xx
Sám sebe bych odhadl, že se na místě rozbrečím, protože jsem zkrátka a prostě byl ten kluk, který před ostatními machruje, ale jakmile někdo práskne dveřmi a já zůstanu v pokoji sám, rozbrečím se jako želva. Ale právě tohle se teď nedělo a já tu pořád jen nehnutě seděl a rukama si úzkostlivě objímal kolena. Asi jsem už ztratil sílu i na tohle. Byl jsem prostě jako tělo bez duše.
Zničehonic dovnitř vletěli Poppy s Niallem a já k nim přirozeně stočil zrak, který jsem hned zase naštvaně odvrátil ke zdi přede mnou. Měl jsem v hlavě velký bordel a chtělo se mi být mrzutý úplně na všechny. V podvědomí jsem moc dobře věděl, že zrovna tihle dva opravdu neudělali nic špatného, ale já na ně jen prostě asi žárlil, že oni to teď tak těžké, jako já nemají.
,,Ahoj Loui," kuňkla brunetka. Já neodpovídal.
,,Jak ti je?" pokračovala a já si jen pevněji zarýval nehty do nohou, abych zkrotil svůj vztek. Proč jí neodpovídáš, Louisi? Budeš toho později litovat..
Oba dva se tvářili utrápeně. Stisk jsem povolil a už se nadechoval, že něco řeknu, když si Poppy sedla na postel a objala mě a mě opětovně přepadla slabost. Svěsil jsem hlavu do dlaní, abych si utřel pár slziček, co se vydraly na povrch.
,,Máš hlad? Chceš jít dolů na snídani?" zeptal se klidným hlasem Niall. Jíst? Tak to je teď jedna z posledních věcí, které mám v hlavě. Poppy to chápala. ,,Běžná snídaně by nebyl dobrý nápad, Nialle," mírně ho osočila , přestože to Horan myslel dobře. ,,Přineseme ti nějaký piškoty, jo? Ty by snad měly dneska bejt, hm?" Konejšivě mě hladila po zádech a já pokýval hlavou na souhlas. Piškoty možná nebudou zase tak špatné, měl bych do sebe něco dostat. A se slovy ,,Hned jsme zpátky," chlapec s dívkou zmizeli.
xx
Čas se vlekl, protože jsem tu celé hodiny jen proležel, z většiny jsem spal, nebo byl alespoň v polospánku a probudila mě jen nutnost vykonání potřeby nebo pití. A to bylo prostě vše. Dveře potom, co mí přátelé odešli, zase někdo zamknul a tohle měla být podstata mého bytí tady. Jen tu být zavřený jako křeček v kleci s primitivním životem. Narozdíl ode mně mívá křeček v kleci alespoň nějakou zábavu v podobě kolečka a nemusí se bát sexuálního zneužití.
Sluníčko už skoro zapadalo, muselo být alespoň pět hodin, když mě probudil nějaký dotyk na mém rameni. Reflexně jsem sebou škubl a vzbudil se. Tentokrát to byla ta zelenooká holka od stolu, Timber, myslím.
,,Uhmm..., ty...Harrold ti dovolil jít s námi už dneska do vobejváku," sdělila mi nezaujatě s rukami v kapsách. Jo, tohle byla ona. Ale do vobejváku? To představuje co? ,,Měla jsem na starost pro tebe dojít, takže ughh..." ,,Počkej tady vteřinku, jen si v rychlosti skočím do koupelny." Oznámil jsem jí a pomalu začal vstávat z postele, aby se mi nezamotala hlava. Každou příležitost, se dostat z tohoto pokoje, jsem musel chytit za pačesy, přestože jsem nevěděl, co přesně mě v údajném vobejváku čeká. Takový vobejvák zněl ale mnohem přívětivěji, než dlouhé hodiny trpění o samotě.
**
cusky, dneska hodne kratka kapitola a zase uplne o nicem hah, ale uz jsem vas nemohla nechat dlouho cekat. kapca mela byt uz vcera, ale mela jsem horecku. zitra i v sobotu budu cely den doma a tak vas snad uz zitra potesim dalsi casti :)
co myslite, ze bude ten obejvak? muzete hadat v komentarich :D
a abych zase nezapomnela, jeste jsem vam nerekla, jak moc si vazim a uvedomuju oblibenost tyhle storky! ty cisla leti nahoru raketovou rychlosti, jste moje zlaticka, dekuju za 400 precteni!
doufam, ze se mate krasne a ze jste hlavne zdravi. noste rousku, at jsme vsichni O.K. :)
Vaše nadšená nattie
ČTEŠ
Angel With a Shotgun- L.S. |CZ|
Fanfiction,,Kdyby nebylo tebe, nemohl bych si přát nic víc!" rozkřikl jsem se na něj. Věděl jsem, že si koleduju o pořádnou facku, ale už jsem to nevydržel. ,,Všechno by bylo skvělé! Odmaturoval bych, čekala by mě..." ,,Zlato," přisedl si ke mně a arogantně...
