Angel With a Shotgun- L.S. |CZ|

Fingertips

xx

Po chvilce jsem se přeci jen rozhodl to tu prozkoumat očima a užít si toho pocitu, že alespoň na minutku není v mé přítomnosti a já jsem tak trošku klidnější.
Jestli si to tu zařizoval sám, muselo se uznat, že vkus opravdu měl. Celé to tu bylo sladěné do bílé, béžové a černé. Kuchyně vypadala hodně moderně a nově, až škoda na tom vůbec vařit. Byla ale vybavena jen těmi nejzákladnějšimi věcmi, takže bylo dost možné že vařit ani neumí. Metr ode mě byl menší konferenční stolek, na kterém ležel jen ovladač od televize a svazek klíčů od auta, které tu nechal. V ten moment jsem měl opravdu velké nutkání je vzít a vyhodit z otevřeného okna a svým způsobem se tak pomstít, ale díky bohu, že mi mé nohy i ruce připomněly, co by se mohlo po sléze opakovat.
Dál jsem očima skenoval tenhle luxusní byt, až jsem se musel pozastavit nad jednou věcí. Kde na tohle všechno asi vzal? Něco mi totiž říkalo, že to nebylo úplně poctivou prací. A ani jsem netoužil po tom vědět, díky jakému zločinu si přišel na tolik peněz. Obchod s bílým masem? Drogy? Nájemný vrah? Co já vím...
Bez jakéhokoli zvuku přibližujících se kroků znovu zarachotily klíče v zámku a já zkoprněl. Přitáhl jsem si nohy k tělu a ucítil jsem, jak mi srdce znovu začíná splašeně tlouct.
Jaképak to ale bylo překvapení, když se ve dveřích objevil anděl. Vysoký mladý kluk s roztomilými kudrlinkami, pronikavými oči, ostře řezanou tváří, srdéčkovými rty a krásnou pletí. Jako vytažený z mých ideálních představ...
Chvilku mi trvalo uvědomit si, že je to můj únosce zbavený šátku a kapuce, převlečený do bílého trička. Pohled mi sjel k jeho botám a konečně mi to docvaklo. No to snad...
Spadla mi brada. Polila mě jistá vlna vzrušení, protože takhle....uhmm...
hezkého jsem ho asi fakt nečekal, ale přesto jsem měl v hlavě pořád obrovský varovný vykřičník, který mi nakazoval, ať se co nejrychleji stáhnu, protože muž se s neutrálním výrazem ve tváři opět blížil ke mě. Na pohovce jsem se posunul dozadu, jako v tom autě a automaticky jsem dal ruce před sebe a přimhouřil oči. Se zaťatými zuby jsem očekával nějakou ránu, nebo že mě pod sebe podvalí. Došel až ke mě a dřepnul si k mým nohám, s tím že si cosi odložil na gauč. Zmateně jsem otevřel oči. Polekaně jsem nohou ucukl k sobě, když jsem ucítil, jak mi bere chodidlo do dlaní. Jednak z toho, že bolelo, když na to někdo šahal, a jednak z toho, že jsem měl z jeho teplého doteku husí kůži. Tak teď jsem to nechápal. On mi jde ošetřit zranění, které jsem sám utrpěl kvůli němu? Proč by to dělal? A vůbec, proč by se měl starat o moje fyzické zdraví, když mu bylo to psychické ukradené?
Vypadal teď jinak. Míň strašidelněji, ale nebezpečný byl pro mě pořád. Možná to dělal ten šátek a oblečení? Přeci jen, ve světlém tričku a rozcuchaných kudrlinách vypadal přívětivěji. Mnohem přívětivěji.
Pustil mě a dotčeně ke mě zvedl pohled. Nic jsem neříkal, to bych ani nezvládl, jen jsem si úzkostně nohu přitáhnul zpět k sobě a vyklepaným pohledem jsem mu dal jasně najevo, že nechci, aby mi s tím něco dělal.
,,Nech mě ti to ošetřit." Zamumlal a s tím, že si trval za svým, mou nožku popadl znovu. Věděl jsem, že odporovat by se mi nemuselo vyplatit, ale já na sebe nedokázal nechat šahat. Jeho sexuální narážka, kterou mi řekl jen před pár minutami se mi silně vryla pod kůži a já jí bral plně na vědomí.
Nad obočím mu vyskočila jedna vráska. Tvářil se, že já jsem tu ten náročný a problémový.
,,Chceš chodit jak mrzák, nebo mě necháš, abych ti s tím mohl kurva něco udělat?" Zavrčel a já poslechl svůj rozum a nohu mu nastavil.
Nejprve se mi na to koukl, co s tím vlastně mám. Už nic neříkal, za což jsem byl rád. Na prsty si vymáčkl trochu gelu, co si sem přinesl a za mrazivého ticha mi začal chodidlo mnout. Mast příjemně chladila ale jakákoli manipulace mě pořád bolela. Rádoby nenápadně jsem ho opatrně pozoroval. I přesto že ten kluk nedělal nějakou práci, která vyžaduje velkou preciznost, tvářil se u toho maximálně soustředěně a svými zelenými duhovkami mou nohu přímo hipnotizoval. Kudrnaté kaštanové kadeře mu při tom padaly do obličeje a on si je tak musel neustále dávat za uši. Mé pozornosti neunikly ani jeho velké svalnaté ruce poseté mnoha tetováními. Co vám budu lhát, byl na něj fascinující, až kouzelný pohled. Byl nádherný. A nejspíš právě proto mě bolel fakt, že je někdo tak okouzlující tak bezcitný, ještě víc.
Beztak ti tu nohu ošetřuje, jen aby tě potom mohl lépe opíchat, Louisi...Nebo ještě hůř, svede tě na laciné lichotky, nechá tě se do něj zamilovat a až pak si tě někde bezcitně ohne, což tě bude bolet ještě víc.
Proud svých zběsilých myšlenek jsem nemohl zastavit. Nevěděl jsem, co teď mám a nemám od téhle situace čekat. Jestli v tomhle domě nejsem sám, co to pro mě znamená? To tu budu zavřený jako v nějakém vězení a sloužit tu jako děvka?
Mezitím už se kudrnáč s mou nohou blížil ke konci. Už jsem ji měl namazanou, zalepenou i obvázanou obvazem a krvavé šlince nad oběma kotníky jsem měl taky ošetřené.

Nedalo mi to a já musel poprvé po dlouhé době promluvit.
,,Jak se jmenujete?" Zamumlal jsem téměř neslyšně a zvedl k němu své vystrašené oči. Znal jsem ho teprve pár minut a už teď mi byl velkou záhadou. Odhodlal jsem ho tak zeptat alespoň na jméno a doufal, že jsem se opět nedopustil nějakého drzého činu.
Překvapeně se na mě zadíval, asi nečekal, že si troufnu něco říct. Raději bych věděl spíš kým je, než kdo je, ale tohle mi bude pro začátek, hádám, muset stačit.
Jeho soustředěný přísný výraz roztál, s tím jak se na mě díval a já musel stydlivě sklopit zrak. Chvilku bylo ticho, jakoby rozmýšlel, jestli je dobrý nápad mi to říkat.
,,Harry." Řekl vážně a já sám sebe v duchu pochválil, že se mi z něj podařilo vymámit alespoň tohle. Harry, krásné jméno pro krásnou osobu s tak zkaženou duší...
Jenže jsem nedomyslel, že teď po mě bude očekávat, abych se představil i já. Už jsem honem přemýšlel, jak z toho vykličkuju, avšak Harry nevypadal, že by prahnul po tom, znát mé jméno. Prudce se zvedl ze země a upřímný výraz vyměnil za perverzní úšklebek.
,,Jo a....nevykej mi." Stydlivě jsem se mu odhodlal pohled opětovat, ale raději jsem si své obvázané nohy obemknul rukama, abych si připadal bezpečněji.
,,To si necháme...na někdy jindy." Dodal a ušklíbl se, než začal sbírat všechny věci co sem přinesl, aby mě ošetřil. Připadal jsem si strašně. Nevěděl jsem, jak mám na taková slova reagovat a tak jsem si je raději rozhodl případně zapsat do paměti, ale momentálně radši dělat, že nic takového ani neřekl.

Došel ke dveřím a já z něj nespouštěl oči.
,,Za moment čekej návštěvu. Přijde Niall." Oznámil mi Harry, už s jeho egoistickým nasazením a znovu mi zmizel za dveřmi.
  Niall? Kdo je Niall? No, nezbývalo mi, než doufat, že údajný Niall není žádný další násilník, co má zálusk na moje panictví...

xx

V dnešní kapitole jsme zjistili jak Louiho únosce vypadá(hádám že nikdo z vás nečekal že to bude harry :D ) a postupně zjišťujeme, jak se chová. Louis z něj má respekt, ještě aby ne..
kuju za 50 přečetní, roste to neuvěřitelně rychle ;)
_natt_xx