Ve všem spolu

17. kapitola

Rychle jsme prošli zahradou do jeho domu. V domě nikdo nebyl a tak jsme hned šli každý do svého pokoje balit. Začala jsem si v pokoji balit věci a celou dobu jsem přitom myslela na Draca. Nedokázala jsem ani na minutu na něj přestat myslet. Jenom myšlenka na něj mi prostě tvořila úplně motýlky v břiše. Když jsem si sbalila všechny svoje věci šla jsem přímo do Dracova pokoje. Draco měl už všechny svoje věci sbalené a díval se z okna na zahradu. Přišla jsem potichu k němu ,a ze zadu ho objala. Chvilku jsme tam jen tak stáli a dívali se na zahradu ,bylo to dokonalé. Každá chvilka s ním byla prostě úplně dokonalá. "Nechceš jít na chvilku na zahradu?" zeptal se a já souhlasila.

Šli jsme tedy na zahradu přímo směrem k „naší" fontánce kde jsme se posadili na lavičku. Opřela jsem si hlavu o Dracovo rameno a jen jsem se tak dívala na fontánu. Vzpomněla jsem si jak mě tady Draco poprvé políbil a já si tady uvědomila ,že Draca miluju. Při té vzpomínce se mi rozbušilo srdce ,jenže po chvilce jsem začala mít takové zvláštní myšlenky,nápady. Jako například jak to vlastně mezi námi bude ve škole. No a vlastně co když ho kvůli našemu vztahu ztratím?! To bych ho jako ztratila navždy?! Trochu jsem sebou cukla ,jenom ta myšlenka mě příšerně děsila a nedělala mi dobře. "Co se děje?" "Ale nic" odpověděla jsem mu a falešně se usmála. Pokroutil nad tím očima ,chytil mi bradu otočil ji k sobě a pak řekl: "Hej nelži mi znám tě. Copak se děje?" "Ahhh" povzdechla jsem si nahlas a on svraštil své obočí. Dal mi letmou pusu na rty a pak dodal:"Tak povídej." "Asi raději ne... ." odpověděla jsem mu a chytla jsem ho za paži. Furt jsem na to ,ale nějak musela myslet sice jsem nechtěla ,ale nějak mi to prostě nedalo. Draco z toho byl celý nesvůj tak se na mě otočil a zeptal se znovu na tu stejnou otázku. Věděl to. Věděl ,že mě něco trápí a prostě ne a ne to nechat být. Bylo to na jednu stránku dost roztomilé ,že se takhle stará a zajímá ,ale na druhou stránku to bylo až trochu otravné. "No dobře.." řekla jsem a zabořila svůj pohled do země. "...mám prostě strach jak to mezi námi bude.. Zítra ráno se odjíždí do Bradavic no a já... prostě... se bojím.. ." Zvedl mi hlavu a krátce mě políbil. "Nemáš se čeho bát. Miluju jen tebe a udělal bych pro tebe všechno!" řekl vážně a já ho pevně obejmula až se mi z toho rozslzeli oči. "Ach já jsme ,ale cíťa" řekla jsem ,abych odlehčila trochu situaci. Oba jsme se trochu zasmáli a on si poté vyndal z kapsy kapesník a začal mi utírat slzy. Jen jsem ho tak pozorovala jak mi utírá slzy, byl hrozně roztomilý. Když si všiml ,že se na něj celou dobu dívám usmál se a trochu se zasmál. Já jsem se začervenala a uhla jsem pohledem ,protože jsem se cítila trochu trapně. Nahl se ke mě a já se na něj podívala, kousla jsem se jemně do rtu a on mě poté dlouze mě políbil.

Později jsme odešli zpět dovnitř a Draco mě celou dobu držel za pas. Jakmile jsme však vešli dovnitř pustil mě ,protože těsně za dveřmi stáli Narcissa s Luciusem. V tu chvíli mi nepřišlo ani tak divné ,že mě Draco pustil ale spíš co tady dělá Dracův otec. "Tak tady jste výborně." řekla směrem k nám Narcissa a pak nás objala. Já jsem jen tak zůstala stát a pak jsem pronesla: "Kde je můj otec?" a Lucius se podíval na Narcissu. Ta ke mě přišla chytila mě za ruce a řekla: "Týnko emm... no Lucius se tady jen pro něco stavil a za půl hodiny zase odjíždí." "A to nemohl jít i můj otec?!" řekla jsem už trochu nepříjemně. Měla jsem pocit ,že mi něco tají. Narcissa se podívala znovu na Luciuse a pak na Draca. Draco mě ze zadu chytil za ramena a řekl: "Pojď půjdeme se převléct." Podívala jsem se na něj on mi očima naznačil ať jdu a já se tedy společně s ním rozešla nahoru. Začínám mít vážně pocit že mi tu všichni něco tají.

Došli jsme do Dracova pokoje a já si sedla na jeho postel a prohrábla si vlasy. Tak trošku jsem se na chvilku uzavřela do svého světa a začala přemýšlet. Draco se mezitím převlékal ,ale já jak jsem byla svýma myšlenkama tak zaneprázdněná ,že jsem si ho ani nevšímala. "Jsi v pohodě?" řekl a v mžiku si sedl vedle mě.  "Ne Draco nejsem!" řekla jsme podrážděně a stoupla si. "..Jak bych mohla být v pohodě když mám pocit že mi všichni akorát lžete a něco mi furt dokola v četbě tebe tajíte?! Proč mi sakra nevysvětlíš co se tu děje?!!"
Podíval se na mě trochu vyděšeně a já vůbec nechápala co se teď stalo. Sedla jsem si položila jsem hlavu do jeho klína a začala malinko vzlykat. Vůbec jsem nevěděla kde se ta zlost ve mě vzala. Draco mě začal hladit po vlasech a já mu jen plakala v klíně. Bylo toho na mě už moc. "Draco já-á..." řekla jsem ale on mě přerušil. "Ššš. To je dobrý ,já vím." Nechápala jsem co to se mnou je. Nespím začínám být poslední dobou jenom naštvaná a vylívám si to na Draca. To mě na tom mrzí nejvíc. Posadila jsem se a Draco mi podal kapesník. Utřela jsem si slzy a pak jsem ho silně objala. "Je ti líp?" zeptal se a já lehce přikývla. "Tak pojď dovedu tě do pokoje ,aby si se mohla převléct." "Dobře děkuju" řekla jsem a vstala jsem z postele. Jenže jakmile jsem vstala zamotala se mi trochu hlava a já klopýtla. Draco mě zachytil a zeptal se mě jestli jsem v pohodě. "Já nevím není mi nějak dobře asi si půjdu lehnout nevadí?" odpověděla jsem mu. "To je snad samozřejmost." řekl a já se zkusila znovu postavit ale marně. "...počkej odnesu tě tam." dodal a vzal mě do náručí. Odnesl mě do mého pokoje a položil na postel. "Hned po večeři za tebou přijdu a přinesu ti jídlo." řekl ,přikryl mě a dal mi pusu na čelo. Následně odešel ,já jsem si lehla na bok a začala usínat.

...ráno...
Vzbudila jsem se brzy ráno ,Draco spal celou dobu vedle mě a jak slíbil tak mi přinesl tu večeři ,stála na nočním stolku. Vylezla jsem z pokoje a šla do jídelny udělat Dracovi snídani přímo do postele. Potichounku jsem začala dělat snídani a čaje. Když jsem ji udělala půjčila jsem si tácek ,a jak jídlo tak pití jsem na něj dala a odešla zpět nahoru. Přišla jsem do pokoje a Draco stále spal. Nechala jsem ho tedy raději ještě chvilku spát a odešla jsem do koupelny si udělat ranní hygienu ,když v tom jsem zaslechla jak se Draco probudil ,ale příšerně vyděšině. Vyběhla jsme rychle z koupelny a sedla si k Dracovi. Klepal se a nejdřív pořádně nevěděl ani kde je a co stalo ,asi se mu zdálo něco hrozného. Začala jsme ho uklidňovat a hladit po hlavně.

Když jsme se zeptala co se stalo řekl mi že měl jen zlý sen. Silně jsem ho obejmula a začala ho hladit po zádech. "Byl to jen zlý sen Draco. Šššš. Jsem tady ju." říkala jsem mu abych ho uklidnila. Po chvilčce se uklidnil a podíval se na mě. Neměla jsem kapesník tak jsem mu začala utírat slzy svým tričkem na spaní. Díval se na mě a pak řekl: "Miluju tě." "Já tebe taky Draco." odpověděla jsme mu a on mě chytil pod krkem a začal mě líbat. Z mých rtů se postupně dostal ke krku a já mu začala rozepínat košili. Na chvilku se ode mě odtáhl a díval se mi do oči. Já jsem jsem se mu dívala též do očí. Když jsem mu rozepla všechny knoflíky na košili svlékla jsem mu ji a někam ji prostě zahodila. Začala jsem projíždět po jeho vyrýsované hruti až jsem se dostala k jeho kalhotům. Podíval se na mě a řekl: "Seš si jistá?" "Ano" odpověděla jsme mu a on mě v mžiku otočil, položil na postel a začal mě vášnivě líbat. Rukama projížděl po mém těle a já mu nohou jemně přejela tam dole. Líbal mě víc a víc ,když v tom se ozvalo klepání na dveřích a oba jsme se vyděšeně od sebe odtáhli. "Týnko mohu dovnitř?" ozvalo se za dveřmi a já podle hlasu poznala ,že je to Narcissa. "Do prdele!" řekl v mžiku Draco a začal se oblékat. "Minutku Narcisso." odpověděla jsem ji a otočila se na Draca. Draco rychle zaběhl do koupelny a já mezi tím přešla ke dveřím a otevřela. "Promiň zlatíčko nechci tě rušit když za půl hodiny odjíždíte ,ale měla jsem ti předat tohle" řekla a podala mi nějakou obálku. "...je to od tvého otce jen nějaké potvrzení do školy."  "Děkuju" odpověděla jsem ji ,ona se usmála. Zadívala se do pokoje a pak přimhouřila oči jako by něco zajímavého zahlédla. Otočila jsem se a na zemi ležela Dracova košile. "No tak já se musím převléct děkuju Narcisso" řekla jsem a začala jsem zavírat dveře. "Ou ano jistě promiň" řekla a pak odešla. Zavřela jsem dveře a Draco vyšel z koupelny. "Vše v pořádku?" zeptal se. "No až na tu košili jo." řekla jsem a přešla k ni. Zvedla jsem ji a podala mu jí. "Do hajzlu!" řekl a pak jsme se začali smát. "No tak co už je to jedno" dodal a oblékl si ji.

Sedla jsme si na postel a nahlas vydechla. Draco si sedl vedle mě a řekl:"Asi by si se měla převléct zachvilku budeme vyrážet." řekl já se lehce pousmála a on mi dal pusu na tvář. Následně si vzal svůj čaj a snídani a odešel ke dveřím. "Děkuju za snídani hh a abych nezapomněl věci máš připravené ve skříni." řekl ve dveřích a následně odešel. Ach jo určitě to budou další šaty. A vlastně proč si někdy nemůžu vzít co chci já?! No nic. Přešla jsem ke skříni a ve skříni vyseli krásné černé šaty ,společenské s páskem na kterém byl had. Jak nečekané že? K tomu tam byl černý kabát a pak ještě silónky. Oblékla jsem se obula jsem si černé krátké kozačky,upravila se a šla za Dracem.

Vešla jsem do Dracova pokoje a Draco byl už připravený ,měl na sobě to co vždy černé sako,černé kalhoty a k tomu samozřejmě nesměla chybět jeho černá košile s černou kravatou. "Pánii." ozvalo se od něj a já se malinko začervenala. "Strašně moc ti to sluší!" dodal. "Děkuju ale nemyslíš že tohle je trošku moc?" "Proč?" řekl trochu se smíchem. "No zaprvé zase černá.." nedořekla jsem a skočil mi do řeči. "No víš to ,abychom spolu ladili zlato." a za boky si mě přitáhl k sobě. "Awww!" dodala jsme a on se jemně pousmál. "No a za druhé?" "Vypadám jak kdybych šla na pohřeb." dodala jsem a oba jsme se začali smát. "Ale prosimtě. Moc ti to sluší!" dodal a políbil mě. "...tak co můžeme?" zeptal se já jsem Draca chytila za ruku a následně jsme spolu vyšli z jeho pokoje.

Tak co co myslíte že se mezi tím v Bradavicích za ty dva dny změnilo?🤩💞