lost in moments // Tom Holland

16.

Konec školního roků. To je jedná z nejlepších věcí. Pokud máš dobré známky a rodiče tě nezabijou. Co mě čeká následující první týden prázdnin je, že rodiče mají na týden dovolenou a my pojedeme na chatu. Týden bez Domi a strávit týden s mou rodinou? Nesnáším první týden prázdnin. 

Jen co jsem přišla domů, máma mě okamžitě poslala do pokoje si sbalit věci. Když jsem měla hotovo, šla jsem dolů do kuchyně. Táta seděl u stolu a prohlížel si moje vysvědčení. 

,,Výborně, nemáš žádnou špatnou známku, tyhle prázdniny budeš mít volnější," Usmál se na mě táta. Nevím jestli je zdrogovaný, opilý nebo jen nemocný. Jen jsem se zdvořile usmála. Kdybych teď začala skákat radosti, hrozilo by, že by si to rozmyslel. 

Večer jsem jenom chvíli volala s Domi. Pak jsem musela jít spát kvůli tomu, že musím brzo vstávat. Nečekám nic dobrého od výletu na chatu s našima. Nečekám to od asi od svých deseti, kdy se ke mně začali chovat jak kdybych byla nějaký vězeň a potom co se narodil brácha tak jsem přestala věřit, že se to někdy zlepší. 

Nebýt Domi a jejich rodičů, kteří se ke mně vždycky chovali jako bych byla jejích druhá dcera a ještě nebýt Sama který mě kryl a teď mě dost podpořil s tou věci s Tomem. 

Tom.. Doslova jsme se ve škole vyhýbali jeden druhému a snažili se dělat, že ani jeden pro druhého neexistujeme. Nikdy jsme se spolu nebavili, nesnášela jsem ho celou základku, proč všechno tohle změnilo, že jsem se do něj zamilovala? Změnil to jen jeden debilní výlet někam do háje. 

Ráno mě máma probudila snad o půl hodiny dřív než jsem měla nastavený budík. Díky moc, první den prázdnin a já už je mám teď v háji. Z postele jsem vstala a šla se dolů na snídat. Táta prý jel ještě rychle něco zajet do práce a máma dělala nejspíš něco v obýváku nebo tak něco. Když jsem chtěla praštit bráchu za to, že tady plive jídlo po celém stole, ozval se zvonek. To mi potvrdilo, že je máma někde dole v domě, protože rychle otevřela dveře. 

Ozývalo se hned několik hlasů najednou, neměla jsem šanci je rozeznat. Mám hned dvě otázky. Kdo to je a proč u nás zvoní tak brzo ráno. Nechala jsem Samuela u stolu samotného a šla zjistit kdo to je. Taky jsem se chtěla jít nachystat. Zůstala jsem stát na místě, když jsem zjistila, že je to Hollandovic rodina. Myslím, že jsem na chvíli přestala dýchat a že moje srdce na pár sekund nefungovalo. 

,,Zlatíčko, tebe tak strašně ráda vidím! Jaké bylo vysvědčení? Ani nevíš jak moc se těšíme až moc se těšíme na týden s váma," Jen co si mě Nikky všimla hned mě obejmula. Týden s náma? Já mám strávit týden s mou rodinou a s klukem se kterým se navzájem vyhýbáme jakémukoliv kontaktu? Děkuju bože!

,,Amelie měla skvělé vysvědčení! Jsem na ní opravdu pyšná," Zakřenila se máma. S tím křivým úsměvem to malinko přehnala. Vlastně to přehnala už jenom tím, že je na mě pyšná. Chtěla jsem se smát ale naštěstí jsem to vydržela. 

,,To je skvělý, že jedete s náma! Já se teď dojdu převléct a něco se sebou udělat," S úsměvem jsem šla nahoru s poznámkou kterou jsem si řekla pro sebe. ,,A snažit se neskočit z okna a vyhnout se tomuhle víkendu,"

Jsem si jistá, že kdyby to slyšela máma tak na chatě nevytáhnu paty. Nejdřív jsem šla do koupelny. Při čištění zubů jsem napsala Samovi ať za mnou okamžitě přijde a postěžovala si Spikovi. Ten se z místa v pravém rohu pohnul nad zrcadlo takže mě teď slyšel zřetelně.

Se Samem jsem se srazila nahoře před dveřmi mého pokoje. Naštvaně jsem ho dostrkala do pokoje, které jsem hned zavřela. 

,,Věděla jsem, že týden s našima na chytě bude totálně na nic ale nečekala jsem, že pojedete i vy! Někdo se totiž zapomněl zmínit, že jede i někdo se kým si ignorujeme vzájemnou existenci!" Nekřičela jsem, byla jsem ale na něj naštvaná. Vzala jsem si nachystané věci z opěrátka židle. Po Samovi jsem hodila pohled ať se otočí, že se potřebuju převléct. Dívat se nebude, na to je až moc slušnej. 

,,Já za to nemůžu! Dozvěděl jsem se to včera večer. Chtěl jsem ti to napsat, ale máma mi to zakázala, ale jestli ti jde o Toma tak se neboj. Nic se nestane, slíbil to a nav-"

,,Vy dva jste probírali nás dva?" Skočila jsem mu do řeči. Super, Tom mu to slíbil ale Tom ne vždycky dělá to co slíbí.

,,Amy, nebuď naštvaná na mě! Já si nezačal románek s mým bratrem!" Bránil se. Zapínala jsem zip od kraťasů, když to řekl, v tu chvíli jsem se začala hrozně smát. Je to hnusná představa, ew!

,,Kdyby jo, bylo by to nechutný," Řekla jsem mezi smíchem. Sam se začal taky smát. Trochu odlehčení situace. 

,,Snad ten týden přežijeme bez toho aniž bych zabila tvého bratra nebo nezabila jednoho z rodičů," 

,,Neboj se, budu tvoje chůva a jestli se to stane, budu tvůj spolupachatel a když tak alibi," Vzal mě okolo ramen a společně jsme šli dolů.

Dřív než jsem se nadála, táta už byl doma a my mohli konečně vyjet do týdenního pekla. Poslouchala jsem písničky po cestě abych nemusela poslouchat toho křičení vedle mě a mámu která mluví kdo ví o čem. 

Sam mi celou cestu posílal videa co tam dělají za voloviny. Měla jsem o něco lepší náladu. Dokud tam bude Sam tak to asi nebude tak strašný jako vždycky. Ale je mi jasný, že se tam stejně něco podělá.