Angel With a Shotgun- L.S. |CZ|

Here we go again? No way!

xx

Vzbudil mě sluneční paprsek pronikající do místnosti oknem. Zamrkal jsem a v momentě se usmíval, když jsem si uvědomil, že mě na zádech hřeje Harryho teplá hruď a jeho ruce má obmotané kolem mě. Ještě větší úsměv na tváři mi vytvořily vzpomínky na minulou noc. Nebyli jsme opilí ani nic takového. Oba si to pamatujeme, nezdálo se nám to a opravdu se to stalo. A přesto jsem tomu pořád nemohl uvěřit.

Pokusil jsem se jen malinko nadzvednout, protože mě brněla ruka, ale pohnul jsem se více, než jsem plánoval, což dosud klidně spícího, nevinně oddychujícího Harryho za mnou vzbudilo.

Otočil jsem k němu hlavu a on s úsměvem rozespale zívnul.

,,Ahoj, jak ses vyspal?" zeptal se mě svým nízko položeným ranním hlasem a nahnul se k mým rtům, aby mi uštědřil krátký mělký polibek. To obyčejně po ránu nikdy předtím nedělal a mě to bůhvíproč strašně potěšilo.

,,Ahoj, v tvém obětí úžasně" usmál jsem se taky a začal pomalu vstávat, protože jsem dle sluníčka odtušil, že už musí být alespoň osm.

,,Kam mi to utíkáš? Vrať se mi..." zamumlal hraně smutně Harry z postele, když jsem si přes sebe přehodil alespoň triko a kalhoty a pomalu se postavil, protože co vám budu lhát, moje prdel si napoprvé zažila dost a dost mě bolely i nohy a vůbec celej člověk.

,,Je už dost hodin. Jestli chceme stihnout někde sehnat něco k snídani, je nejvyšší čas, než nám všechny pekárny zavřou, takže..." začal jsem mu vysvětlovat, když v tom jsem vyjekl, protože mě jeho ruka stáhla zpátky do peřin.

,,Dobře dobře. Půjdeme. Menší pekařství je hned přes ulici. Ale ještě chviličku." zaprosil roztomile a já mu nemohl odolat a lehnul jsem si tedy ještě na chvilku k němu.

,,Fajn, no jo..." usmál jsem se a on mě začal hladit ve vlasech. Takové jednoduché, prosté a pro mě přesto tak důležité a významné gesto.

,,Tak mi zatím řekni, co by sis dal k té snídani?"

Předstírá, že usilovně přemýšlí. ,,Měl bych chuť na takový....anglický rohlíky..."

,,To nezní špatně," usměju se a neubráním se tomu, vzít jeho tvář do rukou a jen tak po ní prsty přejíždět a sledovat toho člověka, který mi změnil život. Je vůbec reálný? Jak můj život, tak ten Harryho...Taková shoda a změť náhod a....vzniklo z toho tohle. Dobrovolně jsem se vyspal a tak trochu zamiloval do člověka, který mě unesl, vyhrožoval mi a zůstaly mi po něm rány na duši. Teď tady leží vedle mě a láskyplně mě hladí ve vlasech. Až se mi z toho zatočila hlava a zamžilo před očima.

,,Děje se něco?" zeptá se starostlivě Harry a já zavrtím hlavou. Pravda je však taková, že mou mysl zničehonic berou negativní myšlenky útokem a nutí mě ohlížet se tak trošku za sebe, nebo spíše podívat se pravdě do očí.

Všechno je teď sice hezké, to ano. Ale je to teď. Síla okamžiku... Jak tomu bude za týden? Za měsíc? Za rok? Co s námi bude? Kam tohle chce Harry vést? Je tohle vztah na celý život? Pokud ano, jak bychom žili? Takhle? V Arghausu, kdy mě Harry občas vyveze na výlet, ale jinak žádná zábava? Žádná práce? Nic co by mě mohlo skutečně naplňovat? Takhle já ale přeci nechci žít...ne napořád...Chtěl bych žít plnohodnotný život,  jednou vychovávat dítě...Ale záleží mi na Harrym, nechci ho ztratit a vím, že on to dost možná stejně jako já nevnímá. Tak jak mu mám tohle naznačit? Co mám dělat?

,,Přemýšlel jsem, víš...já jen...neříkal sis někdy...co...co bude dál?" řekl jsem trochu smutně a on to zpozoroval.

,,Jak co bude dál?" zamračil se trochu a já pustil jeho bradu. Vždyť víš, co tím myslím, promlouval jsem k němu v duchu.