lost in moments // Tom Holland

14.

Týden pryč týden před námi. Klidně bych si to tady prodloužila, o celý život. Učitelé nevymysleli žádný program, proto nám dali volno. S Domi jsme si koupily zmrzlinu a sedly si k řece. Okolo řeky bylo spoustu psů. Jeden kluk, nejspíš v našem věku venčil svého psa, který mu běhal pořád do vody a zpátky, pak se rozeběhl k nám a pomokřil nás.

,,To bylo asi za tu Sáru," Poznamenala Domi a začala se smát. Obě jsme se začaly smát.

,,Stacy! Nesmíš!" Majitel psa, který nás pomokřil se snažil svého psa zklidnit ale to se mu nepodařilo, protože pes od nás odběhl opět do vody.

,,Omlouvám se děvčata. Občas je jak z divokých vajec," Začal se omlouvat modrooký špinavý blonďák v našem věku.

,,To je v pohodě, to je ona občas taky," Udělám si trochu srandy z Domi, která mě za to hned prašti. Blonďák se jen uculí.

,,Já jsem Connor mimochodem," Představil se nám.

,,Amelie a Domi," Představily jsme se obě najednou. Nejlepší kamarádky se poznají. ,,Není to jméno až moc anglické?" Neodpustím si poznámku na blonďákovo jméno.

,,Jsem původně z irská takže nejspíš ano," Objasnil to. Jasně, to mi mohla dojít. ,,Vy ale taky nebude odtud co? Váš přízvuk vypovídá za vše," Taky si to neodpustil. Hned jsem o něco chytřejší.

,,Mám nápad! Jako omluvu, že vás můj pes pomokřil, vás zvu do cukrárny," Navrhnul. Známe se pár minut a on už ví jak na nás. Nic zadarmo se neodmítá.

Od řeky jsme chtěli jít na chodník ale já se zastavila. Tom procházel kousek okolo nás. Na chvíli jsem zahlédla jeho ublížený výraz ale pak jsem hned pohled dala bokem. Oba víme, že bychom si měli promluvit, ale ani jeden nechce udělat první krok. Já se hlavně bojím, že to dopadne jako přesný opak toho, co vlastně chci. Ale to co chci je na posledním místě kvůli rodičům.

Měli jsme sraz před cukrárnou, Connor musel odvést psa domů, aby jeho obětí vody nebyly i ostatní. Seděli jsme na verandě a vychutnávali si zmrzlinový pohár. Byl to jeden z nejlepších které jsem kdy měla. Říkám to celkem často ale tady mi přijde, že je všechno o tisíc procent než v Anglii.

Connor nám povídal o své mladší sestře, která je povahově blízko Domi, taky se nebojí jít do všeho špatného ať to stojí cokoliv. Do Nizozemská se přestěhovali kvůli příteli jeho mámy. Je to vůl. A jeho máma je asi moc naivní, když se vzdala všeho v Irsku a přestěhovala se sem kvůli někomu, kdo nedokáže respektovat její děti. Connorův táta umřel, když mu bylo asi deset. Až teď jsem si uvědomila, že můžu být ráda, že mám oba rodiče, i když jsou přísní a snaží se mi vzít veškery kontakt s lidmi které mám ráda, i když je to jen Domi a Sam. Možná mě jen chtějí chránit aby mi nikdo neublížil. Vždycky jsem dělala pravý opak toho co rodiče chtěli. Vážně všechno to trápení rodičů právě beru pozitivně? A k tomu stačilo jen aby mi kluk, kterého znám pár hodin řekl, že jeho táta umřel a jeho nevlastní táta je opravdu vůl. Nikdy jsem nevěřila, že tenhle den někdy přijde. Nejspíš už v pekle začalo sněžit.

Connor nás odprovodil k hotelu. Vypadá to, že máme nového kamaráda, i když jen na pár dní. Po rozloučení jsme se s Domi vydali do hotelu a výtahem do našeho patra. Domi odemykala pokoj ale zastavil nás hlas, hlas který je ten poslední který bych chtěla slyšet.

,,Amy, mohli bychom jít na chvíli ven?" Byl nejistý, nervózní a vyděšený. Podívala jsem se na Domi, která mi věnovala povzbudivý pohled. Zhluboka jsem se nadechla a jen přikývla.

Celou cestu bylo ticho. Přišli jsme na místo, kde jsem Toma poprvé sama od sebe políbila. Zastavil mě. Nevím jestli tohle místo vybral schválně nebo ne, ale zatím to vypadá na tu první možnost.

,,Já- já nevím jak to říct, jak začít, nikdy jsem s nikým takhle nemluvil," Byl chudák vyděšený. Já na tom byla úplně stejně, ne-li hůř. ,,Nevím jak si to dokázala, nevím kdy si to dokázala a já to neměl dovolit. Neměl jsem dovolit se do tebe zamilovat, protože já nemám tušení jak se chovat. Vím, že zamilovat se do tebe byla jedna velká chyba ale zároveň vím, že to je to nejlepší co se v mým životě stane. Jediné co právě teď chci je aby si mi řekla cokoliv co rozhodne o našem přátelství nepřátelství," Zněl teď hrozně křehce. Jeho oči začínaly být lehce mokré a to byla ta nejhorší věc za celou dobu. Nevěděla jsem co odpovědět, ale věděla jsem, že pokud mu řeknu pravdu, tohle neskončí dobře. Má odpověď je asi vyřešena..

Chytla jsem ho ruce a podívala se mu do oči. ,,Tome, my dva máme za sebou spoustu společných věcí. Jsme každý jiný, každý chceme něco jiného a jestli se do tohohle kroku pustíme, neskončí to dobře. Já chci svou první lásku do konce života, ty chceš vztah, který tě nebude poutat od ostatních věci, které máš rád. Nechci se pouštět do něčeho co je předem ztracené," Moje oči na tom byly stejně jako jeho. Nechtěla jsem aby mě viděl brečet, proto jsem co nejrychleji odešla a nechala ho tam.

Tohle jsem podělala.