lost in moments // Tom Holland

8.

Domi se večer snažila uhádnout, kdo mi mohl napsat ten vzkaz. Zvažovala i Toma ale toho zamítla se slovy: ,,Koupil nám jídlo, ale kdyby tě chtěl, nenapsal by ti papírek ale rovnou tě dostal do postele." To mu možná trochu křivdí. Nikdo jiný mě nenapadá kromě Toma. 

Navíc, když jsem se na něj u večeře podívala s papírkem v ruce, sledoval mě. Jestli to byl on, proč to psal? Proč on měl zrovna potřebu mi psát, že mi to sluší zrovna v mých šedých teplákách a v šedém vytahaném tričku? 

Dneska jsme si probrali plán dne. Plán zněl, že pojedeme víc do centra, tam nás bude čekat průvodce a po jeho přednášce pak můžeme mít zbytek dne volno. To jsme měly v plánu fotit fotky. Musíme se na sociálních sítích pochlubit, že jsme vypadli z té naši díry světa. 

Bolely mě nohy z toho stání. Procházeli jsme se už tak tři hodiny, průvodce nám vyprávěl snad každý detail. Kdyby mohl, určitě by řekl kolik cihel bylo potřeba na tohle, pak i na tomto.. 

Učitel nám dál okolo dvou odpoledne konečně volno. Podmínky jsou jen nechodit do baru, do hotelu se vrátit do osmi a hlavně se nikde neztratit. To bude těžký, protože já se ztratím i v hotelu a to mám jen jezdit výtahem dolů a do pátého patra. 

,,Úsměv!" Zahulákala Domi přičemž měla natáhnutou ruku s mobilem a na něm měla zapnutý foťák. Udělala jsem nějaký obličej, nejspíš jsem tu fotku zkazila. 

Vyfotily jsme se snad všude kde se dalo. Jestli budeme mít každý den volných pár hodin, nebudeme mít co dělat. Všechny naše peníze utratíme určitě za jídlo a volný čas budeme sedět v parku a dělat kdo ví co. 

Domi šla do jednoho z menších obchodů, já stála venku. Chtěla něco koupit rodičům a vím, že tohle bude na dlouho. Rodičům vždycky chtěla kupovat to nejlepší ať to stojí cokoliv. Chce vždy něco koupit ale pak si představí blbou reakci rodičů, což nikdy nehrozilo, a nekoupí to. 

V momentě, kdy jsem viděla procházet Toma s Harrisonem, jsem litovala, že jsem nešla s Domi dovnitř. Dělala jsem, že neexistuju, že tady prostě nejsem, ale jeho oči mají pozornost jen pro mě v poslední době. 

,,Copak ty tady sama?" Přijdou ke mně oba ale jen jediný na mě promluvil. Nedovedu si představit líp jak začít tuhle konverzaci. 

,,Čekám na Domi," Povytáhnu trochu obočí. 

,,Samozřejmě," Uchechtne se. ,,Tak až se dočekáš, podívej se do zadní kapsy," Uculil se. Bez dalších jiných slov oba odešli. 

Strčila jsem ruku do zadní kapsy a vytáhla z ni papírek. Dobře, jak to stihnul? To jako chodil do školy do Bradavic ale vyhodili ho, protože je to debil? Do té školy jsem chtěla jít já! Asi žiju moc ve světě Harryho Pottera. Rozdělala jsem papírek na kterým stálo: V deset večer sraz v suterénu <3

Čtu dobře?! Proč bych s ním měla mít sraz? Dovedu si představit kohokoliv jiného? 

Přiznej si to. Líbí se ti jak ti takhle podlézá. 

Fajn, líbí se mi to. Jsem ráda, že se o mě někdo zajímá. Někdo jiný kdo není moje nejlepší kamarádka. Líbí se mi to, i když to je idiot co mě na základce šikanoval. 

,,Viděla jsem tady Hollanda s Harrisonem, co chtěl?" Zeptala se trošku kysele. Toma nemá ráda, ale i tak jsem ji ukázala papírek. ,,No do prdele! Nejdeš tam, že ne? Nebo počkej, jdi, pak spolu budete chodit a my budeme mít jídlo zadarmo," Narážela se smíchem na včerejšek, kdy nám Tom kupil jídlo. Nutila by mě do vztahu jen aby měla zadarmo jídlo, děkuju. 

,,Budu chodit s klukem jen aby si měla zdarma jídlo," Popíchnu ji trochu. 

,,Nemusíš s ním chodit, jen chci říct, že jestli mě chceš vyměnit za něj, nebudu ti to mít za zlé," Vím, že to myslí ze srandy. Nikdy bych ji nevyměnila. My dvě spolu nebudeme až dokud nás smrt nerozdělí.