Angel With a Shotgun- L.S. |CZ|

Scream & Shout

xx

Po události čtvrteční noci jsem si připadal...jak to popsat. Ono to vlastně možná ani nejde popsat. Každopádně jsem si připadal jinak.

I po pár dnech jsem měl ten pohled na Harryho mezi mýma nohama pořád před očima a nemohl jsem uvěřit, že jsem podlehl sám sobě, líbilo se mi to a dokonce jsem ho prosil, ať pokračuje. Nejradši bych si za to vrazil facku, aby se mi rozsvítilo, ale když jsem o tom zpětně přemýšlel, něco jsem si stejně uvědomil.

Asi moje srdce ještě neoplývá pravou láskou, ale něco velkého tam je. Došel jsem do fáze, kdy jsem byl schopný Harrymu odpustit úplně všechno. Možná to bylo ze zoufalosti, jak moc jsem si přál, aby mě měl doopravdy rád. Šílený. Jen pár měsíců dozadu vidět teď sám sobě do hlavy, asi bych ani nevěřil, že to jsem pořád já. Doba, kdy mě doběhl v tom lese, já ho poprvé uviděl a ani tehdá nevěděl, jak se jmenuje, mi přišla už tak strašně vzdálená....

Jenže teď bylo všechno jinak.

Když jsme jeli z té firemní akce lesem v noci zpátky a já pořád trochu bublal vzteky, že mě dostal, naprosto vážně a bez nadsázky řekl jednu z těch vět, kterou jsem si tolik vždycky přál, aby mi řekl.

,,Lou, já bych tě neprodal. Už nikdy bych o tom ani nezauvažoval, slibuju."

A od toho momentu ve mně nasupená pěna z kotlíku vzteku klesla a zůstal v mojí duši už jen jeden pocit. Zmatení.

Bylo totiž těžké usoudit, kam jsme vlastně pokročili, když jsem se z nás dvou nějak citově posunul víceméně jen já, což se velice brzo prokázalo.

Hádky a následné usmiřování bylo na našem denním pořádku, ale tentokrát to byla taková srdceryvnější hádka, pro nás oba.

,,Kdyby nebylo tebe, nemohl bych si přát nic víc!" rozkřikl jsem se na něj. Věděl jsem, že si koleduju a taky, že z návalu všech těch pocitů melu, co si ani nemyslím a není pravda, ale už jsem to nevydržel a křičel všechno, co jsem měl na jazyku.
,,Všechno by bylo skvělé! Odmaturoval bych, čekala by mě..."
,,Zlato," přisedl si ke mě a arogantně mě chytl za bradu, jako měl s oblibou ve zvyku, ,,oba moc dobře víme, že jsi mohl dopadnout mnohem hůř a.."
,,A?" Doufal jsem, že mu došly argumenty a já tak v naší hádce vyhrál. Ale Harry se nikdy nenechal srazit na kolena. Prozatím.
,,A oba moc dobře ale taky víme, že se jen kurva nechceš smířit s tím, jak moc mě chceš."

Zase se v něm probudila ta jeho arogantní hnusná stránka, která jsem doufal, se už stáhla úplně do pozadí. Bohužel ještě asi kompletně ne. A bolelo sledovat, jak na mě křičí, když jsem doufal a myslel, že tohle vyhrocené hádání máme už dávno za sebou.

,,Harry nech toho! Co furt děláš? Nemůžeme nikdy nic vyřešit v klidu? Oh, jasně, já zapomněl! Ty slovo klidně neznáš!" A vyškubl jsem se z jeho sevření.

Překvapeně nadzvedl obočí a uchechtl se.

,,Odkdy tu pravidla určuješ ty? Teda Louisi, řeknu ti, začínám přemýšlet, že si z tebe vychovám spíš dominanta, když tak rád rozhoduješ."

Spadla mi brada. Doslova.

,,Říkal jsi, že by jsi to nikdy neudělal. Proč mi lžeš sakra?! Ani jednu z těch věcí dělat nebudu!"

,,Ale notak. Už se smiř s tím, co teď máš a nehysterči."

Nevěřil jsem vlastním uším. Tohle přeci nemohl říct. Nemohl. Harry, co se ti děje....Vzpamatuj se, tohle už přeci nejsi ty....

,,Smiř?" vstal jsem z gauče kde jsem celou dobu seděl a začal kolem sebe máchat rukama. Měl jsem pocit, že si vykřičím plíce, ale tohle ze mně muselo ven.

,,Sakra smiř? Smířit se s tím, že jsi mě připravil o všechno, co jsem kdy měl? To nemáš ani trochu pochopení pro to, jak mi je? Přemýšlel jsi někdy nad tím, jak by bylo tobě, kdybys přišel o rodinu a lidi, které máš rád?"

,,Tak prvořadě," vyvýšil se nade mně zase důležitě ,,Já nemám žádnou rodinu, ani lidi, které bych měl rád. Lásku jsem nepoznal a neznám."

,,Nesmysl." vyprsknul jsem. Byl jsem toho názoru, že i ti lidé, kteří se zdáli být chladní jako stěna, v sobě přeci jen někdy chovali nějakou lásku, ať už v minulosti nebo teď, i v malé míře. Harry jednou říkal, že se mu stalo něco strašnýho, ale nikdy to nedopověděl. Někdo mu musel strašně ublížit a proto tu teď nade mnou stál a zlost si vylíval na mě.

Ignoroval moji odpověď, že je téměř nemožné, aby nikdy nepoznal lásku a mlel si zase svoji.

,,Mimochodem. Říkal jsi, že jsem tě připravil o všechno, co jsi kdy měl. No, ještěže tvoje krásné nevinné tělo ti zůstalo."

A dost. Rozešel jsem se ke dveřím a prudce vzal za kliku.

,,Okamžitě toho nech a laskavě se vzpamatuj a dej se dohromady!" křikl jsem, že to museli slyšet i dole v kuchyni, práskl s dveřmi a rozešel se chodbou pryč.

V tom Harry vyletěl z pokoje a doběhl mezi futra.

,,Ne ne, promiň, já to tak nemyslel! Naštval si mě a ujelo mi to!" štěknul mírnějším tónem, i jeho přísný výraz se vytratil, ale nic z toho mě moc neuklidnilo.
Na patě jsem se v momentě otočil.
,,Tak naštval? Já že tě naštval?!" vyjekl jsem mu nevěřícně do obličeje a najednou byl on ten, na kterého se křičelo a karta se obrátila.

Jeho oči nervózně těkaly sem a tam po mém obličeji a já v nich viděl zranitelnost. Momentálně si však, aby na něj někdo křičel, jen a pouze zasloužil. Musel si uvědomit, kým je, co dělá a pochopit, že není pan dokonalý.

Naposled jsem se na něj naštvaně podíval, nechal ho tam jako přikovaného stát a rozběhl se po schodech dolů. Kamkoliv, jen ať mě nechá chvilku samotného.

**

posilam pozdrav ze skoly, mame matiku tak mi prejte hodne stesti, at se vám dobre uci milacci :3
nattie