lost in moments // Tom Holland

6.

Když jsem rodičům dala souhlas k podepsání do Amsterdamu, váhali. Nejdřív mě poslali pryč s větou: ,,Musíme to probrat." a na druhý den mi dali podepsaný souhlas. Měla jsem chuť začít jásat, že budu mít na dva týdny pokoj od svých rodičů ale kdybych vydala ze sebe jakoukoliv radost, mohla bych se s výletem rozloučit. 

Odjezd je tohle pondělí, takže já trávím neděli tím, že si balím věci. V mých uších to zní hrozně hezký. Nechala jsem mamku ať mi to zkontroluje, přičemž mi to tam všechno překopala, protože se ji nelíbilo jak to mám uložené nebo tak. 

Tohle je maličkost. Zítra už máš klid na dva týdny. Tohle jsem si pořád opakovala. Zabíralo to.

Další den jsem se nachystala do pěti minut. Tak moc jsem se těšila. Máma nestihala udělat snídani, proto jsem měla jen jogurt, který jsem měla do minuty v sobě. Možná se v autobuse cestou pozvracím ale tak co už. 

Máma mě svezla ke škole, kde byl sraz. Došla bych to sama. I s tím kufrem. Přeci jen je to pár minut. ,,Oh, Tome, zlatíčko, jsem ráda, že jedeš i ty. Aspoň mi dáš na tu moji nevychovanou dceru pozor," Stála jsem kousek od své matky a kluka, kterého nemám ráda. Právě mě ponížila nejhůř jak mohla. 

Tom se na mě na vteřinu podíval a pak se podíval zpátky na mámu. ,,Pokusím se vaší nevychovanou dceru uhlídat," Měl z ní srandu. Toho si ale nejspíš nevšimla, nebo si to nejspíš nechtěla přiznat. 

Toma nechala Tomem a obrátila se na mě s přísným výrazem. ,,Budu ti volat ráno, a večer. Jestli mi to nebudeš brát, budu klidně volat učitelovi. Hlavně žádné problémy s tou tvoji kamarádkou," Poslední slova řekla s takovou nechutí, že jsem měla chuť ji dát facku. Kdyby věděla, že většinu problému jsem vymýšlela já. 

,,Beru na vědomi," Sladce jsem se usmála. Máma se se mnou rozloučila a odjela. SVOBODA! Měla jsem chuť to zakřičet. Bylo tady ale už pár spolužáku. 

,,Tvoje máma ti asi moc nevěří, co?" Zeptal se Tom s úšklebkem. Protočila jsem oči. 

,,Nebudeš mě hlídat, že ne?" Nestála jsem o jeho dohled. Stála jsem jedině o to aby se ode mě držel deset metrů a víc. 

,,Proč ne? Bude to zábava," Utahoval si ze mě. 

,,Víc se pobavím s tou mrtvou žábou v laborkách." Mrkla jsem na něj. Do toho díky bohu přišla Domi. Toma sprašila pohledem. Tím mu dala jasně najevo ať vypadne. 

Po nekonečně dlouhé době jsme si sedli do autobusu. Čeká nás dlouhá cesta. Mám v plánu ji hlavně prospat na rameni Domi. Chvíli jsme s Domi společně poslouchaly písničky, u toho si povídali, fotily fotky a jedly svačinku Domi. Tím myslím bonbony, tyčinky, pendreky.. Měla tady prostě skoro celý bufet. 

Vzadu v autobuse byl děsný hluk. Hráli pravda a úkol. Vůbec bych se nedivila kdyby tam měli alkohol. Slyšela jsem vzadu znění svého jména ale nic jiného než mé jméno jsem neslyšela. 

Říkala jsem Domi o mém snu, vedle moji sedačky, seděla jsem v uličce, se objevil Tom s úšklebkem. Obě jsme se na něj zmateně podívaly. Domi mu spíš pohledem chtěla říct ať se vzdali tak na kilometr. 

,,Tenhle úkol beru jako jeden z nejlepších," Dřív než jsem stačila říct cokoliv, už měl své rty na mých. Dost pomalu ale jasně jsem si uvědomovala co se vlastně děje. Bez dalšího slova se odtáhl a vzdálil zpět na své místo. Domi byla snad zaskočenější než já. 

,,Co to do..." 

,,Já nevím!" Zastavila jsem ji dřív než dokončila tu větu. 

Do prdele, já políbila někoho kdo... Ne, on políbil mě. Já vím, že to byl jen úkol ale tohle jsem chtěla ať udělá v den, kdy jsem byla u nich na večeři, hráli jsme proti sobě Just dance a my byli u sebe. 

Otočila jsem se ze sedadla tak abych na Toma viděla. Hned se na mě podíval a mrknul. Jako malá holka jsem se otočila zpět a zabořila se víc do sedadla. 

Co si mám jako o tomhle myslet?! Je to kluk který tě šikanoval, bude poslední který si s tebou bude chtít něco začít. 

Oh, díky za podporu.