Angel With a Shotgun- L.S. |CZ|

The Forest of Destiny

xx

Přál jsem si, aby už to skončilo, ale něco mi napovídalo, že jsme teprve tak v polovině Harryho příběhu, vzhledem k tomu, že pořád nepadla jediná zmínka ani o Liamovi, ani o tom, jak se oba dostali sem, do ArgHausu.

,,Dostat se přesto, že mi umřela máma bylo těžký, ale nezhroutit se z toho, že mi táta mámu zabil, bylo tisíckrát horší.
Jak jsem říkal, bylo mi v té době sedmnáct. Už v tom věku jsem byl dost samostatný a věděl jsem, že u tří tetek už žít nechci a nehledě na to, kdybych se to o mámě nedozvěděl, stejně bych se dřív nebo později rozhodl postavit na vlastní nohy.
A tak jsem se ještě toho dne sbalil a utekl. Doslova. Potřeboval jsem od všeho utýct a nějak se uklidnit.
Měl jsem v Birminghamu pár přátel, nebo spíš lidí ze školy, co jsem znal, a napsal jsem jim, jestli nemají zájem se jít dneska zlejt, protože samotnému se mi nechtělo.
A tak nás všech, asi šest vyrazilo do nějakého klubu, kde nalívali i mladistvím. O mámě jsem jim neřekl, vlastně to nebyli zas tak velcí kámoši, spíš vůbec. Byli to všichni sebestřední sráči a kundy, což se brzo ukázalo.
Ožrali jsme se. Solidně. Jakože hodně. Po pár hodinách jsme vyšli ven a měli jsme někam jít, už si nepamatuju kam, každopádně jsme šli někam do tohohle lesa. Pamatuju si jen, že mi u nějaké chajdy řekli, ať jdu dovnitř a přinesu jim velkýho zkurvenýho shreka z kartonu, co tam prý nechali a já kokot tam teda šel. Když jsem se vrátil ven, zdrhli mi, nejspíš to měla být samozřejmě velká prdel. A ať jsem koukal jak jsem koukal, nebyli nikde k nalezení. Nechali mě tam, v noci, ožranýho na mol, ztracenýho v obrovským lese, v zimě, s vybitým mobilem.
Opilý zmatený Harry usoudil, že bude nejlepší, když půjde po silnici se ty hajzly pokusit hledat, nebo najít alespoň cestu ven z lesa. Jenže jsem šel na blbou stranu a mému zpomalenému mozečku to došlo asi po hodině chůze. Byl jsem promrzlý na kost, párkrát jsem zvracel, motala se mi hlava a chodil jsem jako mrzáček. A po té debilní silnici za celou tu dobu neprojelo jediné zasrané auto. "

Harry už se v běžném hovoru odnaučil používat hodně sprostá slova, ale když už je někdy použil, byl hodně naštvaný nebo deprimovaný. Jako teď.

,,Až najednou, kdy jsem myslel, že už si vyčerpáním lehnu na zem do sněhu a umřu, se za mnou objevilo auto. Jelo dost pomalu a podivně slalomem a jakoby řidič byl buď malé dítě nebo člověk podobně zlitý jako já."
Harry přestal a kývnutím konečně vyzval Liama, aby mluvil on.

,,No, ten řidič jsem byl já. Možná to bylo náhodou, možná osudem, ale ten den jsme s Harrym oba málem přišli o život.
Můj případ byl takový, že jsem narozdíl od něj nebyl opilý ani nic takového. Byl jsem jenom u jedný holky. A musím to říct, nebyl jsem tou dobou úplně ukázkový člověk s dobrým srdcem, spíš pěknej kretén. I když je to pro dějovou linii příběhu nepodstatný, měl jsem holku, který jsem trošku zahýbal s jinou, od ní jsem právě ten den odcházel. Věděl jsem, že to nebylo správný, prostě jsem byl jen trochu zmatený a tak jsem trochu přešlápl. Možná ale právě tím se mi pak osud pomstil."

Páni, to bych do Liama neřekl...

,,Odcházel jsem od ní už za tmy, musel jsem bohužel pěšky. Bydlela na kraji města a....tam to nikdy nebylo úplně bezpečný. Šel jsem po chodníku osvětleném pár lampami a pak....už se to všechno stalo strašně rychle.
Přibrzdilo za mnou auto a nehledě na to, jak moc jsem se snažil urychlit své tempo nebo se potom muži bránit, a to že jsem nebyl zas takové tintítko, neměl jsem nejmenší šanci a do pár vteřin jsem se napůl svázaný zmítal ve starém zrezivělém autě na zadních sedačkách. Neviděl jsem mu do obličeje, ale byl to starý, nechutný chlap, který mě unášel hlouběji do lesa,"

Oba byli při vyprávění úplně bledí a já jakbysmet. Harry z toho byl úplně zdrcený a já si přál ať už to vypravování skončí, že to možná ani slyšet nechci.

,,Debil mi díkybohu neuvázal ruce moc pevně a tak se mi je během pár minut podařilo od sebe rozškubnout a jednal jsem pohotově, s jasným cílem. Jedním pohybem jsem se natáhl do předu k němu a z palubní desky jsem do ruky popadl pistoli a než stihnul zareagovat, mířil jsem na něj.
I když se to nezdá, jen tak zmáčknout spoušť a někoho zastřelit zní jednodušeji, než jaké to je. Nechtěl jsem ho rovnou zastřelit, ale neměl jsem moc na vybranou. Musel jsem jednat rychle. Muž se pustil volantu a my jeli dost rychle a netrvalo by dlouho a vybourali bychom se.
Zavřel jsem proto oči, podíval se stranou a vystřelil. Na ten moment nikdy nezapomenu. Pistol mi následně skoro okamžitě spadla na zem, jak se mi klepaly ruce při pohledu na páchnoucí krev rozlívající se všude kolem. Rychle jsem se nahnul přes něj a stočil volant zpátky a veškerou sílu vynaložil do toho, aby se mi podařilo auto zastavit.
A zrovna když jsem zastavil, to mohlo být tak před dvěma čtvrtinama lesa, uviděl jsem před sebou na silnici nějakého klepajícího se ubožáčka. Už v tu chvilku jsem měl dost, ale nemohl jsem tam Harryho nechat. Nebylo moc možností, co bych mohl udělat, prostě nemohl. A tak jsem tělo toho chlapa vytáhl z auta a nechal ho v příkopě. Zmrzlého Harryho jsem dotáhl do auta, na zadní sedačky a rozjel se pryč. Až tam jsme se oba dozvěděli, kdo to byl. Harryho otec, který byl po několik let nezvěstný."

Připadal jsem si, jako když poslouchám nějakou sakra brutální detektivku. Bohužel pro ně dva, tohle byl jejich skutečný život a událost, co se stala.

,,Zastavil jsem před nejbližší budovou, na kterou jsem narazil, což bylo tady. Fungovala tady elektrika a tekla tu voda a tak jsme tu zůstali.
Harry později přepsal opuštěný barák na sebe a nechal tu to zrenovovat. Ze všeho toho mu vznikly celoživotní traumata, ze kterých se prvních pár měsíců dostával dost těžce. A pak se z něho...." zasekl se Liam, jakoby nevěděl, jak přesně pokračovat, ale Harry to udělal za něj.

,,Pak se ze mě stalo to, čím jsem donedávna byl. Našel jsem si práci a mimo to začal s tím vším, aniž bych si uvědomoval, co vlastně dělám. Nejprve to byla jedna holka, pak víc...
Později jsem si sem přivedl svoje kumpány a takhle to tu chodilo dva roky. Věděl jsem ale, že Liam mi tenkrát zachránil život a tak jsem ho nikdy do žádných z těhle věcí nenutil a prostě ho tu nechal být. Nikdy bych mu nevrazil kudlu do zad.
Podlehl jsem penězům, který jsem z nelegálního prodeje a práce měl a stala se ze mně troska. Možná bohatá, ale troska určitě."

Všechno mi teď dávalo smysl. Skoro všechno. Jen Harryho momentální pocity jsem nechápal. Snaží se mi tady právě říct, že si uvědomuje, jakou strašnou věc udělal?

,,Dokud ses neobjevil ty a já si uvědomil, že jsem se stal odrazem v zrcadle mého otce. Podlehl jsem tomu, co dělal i on, ale ty jsi mě dokázal změnit, Lou. Změnil jsi mě. Ty jediný."

**

odpusťte obrázek nahoře, ráno sedám k bráchovi ke kompu a jdu ho nahradit, nebojte :) teď je skoro půlnoc, to bych k němu nemohla jít, ale i tak jsem chtěla kapitolu vydat už teď :3

tak víte pravdu, co? :) co si o tom myslite? :)

krasne sny, streamujte vibez a tpwk a mějte se krasne ^^

n (: