lost in moments // Tom Holland

3.

Procházeli jsme jedním obchodem za druhým. Prošli jsme snad celý nákupák a v obchodě ve kterým se teď nacházíme jsme asi už po třetí. V ostatních jsme byli jen dvakrát, hádám, že to bude chtít znovu projít.

Dala jsem mu několik návrhů, ať ji koupí nějakou bižuterii, tričko, kryt na mobil, klobouk, voňavku.. Ani jedna z těchto věcí se mu nezamlouvala. Včera jsem měla vzít raději bráchu do obchodu, protože za tohle utrpení by stálo klidně utratit veškeré mé kapesné za brachovy výmysly.

,,Možná jí koupím ten talisman se sedmikráskou." Rozhodne se.

Hlasitě otráveně vydechnu, sednu si na židli, kterou tady mají pro zákazníky, nejspíš pro otrávené manžely nebo pro zoufale holky, které jsou s klukem, kterého nemají rády kupovat dárek pro jeho mámu.

O tom talismanu jsem mu řekla minimálně desetkrát a dvacetkrát jsme kolem něj museli projít, on to řekne až teď.

,,Jdeš?" Objeví se přede mnou Tom s jeho typickým úšklebkem.

V ruce držel malou taštičku nejspíš už se zaplaveným talismanem.

Vstala jsem ze židle a bez jakéhokoliv slova jsem okolo něj prošla. Pochopil, že tady nechci být o minutu déle než je nutno a tak se rozešel za mnou.

Dokázala bych si představit sto a jedna lepších činnosti než je trajdat po centru s klukem, který mi pije krev jen, když na něj pomyslím. Ale vlastně je fuk jestli jsem s rodiči, kteří by mě nejraději zamkli do klece nebo být s klukem, kterého nemám ráda.

,,Mám celkem hlad, nemohli bychom se jít najíst?" Zakňučí za mnou Tom s rukou na břiše. Protočím oči.

,,Naše dohoda zněla, že ti pomůžu vybrat dárek pro tvou mamku, to jsem si přetrpěla, o jídlu nepadlo ani slovo," Doufám, že jsem mu dala dostatečně najevo, že o jeho přítomnost dál už nestojím.

,,Viděl jsem tě dneska na obědě a oběd padnul k tomu hokejistovi a Dominice a včera taktéž, takže buď držíš nějakou nesmyslnou dietu nebo-" Nestačil svou verzi říct, protože jsem ho přerušila.

,,Školní jídlo je nechutné ale Jackovi a Domi z nějakého důvodu chutná," Zašklebím se nad vzpomínkou z prváku, když jsem ten hnus ochutnala poprvé.

,,A o to větší důvod jít na jídlo, ne? Vydržela si se mnou tři hodiny tak tu další hodinku ještě přežiješ," Přemlouvá mě. Zdá se mi to, nebo o mou přítomnost stojí?

Raději bych strávila tu hodinu s někým jiným než zrovna s ním, ale nechci domu, protože by tam určitě byla máma a hodila by mi na devadesát devět procent Samuela na krk.

,,Fajn," Odpovím stručně. Pyšně se usměje a rozejde se do KFC.

Jindy bych do sebe cpala jednu hranolků za druhou, cheeseburger bych měla do pěti sekund snězený, ale to by bylo jen v případě, že bych byla s Domi. I když jsem právě jen s Tomem, i když je to jen Tom, snažím se to do sebe necpát.

Ani jeden z nás nic neříkal, nebyla to asi ani potřeba. Až když do restaurace vešli dva kluci. Bylo mi jasný kdo to je. Julian a Liam. Jedni z těch, kteří mě rádi zesměšňovali.

Znervózněla jsem. Modlila se aby si mě nevšimli.

,,Myslím, že už asi půjdeme," Všimne si jich i Tom. Dřív se s nimi dost bavil ale pak přestal. Proč? To jsem se nikdy nedozvěděla a vědět to asi ani nechci.

,,Tenhle nápad je zatím nejlepší z celého dne," Přiznám.

Už jsme pomalu vstávali, když si nás oba všimli a přišli k našemu stolu.

,,Jsem nevěděl, že spolu randíte," Uchechtnul se Liam.

Nad jeho poznámkou jen protočím oči. Na poznámky od těch dvou jsem zvyklá a nijak mi to nevadilo. Naopak, chtěla jsem se začít neuvěřitelně smát. Já a Tom pohromadě nepřichází nikdy víc v úvahu.

,,Drž hubu kreténe," Vyprskl Tom přičemž zatnul pěsti a jeho klouby na rukou zbělaly. Jeho oči, které jindy byly čokoládové, najednou ztmavly. V očích nebyla ta jiskra kterou tam většinu času měl. Naháněl mi strach, to se projevilo husí kůži na mým těle.

Ať mu tady ještě jednu nevrazí. To poslední co bych chtěla je být svědkem rvačky a nedej bože pak být na policii. Atmosféra mezi námi čtyřmi houstla a mně bylo jasný, že budu muset aspoň mě a Toma od jejich společnosti oddálit.

,,Tome pojď," Chytnu ho za ruku a bez jediného dalšího slova ho vyvedu pryč v restaurace.

Nejspíš to teď opravdu vypadalo, že spolu randíme nebo tak něco ale chtěla jsem zabránit aby to tam neobrátili vzhůru nohama.

Mlčky jsme šli po chodníku, nevěděla jsem jestli můžu něco říct nebo ne. Ale to ticho mně hrálo na nervy.

,,Nepoznala jsem se, když ti dva k nám přišli," Zašeptala jsem. Možná až tak potichu, že mě ani neslyšel.

Zastavil tak prudce, že jsem udělala ještě dva kroky vpřed, než mi došlo, že zastavil. Otočila jsem se na něj a podívala se na něj úplně zmatená. Ty dva kroky mezi námi přerušil svými, když ke mně přišel tak blízko, že by se mezi nás nevlezl ani papír.

Byl nebezpečně blízko a mně se zastavil na moment dech. Srdce vynechalo pár úderu ale o to víc se pak rozbušilo.

Tak blízko ke mně nikdo nikdy nebyl. Chtěla jsem aby mě políbil a mně se v břiše rozletělo trilion motýlku jak to popisujou v knížkách, ale nestalo se, možná bohu dík.

,,Naštval mě," To mi nestačilo. Ale musela jsem se s tímhle nejspíš uspokojit. ,,Nikdy bych s tebou na rande nešel," Po jeho úšklebku mně bylo jasný, že starý Tom je opět zpátky.

Jeho slova mě z nějakého neznámého důvodu zabolela.

Jen mě obešel a pokračoval v cestě. Chtěla jsem na něj zaječet, ale ovládla jsem se.

Oficiálně prohlašuju, že Toma Hollanda nenávidím víc než svou rodinu, ale přesto bych s ním trávila ráda víc času, než s mou rodinou.