Angel With a Shotgun- L.S. |CZ|

Tangled

xx

,,Tak na co se chceš podívat dneska?"
,,Na Vlásku."
,,Tohle?" Najde na jeho televizi s internetem onu pohádku. ,,Není to ta sračka s tou dlouhovlasou holkou?" Nehledě na to, jestli měl Harry dobrou, nebo zlou náladu, pro něj bylo sračka úplně všechno a vždy. Překvapilo mě ale, že to takový drsňák jako Harry Edward Styles vůbec zná a málem jsem vyprsknul smíchy.
,,Jo to je přesně ono." odvětil jsem a snažil se blbě nešklebit, abych se vyhnul vyptávání, co mě jako tak rozveselilo.
,,No budiž." Spustí film a vleze za mnou zpět na gauč.

K mému údivu uběhlo pár desítek minut filmu a oba, ano, dokonce i on, pořád mlčíme. Nemyslím si, že by se mu pohádka snad líbila, to by bylo přeci pod jeho úroveň, ale z nějakého důvodu asi nemá náladu film komentovat svými poznámkami.
,,Harry?"
,,Hm?" otočí se na mě a já si tak můžu užít posledních pár sekund, kdy jsou jeho oči klidné, zářící tím odstínem zelené, který jsem měl nejradši. Věděl jsem, že dnes na něj asi nemá moc cenu něco zkoušet, ale tak co.

Všude mě učili, že komunikace je klíčem úspěchu, jenže to u kudrlinky asi neplatilo. Naopak, přišlo mi lepší, když jsme spolu snad radši nemluvili, protože všechna slova vedla k jedné velké hádce. Ticho nám nejen pomáhalo trochu porozumět tomu druhému, ale zároveň se tichu mimo myšlenek jednou málem povedlo spojit i naše rty. Málem. Ještěže se to nakonec nestalo, to přesně sis přál, viť Louisi?

,,Připadám si jako ona. Už tak dlouho jsem tu odstřižený od světa. Proč mě taky nepustíš ven?"
Když jsem si svoje slova zpětně přehrával v hlavě, znělo přirovnávat se k tý bloncce dost vtipně, než vážně. To samé si myslel i on.
,,A připadá ti snad, že jsi nějaká princezna?"
,,Třeba mám o tebe taky strach, jako Gothel." Páni, doopravdy se trochu naučil krotit své emoce, když jeho hlas nehledě na mou zaskočující otázku zůstává stejně klidný, neuvěřitelné.
Aby se mi lépe mluvilo, stočím pohled na své prsty, kterými si hraju se šňůrkou mikiny, jako jsem to dělal vždycky, když jsem měl problém něco říct.
,,Chceš mě ochránit jen proto, abys mě pak ve výsledku mohl zneužít pro vlastní potěšení."
,,Odbíháš od tématu." zavrněl pobaveně.
,,To není pravda." usměju se, jakoby vůbec nešlo o vážnou věc. Zjistil jsem totiž, že když od Harryho něco chci, trochu si pomůžu tím, že se budu usmívat. Asi to na něj mělo nějaký pozitivní vliv, či co.
Mezitímco film pořád hraje v pozadí našeho rozhovoru a my už obrazovce nevěnujeme pozornost, vyšší z nás se zvedne a jde si do kuchyně natočit vodu do sklenky, jakobych ani nic neřekl.

,,Fajn, pokud ven bereš jako ven z tohohle pokoje...prosím, dveře dokořán." S třpytící se tekutinou ve skle se na mě po chvilce otočí a z kapsy vyloví klíče. Vycvakne z nich jeden klíč, který mi podá a já ho nechápavě váhavě převezmu.
Nejprve tam jen tak stojím a zvažuju, jestli to myslí vážně nebo si ze mě dělá zase prdel. Co ho nakonec přimělo jen tak zničehonic změnit názor a nechat mě? Když tam ale jen tak stojí a tváří se opravdu divně, vím, že z něho nic nevypadne, na nic nečekám, otevřu si vchodové dveře, věnuju mu poslední pochybovačný pohled a vejdu na chodbu.
Chodba, která je mé mysli tak známá a přesto jsem už skoro zapomněl, jak to tu vypadá. Zdálo se, že se tu vlastně pořádně nic nezměnilo, nic zvláštního mi tu nepřišlo. No, to jsem si jen myslel.
,,Nepokoušej se mi tu schovat do nějakého koše nebo tak, ju? Spíš pořád u mě, s tím počítej." Ozve se ještě za mými zády. No jo furt. Momentálně jsem si přál toho idiota alespoň na chvilku neslyšet ani nevidět.
Nijak jsem mu neodpověděl a prostě šel dál.

Došel jsem ke schodům a vybavila se mi vzpomínka na den, kdy mě Harry táhl sem nahoru, bylo mi fakt špatně a choval se ke mně jako ke kusu hadru. Ne že by to teď mezi námi bylo snad nějaké výborné, ale tohle mi zanechalo šrámy na duši.

Když jsem došel dolů, už mi začínalo být divné, proč je tu sakra takové ticho, když tu obyčejně bývalo celkem živo.
V přízemí jsem minul několik dveří, juknul i do jídelny. ...Věděl jsem, že je něco zle, když jsem prošel kolem otevřených dveří pokoje Poppy a pořád nikde nikdo.
Až z konce chodby jsem konečně uslyšel nějaké hlasy a vydal se tam. Byl to Vobejvák, ta místnost, kam jsme mohli všichni chodit, úplně jsem zapomněl že tu něco takového máme.
Na jedné pohovce seděl hlouček lidí a když mě spozorovala jedna z osob, do vteřiny o mě věděli všichni.
Bylo tak strašně zvláštní ty lidi po tolika týdnech vidět. Co bylo však nejhorším překvapením...kde je sakra zbytek?
Bylo jich šest, se mnou jsme vlastně tvořili takových sedm statečných. Díkybohu to byl Niall, díkybohu Timber, Carolina, Zuki, Samuel a Ashton.

Niall a Timber se ke mně hned vrhli.
,,Louisi!" Div mě neporazili, když mi oba padli kolem krku.
,,Co tu děláš panebože? Už jsme začínali myslet, že tě Harry..."
,,Nebojte, žiju." usmál jsem se.
Ostatní našemu shledání tiše přihlíželi.
,,Ale vy mi spíš řekněte, kde jsou sakra ostatní?" zeptám se zvědavě a doufám, že to má nějaké rozumné vysvětlení.
Jenže o tom začínám pochybovat, když mě dovedou k ostatním na gauč a pobídnou ostatní, aby začali mluvit.

,,Víš, Louisi..."
Nelíbí se mi, jak to natahují a ještě víc mě znervózní, když si uvědomím, že tu není Poppy.
,,Co je s Poppy?"
A všichni se tváří zdrceně, z čehož opravdu dobrý pocit nemám.
,,Kde je Poppy? A všichni?"
,,Louisi, hlavně klid, jo?" snaží se na mě jít pomalu Zuki. A připadám si zvláštně, protože Zuki na mě nikdy nemluvila a teď mě tu uklidňovala.
,,Tak co se jim stalo, sakra?!" nedokážu se ovládat a trochu vybuchnu. Byl to takový ten pocit, kdy už podvědomě víte, co se nevyhnutelně muselo stát, ale přesto ještě doufáte, že to třeba pravda není. Jenže ona byla.
Nakonec to byl Ashton, kdo mi tu hrůzu potvrdil.
,,Harry s Donem je prodali. Všechny."

A já nemohl ani křičet, ani brečet. Ve mě momentálně nebylo nic, než zklamání. Věděl jsem, že Harry prostě není kluk, který by cítil nějaké výčitky. A že myslel jenom na sebe. Nic mu nebylo svaté. Že to byl hajzl, který mi zničil život. Ale já nějak tak doufal, že tohle už přesto nikdy neudělá. Věřil jsem, že dokáže být i lepším člověkem. Spletl jsem se v něm. A to zklamání bolelo sakra moc.
**

Nejdřív jsem nechtěla, aby měl Harry televizi s internetem, fakt věřte že ne, jenže pak jsem si uvědomila a musela to přepsat, že by tím pádem musel Harry mít to dvdčko s Locikou u sebe někde doma, koupený, což by nám sem lehce nesedělo ale bylo by to sakra vtipný :D

V posledních dnech, týdnech, kdy mi od vás chodí nespočetně upozornění, hlasů, komentářů, ale především od vás dostávám strašně moc podpory a motivace a to nejen tady, ale i u mého druhého rozepsaného příběhu, si uvědomuju, jak moc pro mně wattpad znamená. A vím, že psaní příběhů se chci určitě věnovat i nadále, konceptů mám mraky, nebojte :) ráda bych kapitoly vydávala častěji, ale pro člověka s milionem zájmů, tanečníka a ještě když je to deváťák zároveň je to trochu složitější.

Jen jsem chtěla abyste věděli, že vás taaaaaakhleee moc miluju, ty čísla jsou neuvěřitelný :3 krásnou středu, Máji