Ve všem spolu

29. kapitola

Probudila jsem se a Draco klidně spal vedle mě. Byl tak roztomilý. Vlasy mu lezli do očí ,pomaloučku se nadechoval a vydechoval ,jeho výraz byl neutrální. Opatrně jsem se posadila a protřela si víčka u očí. Hned poté jsme vstala z postele a šla si udělat ranní hygienu ,následně jsem se převlékla. Naposledy jsem se podívala na Draca zda se neprobudil ,ale v klidu dále spal. Chtěla jsem ,aby se taky trochu prospal ani jeden poslední dobou nespíme moc dobře ,proto jsem ho nechala spát, napsala mu na kus pergamenu vzkaz ,že jsem odešla do jídelny a následně potichu vyšla z jeho pokoje a mířila si to do jídelny.

Došla jsem do jídelny a posadila se ke svým přátelům. "Ahojky" "Dobré ráno" "Jak si se vyspala?" ozvalo se od pár lidí jakmile jsem se usadila na místo. "Dobré ráno ,dobře děkuju" odpověděla jsem a bez jakého koliv dalšího slova jsem se pustila do jídla. "Ahoj" pozdravil nás přicházející George a pak se posadil vedle mě. "Jak ti je?" optal se mě starostlivě. "Lépe děkuju. Kde máš Freda?" "Se Sabri si asi trochu přispí" odpověděl trochu se smíchem a já se trochu zasmála. Následně jsem se znovu pustila do jídla.

*Mezitím z Dracova pohledu*
"Draco!" ozvalo se hlubokým hlasem a já se vyděšeně probudil. Hlava mě třeštila. Až po chvilce jsem si všiml ,že jsem v posteli sám. Rychle jsem se posadil a porozhlédl se po pokoji. Pokoj byl však prázdný. Začal jsem mít strach kam se Týnka vytratila. Postavil jsem se a začal jsem se rychle převlékat ,když v tom jsem si všiml na stole malého kusu pergamenu s nějakým textem. Popadl jsem ho a začal okamžitě číst: "Odešla jsem do jídelny miluju tě T." Hned jsem si oddechl a uklidnil se. Prohrábl jsem si vlasy a hned poté jsem přešel k oknu které jsem otevřel ,abych se mohl nadechnout čerstvého vzduchu. Následně jsem si odešel do koupelny udělat ranní hygienu. Vrátil jsem se do pokoje a byl jsem rozhodnutý se vydat za Týnkou do jídelny ,ale hlava mě furt trochu třeštila a hlad mě nějak přešel ,proto jsem si místo snídaně půjčil Týnky knihu kterou měla na mém stole položenou ,přešel k oknu,posadil se a začal ji číst.

*Zpět z pohledu u Týnky*
Když jsme dojedla vzala jsem ještě ze stolu jablko pro Draca a chtěla se za ním vrátit ,jenže v ten okamžik přišli akorát Fred se Sabri. "Ahoj" pozdravila mě Sabri a následně objala. "Jak ti je?" optala se k tomu a já ji s úsměvem odpověděla "Už dobře" i když jsem se úplně nejlépe necítila ,ale tak nebylo to tak hrozné a zbytečně už je zatěžovat nechci. "Fajn no a co tak za hodinu zajít do hospody ke Třem košťatům a oslavit že si zpátky zlato?" optal se nás všech Fred a dal Sabri pusu na tvář. "To by bylo skvělý stejně máme už jenom necelé tři dny do vánočních prázdnin." dodala Ginny a všichni začali odpovídat Fredovi na dotaz. "Jo!" "Souhlasím" . "Dobrej nápad no a co ty Týno půjdeš?" optal se mě Harry a já jen lehce pokrčila rameny. "Notak prosím bez tebe to nebude ono." řekla směrem ke mě Sabri a chytila mě za ramena. "Draco by mohl klidně taky." dodala šeptem a já se na ní doširoka usmála. Fred sice nad tím nejprve pokroutil hlavou ,ale pak se hned usmál. "Určitě?" optala jsem se ona přikývla a znova jsme se objaly. "Dobře tak tedy za hodinu na dvoře?" dodal Fred ,já a ostatní jsme přikývli na souhlas a já hned následně odešla za Dracem.

Došla jsme do Dracova pokoje a Draco si klidně četl knihu u okna. Přešla jsem k němu a posadila se na proti něj. "Dobré ránko" popřál mi. "Dobré ráno" odpověděla jsem mu a podala mu jablko. "Dík zlato." "Co to čteš?" zeptala jsem se zvědavě a on zaklapl knihu. "Bajky Barda Beedleho?" dodala jsem zmateně ,když jsem poznala svoji knihu. "Myslela jsem si ,že je nemáš rád ,jako malým je nám četla moje matka a ty sis stěžoval že je už znáš nazpaměť." řekla jsem trochu se smíchem. "No já...prostě.." snažil se to zakecat a já se dále smála. "Hele bylo mi devět jo tak přestaň!" řekl vážně ,ale zároveň se smíchem. "Je to dobrá kniha jen slyšet ji furt dokola bylo otravné." dodal trochu protivným toném a pokroutil očima. Hned na to se však zasmál znovu. Můj smích o něco mezitím zesílil. "No a jak ti vlastně je?" "To je tak roztomilý!" řekla jsem nadšeně ,protože se každý o mě zajímá což nechápu. "Co?" řekl Draco zmateně se smíchem a já se lehce pousmála. "Nic jen nejsi první kdo se mě ptá. No a Draco..?" řekla jsem a on pozvedl jedno obočí. "Ano?" "Nechtěl by si dneska se mnou a pár dalšími lidmi na máslový ležák. Cca za třičtvrtě hodiny?" "Zapomeň měla by si odpočívat. Včera si omdlela a dnes chceš už jít pit." řekl protivným tónem ,ale mě to neodradilo. "Draco notak zbývají necelé tři dny do vánočních prázdnin. Bude to fajn a navíc už mi je lépe ,prosím." zaprosila jsem s roztomilými očky a on nad tím nejprve pokroutil očima a pak se usmál. "Ach jo no tak jo" odsekl a já nadšeně vypískla a pak ho políbila. "Kdybys tohle udělala jako první řekl bych ti odpověď dřív." dodal a oba jsme se začali smát. Pak jsem se k němu přitulila ,položila si hlavu na jeho hruď a řekla:"Tak čti." Na to se nejprve zasmál a pak bez jakéhokoliv slova otevřel knihu a začal číst.

Pozorně jsem poslouchala každé jeho slovo a jeho klidný tlukot srdce. Ani jednou se nezasekl nebo nepřeřekl. Bylo to dokonalé a velmi uklidňující.

"...A poté se pozdravil se Smrtí jakožto se starou známou, ochotně se k ní připojil a coby rovnocenný poutník s ní odešel z tohoto světa. Konec" dočetl příběh Tří Bratří a já se odtáhla a dala mu pusu na tvář. "Děkuju" dodala jsem a on se usmál. Podívala jsem se na hodiny a pak jsem dodala "Máme patnáct minut tak vyrazíme?" zeptala jsem se on přikývl pak se postavil a natáhl ke mě ruku. Já ji s milým úsměvem přijala a postavila se. Oba jsme se převlékli z hábitu do normálního oblečení a vyrazili na dvůr.

Na dvoře už čekali Hermiona, Ginny, Fred, George, Sabri a překvapivě i Lenka s Nevillem. S Dracem jsme všechny pozdravili a oni nám pozdrav opětovali. Bylo příjemné když se Draco snažil být k nim milý a oni zase k němu. Byla jsme za to ráda. Přála jsem si ,aby jsme všichni byli v pohodě ,a až na nějaké pokroucení očima nebo hloupými komentáři to bylo v pohodě. "Kde jste byli?!" vypískla na běžícího Harryho a Rona Hermiona. "Nech je propadnout dech" řekla mezitím Ginny ,když se kluci snažili znova normálně začít dýchat a mi jsme se lehce zasmáli. "Zatraceně já ty schody nenávidím" řekl k tomu Ron a mi se zasmáli znovu. "Tak půjdem?" optal se Fred a všichni jsme se rozešli směrem k hospodě u Tří košťat.

Celou dobu jsme si různě povídali. Vyprávěli si navzájem vtipy,dělali na sebe žertíky a navzájem se s nějakými lidmi strkali a házeli po sobě sníh. Všichni kromě Lenky a Hermiony jsme byli úplně mokrý. Ano i Draco byl mokrý a to kvůli tomu že nejdříve jsme se s Dracem házeli různě do sněhu jen mi dva ,ale pak se na něj vrhli i kluci a on byl překvapivě v pohodě a smál se. Byla jsme za to tak ráda! Prostě konečně se chová tak jaký přesně je. Ne namyšlený frajírek nebo zbohatlý blbec. Prostě zábavný,milý, starostlivý,usměvavý a tak podobně.

"Jedenáct máslových ležáků" objednal když jsme došli do hospody George a všichni jsme se na něj se smíchem podívali. "Ne já si nedám." ozvalo se od Lenky a Nevil a já jsme se k ní přidali. "To nemyslíte vážně? Noták!" začal nás hecovat George a mi tři jsme se na sebe podívali. "No tak jo" dodal Nevil a jemně loktem pošťouchl Lenku. "Já si dám s Nevilem." "Ok to beru" dodal George a pak všichni upřeli svůj pohled na mě. "Týnko.." začal říkat George a já se zasmála. "Přece nás v tom nenecháš." dodal Fred. "Přesně tak zlato." přidal se k nim Draco a dal mi pusu na hlavu. "Ach jo štvete mě. No tak jo." řekla jsem a George a Fred si plácli.

Přinesli nám máslový ležák a mi připili na nás všechny a na Sabri že je zpět. Panovala skvělá atmosféra. Řekla bych ,že jsme se všichni skvěle bavili. Každý jsme vypili tak dva máslový ležáky a někteří ještě sklenice medoviny.

Strávili jsme celý den povídání si,popíjením a procházením po Prasinkách a po okolí a došli jsme do hradu krátce před večeří. "Zatraceně mě je blbě." řekl z ničeho nic Ron a my se začali smát. "Jste se neměli tak ztřískat." prohodila jsem mezitím a všichni jsme se začali smát. George,Fred,Ron, Harry a Draco byli docela dost v náladičce a to kvůli tomu že se nakonec předháněli kdo vypije nejvíc.

Došli jsme do hradu a celá parta jsme se přesunuli do Nebelvírské koleje. Harryho a Rona dovedli do pokoje Hermiona,Ginny a Nevil. Bylo jim zle a tak šli radši s nimi na pokoj. Draco si mezitím sedl na pohovku a Lenka odešla na kolej. "Týnko odvedla by si George na pokoj?" zeptala se mě z ničeho nic Sabri když šla s Fredem do pokoje. "Dobře"
"Děkuju" odpověděla a zmizela s Fredem nahoru. "Draco dej mi minutku ju."řekla jsem k Dracovi a Draco mě ani nevnímal. Protočila jsem nad tím oči a šla k Georgovi ,kterému jsem následně pomlohla nahoru. Před dveřmi svého pokoje se však zastavil. "V pohodě?? Je ti blbě?" optala jsem se rychle a on se opřel o zeď. "Ne jen" "Jen co Georgi?" optala jsem se zmateně a on mě v mžiku obejmul a dal mi pusu do vlasů. "Mám tě fakt rád a nechci ,aby se ti něco stalo." řekl a já se na něj podívala. "Co by se mi mělo stát prosimtě" řekla jsem lehce se smíchem ,znova ho pevně objala a pak se rozloučila a odešla za Dracem. Draca jsem chytla za ruku a společně jsme odešli do Zmijozelské koleje na jeho pokoje.

Celou cestu jsem přemýšlela nad Georgovými slovy. Proč se o mě najednou každý bojí? Je to jen tím ,že jsme fakt dobří kamarádi nebo je to kvůli Dracovi a nebo co když je to kvůli tomu co se stalo tenkrát na hodině profesora Lupina a mají třeba tušení ,že se dávám na stranu Pána zla. Při té vzpomínce mi projel mráz po zádech. Jen ta představa mě vážně děsí a tvoří mi husí kůži.

Omlouvám se že kapitola vyšla až teď ,ale mám toho opravdu hodně což vy určitě také tak doufala že to chápete a jinak že se vám kapitola líbila 😽💗