděsilo mě to. Začala jsem se trochu klepat. Myslím ,že to mělo znamenat to že se bojím co se stane v budoucnu. Až tak mě to znervóznělo ,že mě napadli strašlivé myšlenky ,které se mi hned začali objevovat před očima. Bubák se změnil na mě byla jsem smrtijedka, pak se proměnil v Draca jako smrtijeda poté Draco ležel nazemi v louži krvy ,až nakonec se proměnil ve Voldemorta. Sehrálo se to všechno tak rychle ,že jsem jenom nehybně stála jak zkamenělá. Profesor Lupin v mžiku přede mě skočil a bubák se hned změnil na vycházející měsíc. "Ridiculus" řekl ihned a bubák se proměnil v malý balónek ,který létal chvilku po třídě a pak ho profesor ihned zavřel zpět do skříně. Hodinu tím skončil a pak si mě vzal do kabinetu. Cítila jsem se divně ,nebylo mi úplně dobře.

..V kabinetu..
"Slečno Angel je vše v pořádku?" řekl a já se falešně usmála a přikývla. Stočil rty do tenké linky a prohlédl si mě. Znovu jsem se falešně usmála abych ho přesvědčila že je vše v pořádku ,ale byl to tak falešný úsměv že to z něj šlo poznat. "Měla by jste si jít o tohle promluvit s profesorem Brumbálem." "To není potřeba pane profesore mohu odejít?" řekla jsem a on jen přikývl. Nechtěla jsem to jít řešit s profesorem Brumbálem ,protože sama nevím co to vlastně mělo znamenat. Myslím že nejprve bych si to měla srovnat sama v hlavě.