lost in moments // Tom Holland

12.

Domi se z bazénu vrátila úplně unavená. Sluníčko z ní vysálo asi všechnu její přebytečnou energii. Tom odešel po chvíli po tom co jsme skoro.. No vy víte. Domi jsem to neřekla. Pro dobro Toma a asi hlavně i pro její dobro. Kdyby se to Domi dozvěděla, jsem si jistá, že i když je unavená jak myš, ještě teď by ho šla zabít. 

Druhý a poslední den vězení v hotelu jsem se snažila být co nejdál od Toma. Máme pokoj asi čtyři pokoje od sebe, jen on je naproti. Chápete. Neměla jsem moc na výběr. Neměla jsem vlastně vůbec na výběr. Jenom zůstat na pokoji a čumět na televizi, kde stejně nic není. 

Každou vteřinou jsem se modlila aby na ty dveře pokoje nezaklepal. Neotevřela bych mu. Nevěděla bych jak se k němu po tom včerejšku chovat. Vždyť já jsem se s ním skoro vyspala! Jak se pak mám po tomhle před ním chovat? Nevím, protože jsem nad tím nikdy nepřemýšlela a asi mě ani nenapadlo, že se to stane. 

Dostala jsem hlad, proto jsem vylezla z pokoje. Karma je ale úžasná. Toma jsem zahlédla kousek od výtahu. Potichu jsem si po sebe zanadávala. 

Chtěla jsem počkat až Tom odjede ale všimnul si mě. Teď už jsem za ním musela. Váhavým krokem jsem se k němu vydala. 

Nemůže se už Domi vrátit? 

Kdyby ten výtah byl širší, stali bychom od sebe  víc jak pět metrů. Teď jsme vedle sebe jen stáli a koukali se jinde než na toho druhého. Trapná chvilka. 

Na jídlo jsem šla do malé restaurace, myslím, že to patřilo rovnou k tomu hotelu, takže jsem pravidlo: Neopustit hotel do odvolání, neporušila. 

Tom měl nejspíš stejný plán. Já fakt netuším co jsem komu udělala, že ani mě bůh nemůže přestat trestat ani na dovolené, kde mám klid i od rodičů.

,,Máš tu volno?" Zeptal se mě tmavě hnědovlasý kluk v podobě spolužáka. Mou odpovědi bylo jen, že jsem kmitla rameny ve znamení, že si může sednout. 

U stolu bylo stejné trapné ticho jako ve výtahu. Měla jsem zrak zabodnutý do jednoho místa na stolu a jedla svůj oběd. Ticho by určitě pokračovalo minimálně ještě do chvíle než by se jeden z nás nerozhodl odejít, ale Tom to přerušil.

,,Udělal jsem včera něco špatně? Přijde mi, že se chováš jinak." Bylo asi lepší, když držel hubu. Co mu mám jako říct? Včera jsme se spolu malém vyspali, ale couvla jsem protože se bojím? Jak moc zoufalé to zní? 

,,Ne! Vůbec nic si neudělal! Jestli si měl ten pocit, tak promiň, nic si špatně neudělal," Usmála jsem se abych potvrdila svou pravdu. 

****

Hotelové vězení konečně končí! Dneska jsem vstávala o něco dřív a probudila s radosti Domi, pak mi ale mou radost zkazila máma svým kontrolním hovorem. Doufám, že účet za telefon bude z Anglie do Nizozemska pěkně tučný aby si pro příště pamatovala, že mě nemá furt kontrolovat. Ale když nás učitel vzal konečně pryč z hotelu, dobrá nálada se vrátila. 

Učitel nás dneska bere do zoo Artis, brala bych spíše to koupaliště ale zoo je taky fajn. Víceméně se většina spolužáku loudala někde kilometr daleko od učitelů. Já s Domi patřily mezi ně. Tom šel před námi a každou chvíli se otáčel směrem ke nám, spíše ke mně. Jsem si jistá, že ne jednou ho Harrison plác a hučel do něj ať se na mě pořád neotáčí. Jsou to nejlepší kamarádí, jsem si jistá, že ví o všem co se mezi námi stalo. Zatím co Domi neví ani půlku. 

,,Proč se na tebe pořád otáčí? Začíná mě štvát," Postěžuje si Domi vedle mě na Tomovy pohledy. Musela jsem se zasmát. Zasmála jsem se hlavně, protože jsem nevěděla co odpovědět. 

,,Co se mezi vámi děje Amelie! Nejsem hloupá.. Teda jako jsem ale nejsem slepá," Vyděšeně jsem se na ní podívala. Sama nevím co mezi námi je, nebo co bude, tak jak ji mám na tohle asi odpovědět? 

,,Vážně tohle chceš řešit uprostřed zoo?" Snažila jsem se tomu vyhýbat. Vím, že je moje nejlepší kamarádka a měla bych jí říkat opravdu všechno. 

,,Fajn, až budeme mít volno, kupuju sladkosti, jídlo, pití, všechno co mi přijde pod ruku a na hotelu mi řekneš všechno. Žádné výmluvy a tečka." Nemělo smysl odmlouvat. Jediné co mi zbývalo bylo souhlasit a přetrpět na výslech na hotelu.