lost in moments // Tom Holland

7.

Do hotelu jsme dorazili až na druhý den. Noc v autobuse byla opravdu k nezaplacení. Ne jenom, že jsem spala tak dvě hodiny, ke všemu se Domi rozvalovala přes obě sedačky. Já měla asi spát na zemi nebo rovnou na střeše.

Na našem pokoji jsem si lehla do postele a odmítala z ní vylézt nejméně do zítřka. To mi ale nebylo přáno, když nám učitele oznámili, že se jdeme podívat po okolí. Amsterdam je určitě skvělé město ale já se chci vyspat!

Podívali jsme se do Vondelpark. Myslím, že tenhle park bude můj nejoblíbenější. Procházeli jsme se po památkách, učitelka historie nám k tomu udělala přednášku. Usínala jsem u toho. Bylo to pro mě spíše ukolébavka než učivo. Učivo pro mě vlastně vždycky byla ukolébavka.

,,Mohli bychom zajít na jídlo? Co budeme dělat celé ty dva týdny, když všechno projdeme během jednoho dne?" Ozval se Tomův hlas. Měl pravdu. 

,,Hollande, nemusíš se bát, máme nějaké plány," Ujistil můj třídní Toma. Snad to bude něco lepšího než historie. 

,,Takže divadla, trhy a další nuda," Větu zašeptal potichu, nejspíš aby to neslyšel učitel. Nejsem si jistá, že to neslyšel. Určitě to slyšel, na jeho poznámku učitel protočil oči ale jinak to moc neřešil. 

Na jídlo nás učitele vzali do McDonaldu. Tohle se určitě nesmí dozvědět máma nebo táta. Kdyby zjistili, že jim něco tak nezdravého, nejspíš by si pro mě i doletěli. 

Vybíraly jsme si s Domi z nabídky, když se nám někdo pověsil na ramena. ,,Dejte si co chcete, je to na mě," Nemusím ani třikrát hádat, kdo to je. S Domi jsme se na sebe usmáli. 

,,Tím pádem to bude tvoje nejdrahší jídlo," Spokojeně jsem se usmála. 

,,Jen si poslužte dámy," 

Byly bychom s Domi schopné si objednat všechno z nabídky ale objednaly jsme si jen cheeseburgery, hranolky a zmrzlinový shake. Jídlo zadarmo, to vždycky bereme všemi deseti. 

,,Doufám, že vám bude chutnat," Předal nám Tom jídlo, ale dál si pokračoval za Harrisonem. 

,,Jestli nám bude kupovat jídlo, i když se s ním nebudeme bavit, měly bychom se s ním víc skamarádit," Neodpustí si Domi. Souhlasím. Ať to byl někdo koho jsem neměla ráda nebo někdo ke komu jsem měla hlubší city, jestli nám bude kupovat jídlo, klidně se s ním i vdáme. 

Po jídle jsme se vrátili zpátky na hotel. Mohla jsem si lehnout a možná i konečně usnout. Postel byla měkčí než mám já doma. Už teď jsem věděla, že opustit za dva týdny tuhle postel nebude jednoduché. 

Na dvě hodiny jsem určitě usnula. První co jsem viděla byla Domi sedět v kresle se sluchátkami v uších a culící se do mobilu. Nejspíš nahání Holanské chlapce na Tinderu. Klidně bych dál spala, ale večer bych usnula určitě až k ránu. 

,,Byl tu třídní. Prý mu volala tvá máma, protože jí nebereš telefon," Oznámila mi Domi z křesla aniž by se na mě podívala. Říkám, že je moje spřízněná duše. Nemusí se na mě ani dívat aby si byla jistá co právě dělám. 

,,Má volat večer, a je... Kolik je?" Byla jsem teď trochu mimo, ale není divu.

,,Sedm," Odpověděla mi.  Proč volala teď? Napsala jsem ji jen rychlou textovku, že jsem usnula a jsem ok. Nejspíš ji to ani nezajímalo, jen mi chce dělat v životě peklo a trapasy. Dneska už asi volat nebude, aspoň dalších pár hodin neuslyším její hlas. 

Na naše dveře zaklepala učitelka s tím jestli jsme v pořádku a že za patnáct minut máme jít dolu na večeři. 

Převlékla jsem se do něčeho pohodlnějšího. Dneska už asi nikde nepůjdeme. Vydaly jsme se do jídelny, kde jsme si mohli dát co jsme chtěli. Okolo našeho stolu prošla nějaká třeťačka, která mi dala nějaký zmuchlaný papírek na stůl. Nezastavovala se. Prostě mi sem dala papírek a pokračovala dál. 

Otevírala jsem zvědavě papírek. Stejně tak se tvářila Domi. 

Sluší ti to, i v těch teplákách a v tom vytahaném tričku <3

,,On tě někdo balí!" Zajásala Domi. Dala jsem ji rychle ruku přes pusu. Nemusí to slyšet všichni třeťáci. Napadal mě jen jediný člověk, který mohl ten papírek napsat. Tom. Nevím proč mě napadal jako jediná možnost zrovna on. Asi protože se nikdo jiný o mou maličkost nezajímal. Myslím z kluků. 

Já myslím, že tenhle výlet bude ještě zajímavý..