xx
,,Ahoj.." Usmál se lehce nervózně modrooký blonďák, když odemknul dveře a vešel do místnosti, s tím, že klíče zase někomu zpátky předal. Je tohle ten kluk o kterém Harry mluvil? Působil mile a vstřícně, vypadal naprosto neškodně. Třeba bude na stejné lodi jako já. Nebo alespoň nebudu jeho sexuálním cílem...
,,To- Ty jsi ten..Niall?" Vypadlo ze mě ustrašeným hlasem. Od momentu, kdy mi v autě Harry pohrozil, jsem si nařídil, že budu mlčet jako hrob a že s nikým nepromluvím ani slůvko, jenže jsem celkem ukecaný a pokud se ujistím, že mi tenhle kluk opravdu neublíží, momentálně mi spíš pomůže, když se na něco zeptám. Třeba konečně zjistím, kde to jako jsem.
Chlapec ke mě popošel a udělal přede mnou rádoby královskou, ale muselo se uznat- vtipnou poklonu.
,,Niall James Horan, jméno mé." Představil se vtipným afektovaným hlasem irského přízvuku a já nemohl mým koutkům nedovolit zvednout se nahoru.
Drobně jsem se na něj usmál, ale zůstal jsem sedět schoulený, kde jsem byl.
,,Louis Tomlinson." Špitl jsem.
,,Kdo jsi?" Zeptal jsem se a on se posadil na zem vedle mě, avšak nechal mezi námi dostatečně velký kus místa.
,,Na začátek ti řeknu, že mě se tu bát nemusíš. Co se zbytku lidí týče, těch ve většině případech už bohužel jo."
Pozorně jsem poslouchal každé slovo a sledoval jeho bílé nikes.
,,Jsem na tom úplně stejně, jako ty. Taky mě unesli." Jeho úsměv se po těch slovech vytratil.
,,Unesli? Oni? Ono jich je víc?" Podivil jsem se. Nemyslel jsem si, že by takhle velký barák zvládal utáhnout jen jeden muž, ale stejně..
,,Asi to vezmu od začátku. Ten chlap, co tě sebral, Harry, je tady, v ArgHausu..."
Musel jsem ho přerušit. ,,ArgHausu?"
,,ArgHaus, jo. Je to něco z němčiny, tak pojmenovali tenhle barák." Tak zrovna teď jsem si přál, abych německy radši nerozuměl. Bohužel jsem si to přeložil. Zlý dům. No, to nezní dvakrát hezky.
,,Tak tedy," pokračoval Niall ,,Harry, ten zelenooký, i když hádám, že si tu žádného jiného Harryho zatím asi nepoznal, je hlavním bossem ArgHausu. Má na starosti většinu důležitých úředních věcí, skoro veškerý svůj čas tráví ve své kanceláři prací a, říkám ti z vlastní zkušenosti, není radno si s ním zahrávat, Louisi."
,,Z vlastní zkušenosti? Co se ti stalo?" S každou další vteřinou mi tohle místo přišlo ještě děsivější a děsivější. Harry jakbysmet.
,,Hele, o tom asi někdy jindy, nevím kolik nám dal kudrnáč společného času a navíc to pro mě není úplně úsměvná vzpomínka. Radši ti řeknu víc podrobností o ArgHausu.
Jak jsem řekl, Harry je hlavní boss, potom jsou tu ještě Liam a Don. Ti jsou sice jakoby vedlejší, ale taky tu mají vybudovaný svůj velký respekt a do křížku by jsi s nima přijít fakt nechtěl. Dál je tu ještě pár dalších kluků, to jsou jejich kamarádi a dělají jim hlídače nebo jim s něčím pomáhají.
Je nás tu dohromady, holek a pár kluků, asi patnáct unesených, teď si nejsem jistý, jestli je Rachel pořád.."
,,Jestli je Rachel pořád co?" Zopakoval jsem v šoku. Niall mi ale neodpověděl.
Přiložil mi ruku na rameno, já zprva ucukl, ale přemohl jsem se.
,,Řeknu ti jedno. V tomhle baráku si dávej pořádnýho majzla na to, komu věříš. Připrav se na různý strašný věci, který budeš muset přetrpět, nejsme tu na žádným táboře. Ale především, chraň si prdel, jak jen budeš moct. Kvůli tomu jsi tady. Kvůli tomu jsme tu my všichni."
Po tváři mi steklo několik slz. To nemůže být pravda. Co si jen počnu?
,,A to tu prostě jen tak přežíváme a sloužíme těm kokotům jako děvky? Ne- snažíme se nějak utéct?" Nahromadil se ve mě vztek.
,,Utéct? A jak by sis to jako představoval? Jsi v pátým patře baráku doslova obehnanýho ostnatým drátem a nabušenejma týpkama a myslíš, že je nějaká cesta ven? Připomínáš mi Patricka. Jednou se mu podařilo konečně utýct, po tom, co ve svoje osvobození neúnavně věřil dlouhé měsíce. Špatně na to doplatil, chudák."
Zadrhl se mi dech. ,,Oni ho..?" Niall mi věnoval smutný pohled a já propukl v histerický pláč.
Napřáhl ke mě ruce, aby mě objal a utišil, ale já ho odstrčil a rozešel se k oknu. Nechtěl jsem od něj obejmout, znamenalo by to, že se začínám smiřovat se svým osudem tady, a to já opravdu v plánu neměl. Možná to ode mně bylo hnusné, ale já měl teď ve svých myšlenkách sám velký zmatek a potřeboval jsem se uklidnit.
Lehnul jsme si na zem před dveřmi do koupelny a brečel dál.
,,Kdybys cokoliv potřeboval...Uvidíme se za pár hodin." Zašeptal omluvně a opustil místnost. Už jsem vstával, abych se mu omluvil za své chování, ale kdosi mě tu zase zavřel pod zámek, než, hádám za mnou zase přijde ten kudrnatej debil.
Naříkavě jsem vzlykal na podlaze. Nechtělo se mi věřit, že Niall nemá ani kapku naděje a nesnaží se něco dělat. Věděl jsem a byl jsem si jistý, že já odsud brzy uteču a že já pro to udělám všechno, co budu moct.
Neví někdo jak správně do češtiny vyskloňovat nikes(boty)? To byl oříšek teda :D
Jak se vám líbí kapitola? Co si myslíte o Niallovi? ;)
ČTEŠ
Angel With a Shotgun- L.S. |CZ|
Fanfiction,,Kdyby nebylo tebe, nemohl bych si přát nic víc!" rozkřikl jsem se na něj. Věděl jsem, že si koleduju o pořádnou facku, ale už jsem to nevydržel. ,,Všechno by bylo skvělé! Odmaturoval bych, čekala by mě..." ,,Zlato," přisedl si ke mně a arogantně...
