lost in moments // Tom Holland

5.

Vzala jsem si skateboard a rozjela se po městě. Naši nejsou doma, brácha je u kamaráda, a já si zatím "můžu" dělat co chci.

Jezdila jsem po parku, je to snad jediná cesta ve města po které se jezdí aniž bych jezdila po kamínkách a drncalo to se mnou. Jezdila jsem okolo a opravdu se snažila nejezdit kolem altánku, kde byli moji spolužáci i s ostatními z jiné třídy.

Vím, že sem moc nechodili ale určitě věděli, že dneska mám "volno" a tak jsem se mohla jít projet, takže sem museli jít. Zákon schvalnosti. Měli písničky, které šly slyšet přes skoro celý park díky repráku. Jsem si jistá, že ne jen mě to štvalo.

Viděla jsem Toma s Harrisonem jak jdou k ostatním do altánku. Moje tělo polilo příjemné teplo jen při pohledu na něj a můj mozek si automaticky vzpomněl na událost u nich, když jsme hráli Just dance.

Z tohohle myšlení mě vytrhlo moje zvonění v mobilu v mé zadní kapsy. Vytáhla jsem z kapsy mobil a podívala se kdo to je. Bála jsem se, že to bude například máma, že už jsou doma ale díky bohu to byla Domi.

,,Příjem," Zazubila jsem se. Vím, že to nemohla vidět.

,,Nemám co dělat, takže za pět minut v parku," kluci na Tinderu už došli?

,,Já už tu dávno jsem," oznámím.

,,Samozřejmě, že seš," určitě protočila oči. ,,Tak tam čekej, já jedu," z druhé strany jsem slyšela zvuk něčeho co dala na zem. Hádám, že si taky brala z skateboard.

Hovor jsem položila a sedla si na lavičku kousek. Čekala jsem až moje nejlepší kamarádka přijde, nebo spíš přijede. Čekala jsem déle než pět minut ale to mi bylo celkem šumák. Obejmula jsem si jako pozdrav. 

Projely jsme kolem altánku, kde se nacházel Tom s jeho partičkou. Jen okem jsem zahlídla Toma, který si mě všiml kvůli rachotu koleček skateboardu. Ostatním jsme byly asi fuk. 

Přijely jsme na náš oblíbený spod, kde někteří jezdí na koloběžce nebo jako my na skateboardu. Skáčou tady i parkour. To je ale málo kdy. Většinou se zrakví nebo tak. 

Byl tady můj oblíbený Holland. Myslím tím Sama. Nebylo to poprvé co jsme se tady takhle potkali. 

,,Nejoblíbenější Holland!" Zapiští Domi a hned ho obejme. Už jsem říkala, že s Domi máme téměř stejné názory? Sam se na to jen uculil, protože tak nějak ví náš názor na Toma. 

Sedli jsme si všichni tři na zídku a pozorovali okolí. Hlavně jsme se smáli jak pitomí. Bylo mi fajn. Žádní otravní rodiče, žádný otravný Tom Holland a žádný otravný mladší bratr. Jen moje kamarádka a kamarád. Víc jsem v tuhle chvíli nepotřebovala. 

****

Přišla jsem domů. Před domem bylo auta, takže už jsem věděla, že naší jsou doma. Táta byl v obýváků a máma v kuchyni, brácha... Do prdele! Já jsem ho měla vyzvednout. 

Chtěla jsem se vypařit a jít ho vyzvednout ale už si mě všiml táta. 

,,Samuel je na zahradě?" Měla jsem fajn den, díky za optání. Samozřejmě, že mu bude ten malý parchant přednější. 

,,Zapomněla jsem ho vyzvednout," Zamumlala jsem téměř neslyšně. Aspoň jsem doufala, že to bude neslyšně. 

,,Cože?" Zvýšil hlasitost svého hlasu. Ihned se mi na kůží objevila husina. Mám průser, to by nebyl můj den. ,,Okamžitě ho jdi vyzvednout! Do půl hodiny ať je tady!" 

Chtěla jsem prohodit nějakou nevhodnou poznámku ale nechtěla jsem svého tátu zbytečně dráždit. Nezbývalo mi nic jiného než se bez keců odebrat k odchodu. 

Vyzvedla jsem bráchu u jeho kamaráda. Já myslím, že mu nějak moc nevadilo, že tam byl pár minut navíc. Paní Hillové to taky nevadilo. Jen mým rodičům to tak strašně moc vadí. Jsou s ním tak čtyři hodiny denně, hlídám ho hlavně já a vadí jim určitě všechno co dělám. Nejspíš i to, že dýchám. Kdyby mohli, určitě by mi řekli: ,,Špatně dýcháš, musíš takhle," a to si teď nedělám legraci a ani nepřeháním. 

Rodiče mě hned po večeři poslali do koupelny do sprchy a hned do postele. Nechápala jsem jak to, že mi nedali roční zaracha. Zapomněla jsem přeci jejích oblíbené dítě u cizí rodiny.

Nemohla jsem spát, byla jsem vzhůru asi do jedné ráno. Rodiče mě samozřejmě přišli zkontrolovat ale slyšela jsem je, takže jsem dělala, že spím. 

Ráno jsem chtěla svůj zvonící mobil oznamující čas vstávání hodit někam daleko. A sebe hodit hned po něm. Přišla jsem dolů na snídaní, kde bylo rušno. Mámě se pálila snídaně, Samuel bouchal do stolu, že má hlad a táta ho nechal být a koukal do mobilu. 

,,Musím být ve škole za půl hodiny tak.." Oznámím mámě svou malou lež. Nechtěla jsem být součásti tohoto chaosu, proto jsem lhala. 

,,To mi to říkáš teď?! Nestihneš se nasnídat!" Začala hulákat máma. Protočím oči, řeknu, že si koupím něco cestou nebo v bufetu. 

Šla jsem do svého pokoje se převléct. Cestou "do" školy jsem zavolala Domi a dala si s ní sraz o něco dřív než obvykle. 

Pár minut před začátkem první hodiny jsme šly s Domi do třídy, kde se nacházelo nemilé překvapení. Ve třídě bylo pár jiných žáku z jiné třídy do které patří i Tom a Harrison. Seděl před naším místem. Nejspíš máme spojené třídy. Tohle bude opravdu skvělý den! 

Sedla jsem si s Domi do naši lavice a vyčkávala na učitele. Měli jsme hodinu angličtiny, kterou vyučuje náš třídní. 

,,Mám pro vás hned dvě dobré zprávy," Začal. ,,i pro ty, co nejsou moje třída. První zpráva je, že si zítra napíšeme test," Zazubí se a třidou se ozve nesouhlasný zvuk. Jeho testy nebyly nikdy moc těžké, proto jsem se nebála známky. ,,A ta druhá je, že jsem dneska od zástupce dostal návrh pro třeťáky, že bychom jeli na dva týdny do Amsterdamu. Kdo by jel?" Bral si do rukou nějaké papíry, nejspíš se souhlasem.

Ani na vteřinu jsem neváhala a ruku zvedla, stejně tak Domi. Znamenalo by to být bez rodičů dva týdny! Kdo by si tohle nechal ujít. 

,,Jak to chceš obhájit u rodičů?" Zeptala se mě Domi. 

,,Rodiče vždycky chtěli ať se vzdělávám, ať je to kdekoliv," Pokrčím rameny. Věděla jsem, že mi to dovolí. Bude to sice telefonování každých deset minut, každý večer se budu muset hlásit ale to je fuk. Budu pryč skoro přes celou Evropu.