lost in moments // Tom Holland

9.

Ležela jsem na posteli vedle Domi a rozebírala s ním proč jít a proč nejít na tajnou schůzku s Tomem. Ani jedna jsme nevěděly co si o tom myslet. Nikdy jsme se s Tomem nebavili. Vídali jsme se buď ve škole, když jsme šli například k ním na večeři nebo naopak, jinak jsme se moc nevídali, já se bavila hlavně s dvojčaty. 

Jestli bych si s někým z Hollandovy rodiny něco začala, byl by to určitě Sam. I když je mladší. Tom se o mě nikdy nezajímal, pokud teda vím. Celé tři roky co jsme na střední na mě promluvil jen tehdy, když musel. Od doby co jsem byla se Samuelem na hřišti a poprosila ho a desetiminutové hlídání, je trochu moc vlezlej. 

Je pravda, že když jsem s ním šla kupovat dárek pro jeho mámu a my byli u sebe fakt dost blízko, chtěla jsem ho políbit a od té doby jsem měla tak trochu menší pochyby. Taky se vám zdá, že se v tom plácám? 

Zpět k seznamu proč jít a proč nejít na tajnou schůzku s Tomem. Důvodů proč jít bylo víc, takže jsem se začala chystat. Domi mi zajistila krytí. Učitel většinou chodí kontrolovat v deset večer, což je celkem blbý, takže únikový plán zněl: Jít o pět minut dříve, snažit se aby mě neviděla druhá učitelka, Domi řekne, že jsem ve sprše a doufám, že nebude hulákat přes dveře, protože odpovědi se nedočká. 

,,Dobrý?" Otočila jsem se od zrcadla k Domi aby ohodnotila můj outfit. Jsem nervózní. Nevím jak si mám tohle všechno vyložit. Nevím ani co mám od toho čekat! 

,,Aaa, ty jsi nervózní! Sladké," Zakřenila se. Aspoň někdo má ze mě dobrý den. ,,Je to Tom, jestli se mu líbíš, je mu asi jedno jestli budeš mít na sobě pytel od brambor," Dělá si ze mě legraci? Já ji brzo zabiju, přísahám. 

,,Domi!" Zakňučela jsem, aby si ze mě přestala dělat legraci. 

,,No jo, promiň. Měla by jsi už jít. Hlavně si to užij, i když je to Tom a nemám ho ráda," Trošičku otráveně protočila oči ale potom se usmála. 

Obejmula jsem ji na rozloučenou, vzala si svůj baťůžek a utíkala na chodbu a po schodech dolů do suterénu. Potkala jsem Jessicu, která se překvapivě vracela kdo ví odkud. To si třídní nevšiml, že ji nemá odškrknutou v tom jeho seznamu? 

Další opozdilec, tentokrát z Tomové třídy, myslím, že se jmenuje Patric, mi naznačil, že je Tom venku. Přišla jsem ven, kde Tom čekal. Na papírku bylo sice napsáno v suterénu ale to je detail. 

,,Nevím co máš v plánu, ale doufám, že tohle nebude moje poslední noc," Domýšlela jsem si scénáře na tenhle večer. Je pozdě a kromě nočních klubu je všechno zavřeno. 

,,Já teda osobně doufám, že těch nocí strávených společně bude víc," Měla jsem to brát jako jedno z pozitivum, že nebude se mnou dneska ještě konec? ,,Jdeme si užít noční krásu Amsterdamu," Popadl mě za ruku a šel se mnou někam do ulic města. 

Na noční centrum Londýna to sice nemá ale noční Amsterdam byl hezkej. Byli jsme na mostě kde se nacházeli i opřené kola o jeho zábradlí. Tohle jsem vždycky vídala na fotkách. Vždycky mi to přišlo jako nejvíc romantické místo a teď jsem tady s klukem se kterým bych tady chtěla být nejméně ze všech ale za všech nejvíc. 

Chovala jsem se právě jako malé dítě. Byla jsem sama sebou, aspoň jsem si tak přišla. Hopsala jsem si popředu jako malá holka, točila se a Tom se na mě usmíval jako idiot. Musel si fakt myslet, že jsem blázen. 

,,Co je?" Zeptala jsem Toma se smíchem. Do hopsala jsem k němu. Chytil mě za ruku a otočil se mnou. 

,,Nic," Uculil se. Držel mě pořád za ruku a bylo pro něj jednoduché mě zastavit v pohybu. Stali jsme proti sobě. Byla jsem o něco málo menší než on. Koukali jsme se navzájem do oči. Přišlo mi, že nebylo potřeba nic říkat. 

Sama nevím co mě v tu chvíli popadlo. Stoupla jsem si na špičky a bez upozornění ho políbila. Nezdál se zaskočen. Myslím, že to spíš čekal. Právě jsem si přišla, že nebyl nikdo jiný. Neexistovali žádní otravní rodiče, žádné starosti, byli jsme jen já a on. Čas se prostě zastavil a já byla v tomhle momentu ztracená. Chtěla jsem si zapamatovat každý detail téhle chvíle.