lost in moments // Tom Holland

4.

Ve škole jsem se na Toma ani nepodívala a vyhýbala se mu. Vyhýbala jsem se mu i dřív ale teď dělám velké oblouky.

Ale osud chce abych ho trpěla dál, proto mi máma jen tak dneska ráno oznámila, že k Hollandovým jdeme na večeři. V tu chvíli jsem pila džus a málem ho vyprskla.

,,Domi, vážně, jestli mě dneska večer nezachráníš, nedostaneš na vánoce Pokémony," Dám jí ultimátum. Postavičky u Pokémonů sbírala už asi dva roky a nejvíc jsem ji do její sbírky přispěla já.

Ví, že bych jí to neudělala ale musím se nějak zachránit.

,,Myslíš zachránit před večeří v domě kluka, který tě málem políbil, nebo jsi si to aspoň myslela, že chce a teď se mu vyhýbaš protože si přijde hrozně trapně?" Vysvětlí snad co nejdivněji může.

,,Když to řekneš takhle, je to divný ale jo," Uznám ji pravdu.

,,Co mám asi udělat? Mám přijít k vám a říct "Dobrý den, s Amelii máme společný projekt a musíme u do pondělí stihnout" nebo tak něco?" Dělá si ze mě srandu. Protočím oči.

,,Třeba!" Vyjeknu. Udělám cokoliv jen abych nemusela jít na tu blbou večeři.

,,Proč to prostě pár hodin nevydržíš? Jen jim sežereš jídlo a můžeš jít domů," Ráda bych ji jednu flákla ale nemůžu, na to ji mám až moc ráda.

Dál jsem to s ní nerozebírala, stejně by mi nepomohla.

Ze školy jsem šla rovnou domů. Nevím jestli je někdo doma, ale doufám, že ne. Dneska ráno mi máma překvapivě žádné instrukce nedala, ani rozkaz hlídat bráchu mi nedala.

Doma nikdo, takže jsem se mohla válet ve svém pokoji na posteli a poslouchat písničky. Na instagramu jsme udělaly s Domi společný stream. Byla to sranda, do té doby než jsem neslyšela hlasy ze zdola.

Rodinka se vrátila. Rozloučila jsem se rychle s Domi, vypla stream a dělala, že si uklízím pokoj. Kdyby mě viděli, že jsem byla na mobilu, nejspíš by mobil letěl z okna a já hned za ním.

,,Amelie, převlékni se. Vem si ty černé šaty co jsem ti kupovala na minulý večírek." Objevila se v mých dveří máma a jen co mi to oznámila, zase odešla.

Protočila jsem oči. Nechápu proč bych si nemohla vzít džíny a nějakou mikinu, nebo tak. Oni taky určitě nebudou mít smoking a nenatáhnou nám červený koberec. Navíc je brzo. Nebudu se v těch šatech trápit dřív než bych musela. Ty šaty jsou pěkné ale není to nic pro mě.

****

V autě jsem poslouchala písničky abych nemusela poslouchat řeči svých rodičů a křik mého bráchy. Před domem Hollandů jsem si srtčila mobil se sluchátky do mé džínové bundy a kapsu zapla.

Nechtělo se mi tam. S dvojčaty jsem sice za dobře, Paddy je ještě malý, takže si s ním moc nepokecám, no a s Tomem? To už víte.

Dveře nám otevřela paní Hollandová a kousek od ni stal její manžel. Přivítala mě objetím a její manžel jen potřesení rukou. Samuel s Paddym už běhali kolem nás. Zbývající tři synové právě šli ze schodů. Všichni byli podobně oblečení. Džíny a košili, jen jiné barvy. A já si musela vzít šaty! To je nefér.

S Harrym a se Samem jsem se přivítala s objetím, na Toma jsem jen stydlivě kývla na pozdrav.

U večeře jsem seděla mezi Tomem a Samem. Snažila jsem se ignorovat Tomovy pohledy. Při každém jeho ohledu jsem měla chuť mu bodnout vydličku do oka.

,,Nechutná ti to? Moc si toho nesnědla." Zamračila se na mě Nikky.

Chtěla jsem říct, že je to výborné ale má matka by nemusela odpovědět za mě.

,,Jasně, že ji to chutná! Je to vynikající, že Amelie." Poslední větu už řekla skrz zuby hlavně ke mně. Může mě ztrapnit ještě víc?

,,Je to výborné, umíte vařit opravdu skvěle." Zaculila jsem se na paní Hollandovou, která se děkovně usmála.

Mámě mé ztrapnění bylo nejspíš nějak jedno. Dál večeřela až se jí dělaly boule za ušima.

Po večeři si dospělí šli sednout na zahradu a my, kterým bylo méně než dvacet byli v obýváku a bavili se na PlayStationu. Spíše jsem sledovala Toma s dvojčaty jak hrají nějaké závody.

,,Kašlu na to! Zahrajeme si Just dance." Urazil se Harry přičemž hodil s konzolí na gauč.

,,Na týmy! Beru si Amy!" Rozhodne Sam.

,,Já hrát nebudu!" Vyjekla jsem. V těhle šátech tancovat rozhodně nebudu.

,,Ale no tak, přeci mě v tom nenecháš." Prosí mě Sam se stěněčím obličejem. Sakra.

,,Fajn, ale mám u tebe krytí před rodiči, když budu s Domi na hokeji." Řeknu svou podmínku a zvednu se z gauče.

Sam i s Harrym mě občas kryli před rodiči, nebylo to často, jen párkrát a jelikož oběma věří, nepodezřívali mě.

,,Tak jo, Amy tancuje proti Tomovi, zlom vaz." Popřeje mi Harry.

Myslím, že to potřebovat nebudu. To jsem si myslela do doby než dvojce museli být opravdu blízko u sebe. Můj tep byl tak dvě stě za minutu. On sám vypadal, že je nervózní víc než kdy jindy.

,,Vyhráli jsme!" Zajásal Sam a tím zkazil naší "chvilku".

Proklínala jsem ho, ale asi to bylo lepší, nestojím o další trapnou chvilku.