Angel With a Shotgun- L.S. |CZ|

Nothing Can Come Between You and I

H

xx

,,Bille nehraj si se mnou a řekni mi, co po mně kurva chceš," vyštěknu a ignoruju jeho nebezpečně nabroušený výraz.

On, překvapen mým požadavkem, nadzvedne jedno obočí a na pár sekund si jen tiše prohlíží mé přátelé za mnou.

,,Jestli chceš vidět to své štěně, tihle," kývnul na kluky hlavou ,,dovnitř za žádnou cenu nepůjdou. Pošleš je pryč a pokud se mi zrovna bude chtít, třeba ti i dovolím toho tvého posmrkance vidět. Samozřejmě to ale tak jednoduché nebude, uvidíme," pronese nepříliš zaujatě a upravuje si lístky žluté růže v náprsní kapse, jako by už tak nebyly naaranžované naprosto dokonale.

To snad nemyslí vážně, pomyslím si a odfrknu si.

,,Ber nebo nech," dodá ještě.

Nemám moc na výběr. Opravdu by mi pomohlo, kdybych měl svou věrnou smečku po boku, ale vypadá to, že mi nezbývá, než jeho nabídku přijmout. Musím za Louisem.

Bill mi pozná mé rozhodnutí na očích a dá tak pokyn chlapovi, co mě drží, aby mě pustil. Konečně. Zvednu se a za chůze ke klukům si kroutím rameny, která jsem měl celou dobu nepříjemně vykroucená.

Dojdu až k nim a dřepnu si tak, aby mě všichni slyšeli. Nehledím teď na to, že mě Bill i jeho gorily uslyší a spustil jsem.

,,Kluci, slyšeli jste. Vidíte, že nemůžu jinak. Jsem vám navěky vděčný, že jste to se mnou táhli až doteď, ale teď....jeďte domů. Já to sám zvládnu." A s úsměvem jsem se podíval na každého z nich. ,,A děkuju." Všichni přikyvovali s obdobnými výrazy ve tváři a já tak s velkým odhodláním vstal a otočil se k Billovi.

,,Tak dělej, vem mě za ním," zavrčel jsem.

,,Výborně, takže vy zmizte a ty," kývnul opět na toho týpka, co mě předtím držel ,,ho vem."

Poslední můj pohled za sebe před tím, než mě zatáhnuli dovnitř, byl věnovaný Liamovi, který se, nevím proč, tvářil jinak než ostatní kluci, ale rozhodl jsem se tím teď nezaobírat.

Vešli jsme dovnitř budovy a neudělal jsem ani pár kroků, když mě ten chlap kopnul do holeně a mně, který nečekal tu náhlou bolest, se trochu podlomila kolena a toho on využil k zavázání mých očí nějakou látkou.

,,Tyvole kurva, co je, nech mě!" zavrčel jsem a vzpouzel se, ale ten nabušenec měl větší sílu a bez odpovědi jsem byl vláčen útrobami budovy dál. Po několika metrech pořád rovně jsme zastavili a já byl prudce hozen do místnosti, což jsem nečekal a vyjekl jsem. Z dálky jsem pak slyšel už jen zavrzání a před zabouchnutím dveří Billovo ,,Vyhovil jsem tvému přání. Příjemnou zábavu." Co tím myslel sakra?!

Promnul jsem si koleno, které jsem si při pádu dost natloukl a zaklel bolestí. Jednou rukou jsem si z očí strhl šátek a podíval se, kde to vlastně jsem. Byl jsem v nějaké místnosti namalované depresivně šedou, s jedním hodně starým polorozpadlým oknem téměř u stropu a podlaha strašně studila a divně to tu smrdělo, jako když si něco koupíte a má to takový ten hnusný nádech novoty. Proboha, kde to jsem...A proč mě Bill zavřel zrovna jsem. Opravdu jsem tak naivně doufal, že mě dovede za...

Otočil jsem hlavou do strany. A já ho uviděl, v rohu místnosti. Zastavil se mi dech. Bezbranně ležel zády ke mně, zubožený, vyhublý, zničený. Můj Louis. Díkybohu se mu hrudník nadzvedal. To nic ale neměnilo na tom, v jak strašném stavu byl. A ta stvůra si dovolila mu tohle provést. Už v ten moment jsem věděl, že za tohle krutě zaplatí. Bude trpět, prosit o milost, kterou mu já neudělím, protože mi sebral to nejcennější, co mám.