Angel With a Shotgun- L.S. |CZ|

Heartfelt

xx

Když jsme s Liamem došli nahoru do pokoje, nějakou chvilku jsme tam strávili sami. Padla na mě taková podivná úzkost. Ještě před nějakou dobou jsem tady každý den trpěl. Sám, nemohl jsem se z téhle malé místnůstky ani hnout. Vzpomínal jsem na všechny ty dny, které jsem proseděl v tomhle okně a na všechny ty bezesné noci. Nenáviděl jsem to tu. A kde jsem byl teď? Nejen že jsem bydlel v Harryho luxusním bytě, já tam byl dokonce s ním samotným a tak trošku jsem měl pro toho blbečka slabost. Tak trošku velkou.
Jakoby to byly roky od doby, kdy jsem se ještě nebál bavit s Ninim a Timber a v Harrym jsem viděl jen arogantního hajzla, co mě unesl. Teď už bylo všechno jinak.

,,Liame?" slabě jsem zapípal. Bylo to zvláštní. I když tenhle kluk vypadal, že by snad mouše neublížil, i tak jsem si nebyl jistý, jak na něj mám mluvit.
,,Hm?" zamručel.
Seděli jsme na posteli, kde jsem dřív spával a panovalo tady trapné ticho.
,,Jak jsi se sem dostal ty? Přijdeš..."
Ani jsem neměl šanci svou otázku podrobněji popsat, odpovědi se mi dostalo okamžitě a to úplně jiným tónem hlasu, než jsem očekával.

,,Hele Louisi, ty jsi mi teda fakt něco. Nevydržíš nechat tu svou upovídanou pusu na chvilku zavřenou? Dozvíš se to hned vzápětí, tak kušuj."
Hlas měl najednou vytočený, silný a přísný, a mě to tu pusu zavřelo na dobrou chvíli.
Ale chápal jsem ho. Zřejmě se to opravdu dozvím už za pár minut a bylo by zbytečné mi to vysvětlovat dvakrát, když bych k tomu měl teď nedočkavé nechápavé dotazy.

Staré dveře se otevřely asi po pěti minutách, co jsme tu seděly. Věděl jsem, že Harry byl rychlý ve všem, co dělal, ale jak stihl za necelých deset minut zaparkovat auto, převléknout se do roztomilých volných šedých tepláků a trička a ještě sem dojít, jsem teda nechápal.

Připadal jsem si divně. Žádné ahoj, nic.

Sednul si taktéž do tureckého sedu vedle nás a s povzdechem jen semknul svoje prsty s velkými prsteny.

Upřímně, měl jsem z tohohle srdcevylití, či co to mělo být, velké obavy už teď.

,,Promiň," podíval se na mě po chvilce co si koukal do klína ,,promiňte," dodal a podíval se i na Liama.
,,Jsem jen hodně nervózní, ne nijak naštvaný, jen...."
Obočí mi nepatrně vyskočilo nahoru. Významný moment. Harry se omlouvá.
,,Tohle kromě nás dvou," kývnul hlavou k hnědookému z nás, ,,vlastně nikdo neví. A ty jsi jediná osoba, které to kdy asi i řeknu."
Fascinovaně jsem se pohledem vpíjel do velkých zelených oči, které mě taktéž intenzivně sledovaly. Až mi bylo líto Liama, protože ten už o nás dvou, že spolu cosi máme, už taky musel mít jasno, a i kdyby neměl, naše výrazy by mu jistě prozradily hodně.
,,Chtěl jsem, aby sem přišel i Liam, protože v tom hrál velkou roli a sám bych ti to povyprávět asi nezvlád, to jen abys věděl"
Chápavě jsem přikývl a čekal, až začne. A tak začal.

,,Vím, i když je to teď mezi námi trošku jiné a silnější, než to bylo na začátku, že na mě i teď možná nahlížíš jako na kluka, který si prostě řekl, že bude kokot a bude unášet lidi a myslet si, že s nima bude moct dělat co chce. Že jsem nikdy neměl nedostatek peněz, ba naopak, nebo že jsem byl v dětství jen arogantní malej spratek, kterej od rodičů dostal, co chtěl a byl jejich poklad.
Ale tak to nebylo..."
Upřímně, já ani nevěděl, co jsem si o jeho minulosti myslel. Ono totiž nebylo vlastně skoro nic, podle čehož bych to mohl usuzovat a tak jsem až doteď jeho minulost neřešil a Harry byl pro mě prostě jen Harry-teď, ne Harry-dřív. Nikdy jsem neviděl jeho fotku z dětství nebo tak, nikdy se nezmínil o jeho rodině ani rodičích, a ani nikdo jiný tu prý o něm moc neslyšel a tak jsem nevěděl prostě nic.
A i když už Harry jednou dříve nakousl, že se mu stalo něco strašnýho, nikdy bych si nemyslel, že by to snad mohlo být horší, než to, co se stalo mně.

,,Bydleli jsme v Holmes Chapel, v Cheshiru. Je to moc pěkný město, ale nikdy bych se tam už nevrátil,..." trošku svůj hlas při vzpomínce na ono město zmírnil. Třeba to nebude zase tak strašné-napadlo mě.
,,Do mejch deseti let bylo všechno v pohodě. Máma mě milovala, tu všechnu náročnou péči jí nikdy nezapomenu. Když jsme spolu byli sami, bylo nám dobře, jenže to moc často bohužel nebylo. Otec s námi musel být všude, kde se dalo. Jako malej jsem to ještě nevnímal, ale brzo jsem si začal uvědomovat a všímat, jak byla máma v tátově přítomnosti vždycky strašně nervózní a vypadala, že se každou chvilkou zblázní. Pořád se od něj snažila držet dál, snažila se mít chvilku času taky jen pro mě a ní samotnou.
On nikdy nebyl nějaký ukázkový otec, to vůbec ne, a ani ne dobrý, ale do určité doby to ještě nebylo tak strašné. Často křičel, byl neustále naštvaný kvůli kokotinám, dělal si z mamky otroka....Ona z něj měla vyloženě hrůzu.
Brzo mi doteklo proč a bál jsem se ho mnohemkrát víc, než předtím. Táta mámu mlátil, a než jsem na to sám přišel, snažila se to přede mnou skrývat."

Ani jsem nedutal a připadal jsem si debilně, když jsem tu jako jediný strnule seděl a skoro nedýchal z těch pocitů, co se ve mně mlely. Liam už tohle všechno znal, znal ,,konec".

,,Od té doby se to začalo stupňovat. Máma byla většinu času celá úplně zbitá, často už nemohla jít ani pracovat.  Byla to pro mně hrůza. Už ani se mnou se nesmála jako kdysi. Nebyla schopná si se mnou hrát. Pořád jen brečela a opakovala mi, že jsem statečný kluk a že to všechno zvládnu. Já nechápal co.

A pak, jednoho dne, když jsem se vrátil ze školy, přišel jsem domů a mamka nebyla nikde k nalezení, v obýváku stál otec a popíjel, to si pamatuju, nejspíš whiskey."

V tenhle moment vypravování už byly Harryho oči zalité slzami a i když se snažil za každou cenu je zadržet, prozradil ho třesoucí se hlas.

,,Zeptal jsem se: Kde je maminka? a on mi se zvednutými koutky a skleničkou v ruce klidně odpověděl: Maminka umřela."

Kupodivu teď nebyl ten, kdo brečel, sám vypravěč, ale já. Nehnutě jsem tam seděl a bál se, že už si bohužel dokážu domyslet, co se doopravdy stalo, ledové štípavé slzy mi stékaly po tváři.

,,S tím že už se o mě nechtěl starat a nějakým záhadným způsobem si v té době přišel na hodně peněz a dobré právníky, upsal mě do péče třem mým šíleným tetám poblíž Wolverhamptonu, Aghatě, Holly a Sylvii.
Neměl jsem se u nich v bytovce špatně, ale žádný zázrak to taky nebyl. Daly a kupovaly mi všechno, co jsem potřeboval, to jo. Oblečení, věci do školy, jídlo, všechno...Ale něco tam určitě chybělo. Každý dospívající kluk by měl cítit alespoň minimum nějaké rodičovské podpory nebo lásky, ale ony pro mě nebyly něco jako náhradní mámy, to ani náhodou. Byl jsem jim úplně jedno. Nechaly mě dělat, co jsem chtěl a kdy jsem chtěl, jinak měly svou vlastní zábavu v podobě každovečerního kvákání nad skleničkami vína. Když jsem měl nějaký průser, nezajímalo je to. Když mě něco trápilo, nezajímalo je to. Když jsem jako čtrnáctiletej přišel domů zlitej, ani to ve svojí vlastní opilosti nepoznaly.
Prostě jsem si připadal jako křeček ve zverimexu, kterýmu dáte piškot a napáječku s vodou a šmitec. Sice se o mě staraly a zajišťovaly všechny moje potřeby, ale jinak jsem jim byl docela volnej.

Do mých sedmnácti jsem otce ani jednou neviděl, a ani jsem si to nepřál. Podivný pocit a strach jsem z něj měl pořád. Vídal jsem snad jen jeho hnusný jméno na obálce, když první rok tetkám posílal alimenty. Neměl jsem se nijak zvláště skvěle, ale dalo by se říct, že jsem se z toho traumatu po pár letech vyhrabal.
Jenže pak to všechno teprve přišlo,"

Že já si vůbec naivně myslel, že tím, že mu umřela maminka to skončilo.

Na prostěradlo dopadla naproti mě slaná kapka a já zvedl pohled ze země zpět k Harrymu. Brečel.
Natáhl jsem k němu ruku, abych ho konejšivě pohladil, ale Liam mě chytil za zápěstí a s varovným výrazem naznačil, ať to radši nedělám a já se tak, ještě víc v prdeli než předtím, stáhl zpátky.

,,V sedmnácti jsem se dozvěděl, jak máma doopravdy zemřela. Otec jí tenkrát, to mi bylo ještě jedenáct, těsně před tím přikázal, aby ve mně vyvolala pocit, že sama od sebe přirozeně umírá. A ona to udělala, protože se bála, že kdybych to někde někomu řek, nejspíš by něco udělal i mě. Právě otec byl totiž ten, kdo mi zabil mámu."

**

trochu drastičtější část, snad vás i tak zaujala :O preju vam pokud mozno prezitelnou online vyuku! ja musim jit delat nemcinu :/, kterou jsem az doted odkladala, tak aufwiedersehen :D