Angel With a Shotgun- L.S. |CZ|

Harry The Boss

(sorry, bylo fakt tezky najit odpovidajici gif, ale ja si pri tyhle casti dokazu vybavit proste a jenom tuhle scenu a ten vyraz :D)

xx

,,Hele a kdo sem Louiho pustil? Jen tak mimochodem..." Zeptala se Nialla Poppy, mezitím co mě držela kolem ramen a vlekla do dveří vobejváku.
Po tom, co jsem se jim dalšího dne svěřil, co se mi stalo, jsem už nebyl schopný více promluvit a byl jako tělo bez duše. Připadal jsem si, jako by tu se mnou mluvili jako o věci, přestože to nemysleli zle. Byla to ale pravda. Takováhle byla moje úloha tady. Být zbožím, které si nemůže stěžovat, co chce a co nechce.
,,Nevim," zamručel Niall ,,Styles se tady neukázal už sakra dlouho a tohle on teď očividně vůbec nechce řešit, takže je to jedno." A trošku do nás popostrčil, abysme neblokovali ostatním cestu ven a šli si už sednout.
Sedl jsem si na gauč vedle Timber, která tam už nějakou dobu seděla, a zkřížil přes sebe svoje vyzáblé nohy. V prstech jsem úzkostlivě mnul šňůrku z teplákových kraťasů, co jsem dostal od Anastacie. Z těch všech věcí mi pěkně třeštila hlava a připadalo mi, že brzo tím stresem vybuchne.
Věděl jsem, že nic jiného jsem tady asi nemohl čekat, ale přesto jsem si připadal zrazený. Připravovali mě na to, to jo, ale hádám, že na to, že vás tady může kdokoliv kdykoliv sexuálně zneužít, se připravit nedá.
Chtělo se mi brečet a křičet zároveň, ale místo toho jsem tam jen tak seděl s pohledem do prázdna. Tolik jsem toho nechápal. Mluvil Nathan pravdu? Jestli ano, proč Harry chtěl, aby mi nikdo jiný nic nedělal? A proč by mě měl chtít chránit? Proč ho najednou nezajímá, co se se mnou děje, nesleduje každý můj krok a naprosto se uzavřel před světem? Proč jsem se radši nenechal od toho debila zmlátit, než si přivodit doživotní trauma tím, že jsem mu ho vykouřil? Proč mi něco říká, že Nathanovi to karma ale vrátí, což by byla teda jedna dobrá zpráva v záplavě těch špatných věcí? A proč se tohle všechno  muselo stát zrovna mě?

Jakoby sám Bůh, nebo možná jen Harry četl moje myšlenky, někdo rychle, snad i zběsile vtrhl do místnosti. Mezitím, co všichni ostatní ostražitě sledovali onu osobu, mě chvilku trvalo, než jsem si srovnal vedení a v ten moment už stál ten záhadný před námi. Harry. Po téměř týdnu, v celé své parádě.

Trhaně jsem zvedl hlavu. Co ten tady dělá? Nemá náhodou svoji důležitou práci? A nebo že by se konečně rozhodl vyjít ze svého bunkru? Ne, že by mi snad chyběl, ale momentálně měl u mě jedno malinké pidi plus. Ani jsem pořádně nevěděl, za co jsem mu ho udělil, ale prostě jsem to tak cítil.

Byl jsem víceméně skrytý za ostatními a nemohl jsem si nevšimnout, že mě Harry hledá pohledem.

,,Louisi?" Zavolal a jako vždy se ke mě stočily všechny pohledy. Já se na kudrnáče ale podívat nedokázal a raději jsem pohledem hledal pomoc u Nialla. Nedokázal jsem se zvednout. Připomnělo mi to moment, kdy si pro mě takhle přišel Nathan a já se při vzpomínce na jeho hlas nepříjemně ošil.

,,Pojď sem, dělej." Zavolal namíchnutě znovu a já svraštil obočí. Co mi chceš tak důležitého ty kreténe?- vyskočilo mi automaticky v hlavě. Nechápal jsem, co se zase děje, že je to tak neodkladné a musí se to vyřešit teď hned, abych přišel o svůj už tak omezený čas, který můžu strávit se svými přáteli.

,,Hned!" Zvýšil hlas tak, že pár holek leknutím nadskočilo. A nebyly samy. Zvednul jsem se z gauče bleskovou rychlostí a neudělal ani dva kroky, a Harry už mě striktně popadl za ruku a táhl pryč, jako malé dítě, které něco provedlo.

Dotáhl mě na chodbu za dveře a mě bilo srdce jako splašené. Musel jsem vypadat hrůzostrašně. Celé tělo se mi klepalo, pod očima se mi rýsovaly kruhy a moje pokožka musela být dost bledá.