Ve všem spolu

4. kapitola

Celé poledne jsem si jen kontrolovala věci jestli mám vše a uklízela jsem. Vypadalo to ,že opravdu vše mám ,ale furt jsem uvnitř sebe nějak cítila strach. Pak jsem si uvědomila ,že se nebojím jestli doma něco zapomenu ,ale že nezapadnu ,a nebo vlastně co když mě ten moudrý klobouk o kterým mi vyprávěl Draco dá do koleje kam nezapadnu. Přepadla mě panika. Teď bych tu potřebovala buď Draca nebo svoji matku ,jediný oni dva mi vždy zvedli náladu a uklidnili mě. Nikoho jiného jsem vlastně neměla ,ano jistě pár kamarádů z bývalé školy ,ale ty bydleli daleko a napsali jsme si dopis tak jednou za měsíc a někdy ani to né. "Ach jo" povzdechla jsem si nahlas a začala jsem mít trochu úzkosti. Věděla jsem ,že těmihle věcmi bych se trápit neměla a tak jsem je raději rychle vypustila z hlavy a místo toho jsem si sedla na postel a začala si číst knížku. To mě vždy uklidnilo ,to a nebo poslouchání hudby. Když jsem se cítila zase dobře postavila jsem se a tím ,že byl čas oběda šla jsem dolů udělat oběd.

Asi po hodině a půl jsem oběd měla hotový tak jsem se najedla a vrátila se zpět do pokoje. Víc a víc jsem se cítila unavená i když jsem nechápala proč z jakého důvodu přece jen jsem toho dneska moc neudělala? V tu chvíli mě ještě k tomu rozbolela hlava měla jsem pocit ,že se mi hlava točí jako kolovrátko. Seběhla jsem se dolů napít vody a pak jsem si raději šla na chviličku lehnout.

Vzbudila jsem se v půl šesté což se mi vůbec nelíbilo ,protože jsem chtěla dnešek věnovat ještě přípravám do školy a já ho malinko prospala ,ale na druhou stranu mě alespoň už nebolela hlava. "No kontrolovala jsem to tisíckrát tak snad to bude v pohodě" řekla jsem si zase sama pro sebe nahlas. Seběhla jsem dolů a můj otec pořád nikde. "Asi přijde pozdě večer" usmyslela jsem si. Sedla jsem si na pohovku a na rohu pohovky jsem zahlédla otcovu kytaru na kterou hrál ,když jsem byla malá. V ten moment jsem si ještě vzpomněla jak včera hrál Draco. Neodolala jsem vzala ji do rukou a zkusila pár akordů co mě Draco a můj otec před pár lety naučili. No nebylo to úplně tak hrozné jak jsem si myslela ,ale dvakrát dobré to teda také nebylo. Začala jsme si k těm akordům přidávat i nějaké noty co mě napadly ,a když mě k tomu napadla pak i slova tak jsem je z ničeho nic začala zpívat nahlas. V tu chvíli jsem nic jiného nevnímala ,a na nic ani nemyslela jen jsem vnímala tu hudbu té kytary. Byla jsem tak zaujatá do hraní na kytaru a zpívání ,že jsem si nevšimla mého otce ,který akorát přišel do té doby než na mě nepromluvil. "Vidím že si našla mojí starou kytaru ." "Ach ano promiň otče, hned ji vrátím tam kde byla." "No já si myslím ,že by sis ji měla spíš odnést do pokoje." "Cože?" zeptala jsem se zaskočeně. "No hrála jsi moc hezky a stejně jsem ji chtěl někam odnést ,protože jen překáží ,ale ty by si ji ještě mohla využít ne?" "To myslíš vážně?" zeptala jsem se ho znovu ,protože jsem tomu stále nevěřila. Kývl a já ho objala. "Děkuju" dodala jsem. Odtáhl se ode mě a dodal. "No a budeš si ji brát do Bradavic?" Zamyslela jsem se nebyla jsem si jistá jestli je to dobrý nápad ,ale otec vypadl ,že mu to nevadí tak jsem dodala "jestli můžu moc ráda." " Dobře" odpověděl a šel si nandat jídlo. Já jsem dala kytaru zpět do obalu.  A běžela jsem si ji dát nahoru k věcem ,které si budu brát do školy.

Seběhla jsem po chvilce zase dolů a ve dveřích najednou stáli dva muži ,kteří mi přišli velmi povědomí. "Týno běž nahoru." řekl můj otec celkem s nepříjemným hlasem a já jsem stála a nic jsem nedělala. "Ale holčičko poslechni svého otce." promluvil na mě jeden z mužů a já radši rychle odpověděla: "Ano, promiňte už půjdu" a běžela jsem zpět nahoru. Nahoře jsem se zastavila a sedla jsi na schody tak aby mě ti dva páni neviděli a já něco málo slyšela. Měla jsme o otce strach ,protože mi ti lidé nepřišli už jen od pohledu milý a prostě nemohla jsem si pomoct ale přišli mi dost povědomí. Nic moc jsem neslyšela ,ale pak najednou jsem zaslechla "no ty máš ale milou dcerušku podobá se Jane" to mi stačilo a radši jsem i se strachem běžela do pokoje. Sedla jsme si na postel a celá jsem se rozklepala. Jakmile řekl jméno matky bodlo mě prostě u srdce.

Asi po čtvrt hodině za mnou přišel můj otec a povídal mi jenom ,že to jsou kolegové z práce. Přišlo mi že lže ,ale raději jsem mu odpověděla jen: "dobře". Dořekla jsem to a otec kvůli tomu zase zavřel dveře. Cítila jsem se divně. Byla jsem z toho zmatená. Odkud je jen znám? Raději jsem se tím přestala zabývat. Nahánělo mi to trochu husí kůži. A vlastně ani nevím proč. Pustila jsem si písničkou na rádiu a šla si udělat večerní hygienu abych mohla jít už radši spát. Věděla jsem ,že ráno už konečně odjíždím a měla bych být na to odpočatá. Tak jsem radši hned po tom co jsem si večerní hygienu dodělala jsem si šla lehnout.

Další kapitola je tu a chci vám všem popřát když je toho 1. ledna krásný a šťastný nový rok!✨Doufám že se vám kapitola líbila a nezapomeňte sledovat můj ig: @_tynkaa.e_
*kapitoly jsou lehce upravené*