lost in moments // Tom Holland

10.

Teprve ráno jsem si začala uvědomovat co se včera vůbec stalo. Musela jsem se usmát. Nevím jak si to mám všechno vysvětlit. Jsme spolu, nejsme spolu.. Já nevím. Domi včera večer, když jsem přišla už spala, tak dneska ráno ze mě vytahala všechny detaily. 

,,O můj bože! Ty jsi se zamilovala!" Vyjekla překvapeně. Nevěděla jestli má být ráda nebo ne, protože.. Je to Tom, to jako důvod bohatě stačí. 

,,Drž hubu, nejsem!" Vážně nejsem. Možná. Já ani nevím co to je! 

,,Amelie, políbila si ho! Sama od sebe," Posmívala se mi. To bylo tou noční atmosférou. Čím jiným. 

Hodila jsem po ní polštář, protočila oči a šla se převléct. Mám ji ráda víc než kohokoliv jiného ale občas je to těžké. Dneska ráno mi k mému překvapení volal táta místo mámy. S ním hovor trval o něco déle. Nemohl to skončit u "Co teď děláš? Hlavně žádné kraviny." 

Skončilo to tak po deseti minutách, kdy mi řekl "Užij si to, mám tě rád." to jsem brala jako přeřek. Odešli jsme s Domi na sraz, který se konal dole. Dneska jsme šli do musea. Opravdu je to zábava. 

Bylo těžké rozluštit nějaké slova pracovníka onoho musea, protože přeci jen nizozemština je trošku jiná než angličtina. Ne o moc jiná ale je jiná. 

Zastavili jsme se u jedné sochy nějakého vojáka. Byl to nějaký voják v první světové válce, nebo ve druhé? Přestala jsem poslouchat v momentě co řekl jméno nějakého vojáka. 

,,Mám nápad, ale nebude se ti líbit," Zašeptal mi za mnou někdo do ucha. Lekla jsem se. Podívala jsem se, kdo to je. Samozřejmě, že je to Tom. 

,,Beru všechno, jen mě odsud dostaň," Zašeptala jsem tak aby to slyšel jen on. Beru každý hloupý nápad. 

,,Nenápadně se proplížíme ven," Vysvětlil. Na sto procent budeme mít problém jak hora ale je to lepší než tohle. 

,,Jdem," Všichni byli naštěstí zaneprázdnění tím zaměstnancem musea, tak nám moc nevěnovali pozornost. Až na Domi, která na mě házela vražedné pohledy.

Byli jsme už pryč z musea, napsala jsem Domi esemesku, kde to všechno vysvětluju. Ta mě zabije, že jsem ji tam nechala. Budu muset utratit všechny své peníze abych ji to vynahradila. 

Prvně jsme si koupili jídlo a šli do parku na trávu, kde jsme si sedli. Chtěla jsem se ho zeptat jak to mezi námi je, jestli jsme víc než kamarádi nebo jen ti kamarádi. Nechtěla jsem ale tohle kazit. 

Byli jsme tak zaneprázdnění sami sebou, že jsme moc čas nevnímali. Nemyslím tím, že jsme se jen líbili, to taky, ale začal to hlavně on ale povídali jsme si. Z debila ze základky se stal fajn kluk. Je to sice idiot ale i tak si ke mně našel cestu. 

Ať jsme co jsme, bylo mi líp než kdy jindy. Chovali jsme ke k sobě jako pár, ani jeden nebyl schopný říct co my dva vůbec jsme. 

,,Kdyby sis mohla vybrat kam letět, kde by si letěla?" Položil mi z ničeho nic divnou otázku. Nechápala jsem, ale asi chtěl jen inspiraci kam letět na dovolenou. 

,,Musela bych se vrátit zpátky domů?" Zeptala jsem se zase já. Jestli by to byla dovolená, vybrala bych si nejspíš Paříš ale jestli bych se nemusela vrátit, chtěla bych do Kalifornie, přesněji do Los Angeles. 

Tom zakýval hlavou na zápornou odpověď. ,,Tak tím pádem Los Angeles," Odpověděla jsem mu na jeho otázku. 

,,Protože tam není zima?" Smál se mi. Myslel si, že jsem si Los Angeles vybrala kvůli tomu, že tam není zima? To možná taky. 

,,Ne, nebo to taky, aspoň bych nemusela nosit to tlusté zimní oblečení, ale viděl si někdy to město? Pláž, slunce, moře.. Přijde mi to celkem jako jednoduché město, samá celebrita ale najdou se tam i obyčejní lidí, chápeš," Přišlo mi, že plácám páté přes deváté a vůbec to nedávalo smysl. 

,,Vždycky musíš mít něco extra," Uculoval se. Něco k tomu chtěl dodat ale raději mlčel. Asi mu to přišlo nevhodné. 

Vždycky ne, většinou se spokojím tím, co mám. Blížil se večer, to jsme se s Tomem vraceli do hotelu. Ale za každou špatnost se pláti, aspoň v mém životě. 

Dole u recepce byl můj třídní i Tomova třídní, což je právě jedná z nejhorších věcí. 

,,Jak si tohle představujete? Vypaříte se z exkurze jako by se nechumelilo a porušili jste tím pravidla! Na dva dny neodejdete z hotelu jako trest, že neposloucháte," Zavelel třídní. Dva dny to přežiju, hlavně, že to nevolal rodičům. 

,,Rozuměli jste?!" Ozvala se zase učitelka. Jen jsme oba řekli tiché ano. 

Doma mám horší tresty. Třeba hlídat bráchu. Tohle je myslím, že ještě dovolená.